zde.rec komentáře u knih
Po Hotýlku na Islandu jsem chtěla zase jen oddychovku, co příjemně poplyne a vezme mě s sebou se krátce zasnít. Tohleto byl ale souboj vůle. Příběh se vlekl a vlekl, byl hrozně plytký.... a pak už mi (cca na str. 200) nestál za to se přemáhat.
Moje první kniha o minimalismus a jsem s ní naprosto spokojená.
Unuděná jsem to na 70. straně vzdala. Nebylo tam nic, co by mě byť jen na chvíli upoutalo.
Dělat jen věci, které by se mému potenciálnímu manželovi mohly líbit, nechat si "pro jistotu" zablokovat porno kanály, neobědvat v práci s ženatým kolegou... Protože jsem svobodná jsem i nesvéprávná? (Jednu hvězdu, protože nepoužívám odpad.)
Vzhledem ke svému všetečnému příbuzenstvu jsem měla příležitost číst na tohle téma dost knih a tahle není zase tak špatná.
Jsem nadšená. Týden jsem seděla a četla v horkém českém létě a přitom před sebou viděla zasněžené jezero v Lausanne a prohlížela nádhernou katedrálu - hezky sochu po soše.
Marcovi části jsou opravdu dost pomalé a nepatrně zvláštní, pro mě dodávaly příběhu nádech pohádkové atmosféry.
K čertu s objektivitou, zřejmě se Strážci stali mou srdcovou záležitostí...
Nádherná a realistická kniha. O smrti, a proto také o životě. Nejde ji číst, aniž by člověk nezačal přemýšlet o svém životě a o "co by, kdyby..." Jediné, co mi v ní opravdu nesedělo, byla kapitola "Potom." Klidně bych se bez ní obešla.
Je pravda, že děj je dost překombinovaný. Ovšem styl psaní, hlavní postava, humor - to všechno mi neskutečně sedlo. A Molly je perfektní. ;)
Asi to je studiem medicíny, ale zvlášť se mi líbilo, jak autorka dává dohromady svoje osobní zážitky s odbornými poznatky. Podařil se jí opravdu široký záběr - pár faktů z neurologie, pak psychiatrie...