Žuch34 komentáře u knih
Velice přehledně sestavený text Ježíšových myšlenek v deseti krátkých kapitolách (O modlitbě, eucharistii, odevzdanosti, duchovním dětství, božím vedení, zpovědi, projevech lásky, čisté lásce, duchovním boji a modlitbě růžence) a mnoha subkapitolkách a poměrně rozsáhlý úvod o životě Alice Lenczewské. Mnohé myšlenky jsou v českém prostředí známé z překladů ukázek ze "Svědectví", "Slova poučení" a některých dalších zápisků Alice Lenczewské z olomouckého časopisu Světlo, kde vycházejí úryvky z těchto děl na pokračování.
Po prvním přečtení mě teď čeká pomalé, podrobné znovupročítání, neboť tyto myšlenky je třeba pustit do srdce a pokud možno uvádět do každodenní praxe.
Teď při pročítání svých poznámek k četbě mě oslovily zvláště tyto dva citáty:
str. 9 "Satan nás dokáže účinně odzbrojit tím, že nás něčím nepřetržitě zaměstnává. Pak nemáme čas se zastavit a modlit se."
str. 46 "Přímluvy za druhé lidi jsou poznávacím znamením pravé modlitby."
Sem na databázi knih se hodí dva citáty:
str. 188 "V každé době ať ti na klíně leží kniha."
str. 189 "Pokoj bez knih je jako prostor bez duše. "
Vynikající kniha.
Líbil se mi například citát na str. 176 "Nevážíme si darů, které máme. Jak málokdo z nás je vděčný za to, že si může dojít na záchod..."
Ze svých dvanácti stránek výpisků vybírám jen dva citáty:
str. 38 "Duše je natolik postižena sebeláskou, že se při pohledu na vlastní ctnosti vždycky trochu ušpiní. (Fénelon)
str. 192 "Není možné dotknout se duší do hloubky, jestliže sami nežijeme v hloubce. (Maurice Zundel)
Líbí se mi myšlenka na str. 162: "Blahoslavenství jsou tedy pohoršlivá opravdu v každé době i v každé kultuře."
str. 287 "Je škoda, že být tím, kým doopravdy jste, vyžaduje tolik odvahy."
Nevím jestli kdy budu mít tolik odvahy. Snad do toho postupně dorůstám...
str. 301 "Všichni jsme navzájem propojeni víc, než si uvědomujeme, a hrajeme v životě jiných větší roli, než si myslíme."
Myslím, že tuhle knihu by měl přečíst jako povinnou četbu téměř každý. Aspoň ten, kdo v životě právě prožívá nějaké problémy.
Udělal jsem si deset stránek poznámek. Teď mě nejvíce oslovuje citát na str. 36: "V konečném důsledku je charakter nepochybně důležitější než naše schopnosti."
Práce na charakteru je v mém případě nekonečná a stále se nedařící...
Líb se mi ruské přísloví uvedené na str. 70: Mluv, když něco dostáváš, ale mlč, když něco dáváš."
Na jedněch slunečních hodínách je prý napsáno: "Je později než si myslíš" uvádí autor na str. 206
str. 18 "Není-li lásky, všechna utrpení, vnitřní i vnější, dolehnou na člověka a zničí jej."
Četl jsem vydání z roku 1914: "Zpověď katolického křesťana čili Jak lze zbaviti se pochybnosti svědomí v životě křesťanském a vykonati snadno dobrou svatou zpověď".
str. 138 "Víra jest základem domu Božího, naděje dům ten staví, láska však jej dokončuje." (Sv. Augustin)
str. 437 "Pro zvrácenost přirozenosti lidské totiž může všechno, i ta nejnevinnější věc, dáti člověku podnět ke hříchu."
Četl jsem vydání z roku 2012, z nakladatelství Kalich. Uvádím dva citáty, které mě zaujaly:
str. 133 "I v miliardách lidí mu jde o jednotlivce."
str. 388 "Porozumět druhému člověku je úkol těžší, než může splnit naše dobrá vůle. Téměř vždycky pochopíme jeho trápení poněkud zjednodušeně, pokud jsme sami neprožili totéž."
Uvedu dva citáty ze svých výpisků:
"Bezbožní lidé mají největší sklon k pověčivosti." str. 140
"Na tomto světě musí někteří být velcí, ale běda těm, kdo se velkými dělají." str. 161
str. 53: "Nepodstoupené utrpení se musí podstoupit, nepoznaná pravda se musí poznat, neuskutečněná láska se musí uskutečnit." a str. 54 "Špatně prožité musí být znovu správně prožito."
Na str. 69 mě zaujala myšlenka: "Jakmile jsem jednou Ježíše poznal, už nemohu žít bez něj - a přitom se mi nedaří žít podle něj."
Vybírám myšlenku, která může mnohými zatřást (a nebo taky ne):
"Trvalý úspěch v časných záležitostech může být známkou zavržení." str. 59.
Autor cituje Tomáše Akvinského.
Kniha plná dobrých a vzácných myšlenek. Uvadím tři ze svých výpisků:
str. 63: "Každý člověk se má obracet v prvé řadě v té oblasti, kde nejvíc poškozuje vztah k Bohu a šíří zlo vůči lidem."
str. 107: "Zejména nadaní lidé mnohdy hřeší na své nadání a mají sklon k lenosti."
str. 172: Jsme velmi nevděčná generace. Myslíme si, že vše dobré jsme získali svou dovedností a pílí."
Uvádím jen jednu myšlenku z knihy: "Je velice nebezpečné druhého odsuzovat." (str. 45)
Větu, kterou teď prožívám a možná, že v tuto dobu i jiní lidé:
"Životní pohroma je poslední možnost, abychom se vzpamatovali a začali usilovat o dobrý vztah k Bohu a lidem." (str. 59)