zuzana9570 komentáře u knih
Podle mě naprosto skvělý popis traumatu, který hlavní hrdinku pronásleduje celý život. Četla jsem jedním dechem, je to trýznivé, ale skvělé čtení. Jen mě trochu frustroval ne zcela jasný závěr.
Útlá knížka, která poskytuje základní informace o psychických problémech, které se mohou objevit v adolescenci (deprese, bipolární porucha, úzkosti, ADHD, schizofrenie, sebepoškozování...). Je to populárně-naučná knížka určená hlavně pro rodiče a myslím, že informace jsou v ní zpracované dobře a přehledně.
Není mi jasné zdejší poměrně nízké hodnocení, pro mne je to jedna z mých oblíbených Holanových básní. Jeho Příběhy celkově jsou nejúžasnější kombinací/splynutím lyriky a epiky, kterou znám. V Terezce je všechno, co mám na Holanovi ráda - fascinující střídání konkrétních popisů a abstaktních myšlenek, krásný, smutný příběh střídaný až pohanskou radostí z mladosti a přírody, příběhy v příběhu... a ty úvodní verše jsou nezapomenutelné:
"Kraj nemluvný, kraj kamenitý
a do dřeně až bídou zrytý,
kraj bez možností, ale kraj
nucený stále tvrdší pěstí
k slzám, jež mají lháti ráj,
či ještě lépe: tak si vésti,
jako by sůl, jež zpolovic
už osolila krajíc šerý,
mohla být cukrem, cukrem, který
zde neosladil ještě nic."
Od Miloše Urbana se mi zatím líbilo vše. Zde se nabízí samozřejmě srovnání se Sedmikostelím, které je sice mnohem víc propracované a jehož závěr mi přijde geniální, ale přesto mne Stín Katedrály nakonec bavil přinejmenším stejně. Jsem zde asi jedna z mála, které vulgární jazyk Kláry nevadil, nepřijde mi, že by měl implikkvat její nízký intelekt nebo dokonce pitomost, i mnoho inteligentních lidi mluví poněkud obhroubleji a podle mne jde o určitě obracení rolí: muž až snad příliš jemná a žena “od rány”, která neustále myslí na sex s ním :-D. Témat k zamyšlení je tam ještě hodně (třeba mne zaujaly často užívané obrazy tmy x světla), ale mne hlavně trápí jedna otázka:
Kdo tedy byli ten muž v klobouku a žena v šátku???
Povídka Lesní lišky mi přišla naprosto skvělá, některé jiné dobré (Transit, Kéž bychom tu byli taky, Temná hrozba, uzda smrti), některé mne nezaujaly vůbec - možná proto, že jsem je nepochopila (třeba Motýl..). Celkově tři hvězdičky pro - alespoň pro mne - hodně kolísající kvalitu povídek. Každopádně od Marrit Verronen (Lesní lišky) bych si strašně ráda přečetla něco dalšího.