Zdendula komentáře u knih

Zajímavě vystavěné příběhy, z většiny z nich jde smutek a strach, ale konečné vyznění pro mne bylo jasné - "mám skvělý život". Nedovedu si představit žít život ani jedné z postav, ale kniha byla velmi čtivá a i vzhledově moc povedená - a ta vlnkovaná záložka je boží :o)

4 11.01.2019

Autora mám ráda a dostala jsem přesně, co jsem čekala - zajímavě současně převyprávěné pohádky. Knížku mají aktuálně v Levných knihách za 19 Kč, což si nezaslouží a už jen kvůli hororové Opičí pracce stojí za to.

3 18.10.2019

Asi nejsem cílová skupina, vůbec mne to neoslovilo a kniha zůstala nedočtená, což se mi zvláště u komiksů ještě nestalo. Líbila se mi anotace, ilustrace, ale příběh tedy bohužel slabý. Škoda.

3 25.04.2019

Jo, jo, jo ... když jsem se dozvěděla, že na Velký knižní čtvrtek vyjde kniha o Islandu a navíc hororová, začala jsem se těšit. Miluju Island a temnější knížky taky. Pak na mne někde vykoukla nálepka young adult a jelikož už nejsem "young", začala jsem se trošku bát a když jsem si přečetla, že tam budou i mimozemšťani, bála jsem se ještě víc, ale jsem spokojená. Kniha má 500 stran, četla se ale neskutečně lehce a rychle. Co říct dál a nic neprozradit - je to čtivé, napínavé a vlastně i realistické. A navíc jsem nadšená i z grafického zpracování - obálka krásná na pohled a příjemná na omak a mapa jako bonus ... A prý se již pracuje i na seriálu!

3 29.10.2018

"Na téhle zemi bylo prolito příliš mnoho krve, a je třeba, aby se na ní vytvořila vrstva nové, čisté hlíny. Ale půda na to nedostává čas."

Román s podtitulem ukrajinská rodinná sága, kde je vůdčí postavou Aleksandra - hrdinčina babička, nenabízí žádné oddechové letní čtení. Bolelo to, i když má kniha jen něco málo přes 250 stránek. Aleksandra byla z Ukrajiny za druhé světové války spolu se spoustou dalších dívek deportována do Německa, kde jim byly přiděleny různé pracovní úkoly. Našla si zde manžela a s ním se přestěhovala do Nizozemska. Její vnučka, tedy autorka, se v roce 2018 vydává do Luhanské lidové republiky, aby na hrob strýčka odnesla rodinný artefakt, který mu má zajistit klidný odchod na věčnost.

Jenže dostat se přes tyto hranice není vůbec jednoduché a když to nejde oficiální cestou, zkusí to oklikou a tak autorka skončí v jakémsi meziprostoru - v paláci ztraceného donského kozáka, kde setkává s pradědečkem. Ten ji provází velkolepým palácem a v každém jeho patře, pokoji či koutě objevují obrazy z historie jejich rodiny a není to hezké vzpomínání. Poslední století na Ukrajinu sypalo jednu ránu za ranou a když se zbytek Evropy oklepal z války a komunismu, u nich je jelo dál...

Lisa Weeda zvolila netradiční způsob vyprávění, není to reportážní literatura, ani klasická sága. Vyprávění neplyne lineárně a nedrží se jen historických dat - jednak tu máme onen palác, ale také bílé jeleny se zlatým parožím a šípem zabodnutým v hřbetu, kteří představují mrtvé kozácké předky a přicházejí jako svědci ke všem důležitým okamžikům. Motiv tohoto jelena se objevuje i v textu jako obrázkové oddělení odstavců.

Román je místy krutě realistický, jindy až mystický a poetický a vše se slévá ve vizuální ohňostroj, kde se rychle střídají obrazy marnosti, beznaděje, ale i rodinné pospolitosti a silného vlastenectví.

Velká pochvala míří k překladatelce Blance Konečné (Juranové) a obdivuji, že s knihou ve zdraví strávila tolik času. Přečetla jsem za pár dní a jsem ráda, že si můžu naordinovat rychle něco milejšího. Nicméně, Aleksandra je skvělý a velmi silný román, na který budu vzpomínat ještě dlouho.

1 27.07.2024

Nalákala mne anotace, kamarádka doporučila a já si i v dospělosti užila napínavé čtení. V dětství jsem četla foglarovky od dědy, milovala je, ale trošku mne štvalo to převážně klučičí obsazení. V novějších knížkách se na holky nezapomíná a jsem tomu ráda. Knížka je opravdu napínavá, hrdinové jsou různého věku a dojde i na romantickou linku ... ač obecně romantiku nemusím, zde byla milá a vtipná.

1 05.12.2019

Kniha mne zaujala obálkou v knihovně a vlastně jsem o ní nic nevěděla. Dobře se to četlo, rychle ubývalo ... nemám ráda motivační knihy a tak jsem s tím i chvíli bojovala, ale nakonec to byl vlastně trochu jiný příběh než jen o Lois, která nechala programování a začala péct chleba. Takový lepší průměr. A počet stran dle knihy (Host první vydání) - 239, takže se hodí do výzvy :o)

1 05.01.2019

Už jen ta myšlenka, znát datum své smrti, mi přišla děsivá. Nechtěla bych to vědět a protagonisté knihy zpětně asi také ne, ale zvědavost dětí bývá veliká. Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak bylo těžké přestat, protože i má zvědavost byla veliká. Za mně velká dobrá obsahově i za obálku.

1 03.01.2019