Zuzi98 komentáře u knih
Mé vysoké očekávání se naplnilo. Ta kniha je opravdu poezií. Nikdy jsem nečetla nic tak bravurně napsaného. Co odstavec, to zamyšlení, co stránka, to hluboká myšlenka. Kniha mě neskutečně obohatila. Děj byl napínavý, ale zde bylo důležité nejít jen po ději, ale číst mezi řádky, vžívat se do postav, do válečné doby, vnímání světa, do myšlenek a poselství.. Líbily se mi kontrasty mezi klidným městem a drsnou válkou, citlivým chlapcem a bezcitnymi nacisty.
Jedním slovem DECHBEROUCÍ.
Účet na databázi knih jsem si založila až teď, protože se mi zdálo velmi nespravedlivé hodnocení této knihy. Právě jsem ji dočetla a musím říct, že je to jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četla. Je to fantasticky napsané a napínavé. Skoky v čase se mi zdály zajímavé a to, že každá kapitola je vyprávěna z pohledu jiné postavy (zřejmě aby byla lépe vykreslena psychika jednotlivých postav) také.
Jak tak čtu ostatní recenze, tak většina lidí kritizujících tuto knihu se neuměla zorientovat v knize a to je důvod záporného hodnocení. Těmto lidem bych doporučila si přečíst nějaký nenáročný brakový román ve stylu Danielle Steelové ;)
Gejša patřila vždy mezi mé oblíbené filmy, proto jsem se rozhodla si ji také přečíst. Kniha je to úžasná. Až díky ní jsem poznala krásu japonské kultury a tradice. Libil se mi ten cit, se kterým je celá kniha napsána. Probouzí to v člověku skutečné emoce.
Překrásná, hluboká , silná, taková je Gejša.
Má nejoblíbenější kniha už od dětství. Jsem ráda, že je tak nápaditě a úžasně zpracována. Co báseň, to originální nápad . Líbí se mi v tom ta různorodost autorů , přenesení do současnosti, nadsázka, brutalita.. Geniální!
Správná cesta, jak zaručit, aby klasika nepřišla v zapomnění.
Do knihy jsem se začetla okamžitě. Prvních asi 60 stránek jsem přečetla jedním dechem, pak už moje pozornost trochu pokulhávala. Musím ocenit, že kniha je doopravdy bravurně napsaná. Originální obraty, přirovnání, metafory.. Jazyk opravdu nádherný. Ze Smrti jako vypravěče mi lezl mráz po zádech, ta krutost reality a nadsázka.
4 hvězdy dávám z toho důvodu, že po přečtení knihy jsem si neřekla pomyslné "wow" a těsně před Zlodejkou knih jsem přečetla Světla, která nevidíme, která ve mně vyvolala o hodně silnější emoce.
Tak z této knihy mam dost smíšené pocity. Děj sám o sobě dobrý, líbilo se mi propojení jednotlivých životů postav. Co se mi nelíbilo, byl přehršel nábožensky filozofických myšlenek, které podle mě byly tak překombinované, že si čtenář ani nedokáže tu celou filozofii nějak ucelit,teda aspoň já to nedokázala a tyto pasáže mě hlavně také svou délkou nudily.
Nápad dobrý, ale zpracování zas až tak ne.
Jedna z nejpovedenějších. Na všech autorčiných detektivkach obdivuju to, jak do sebe úplně všechno zapadne, každičký malý detail.
Jedna z nejpovedenějších! Od začátku jsem tušila vraha, ale autorka mě od něj stále víc a víc odváděla a já jsem každou stránkou byla víc a víc přesvědčena, že to ta postava nebude. Byla jsem zas napálena! ????
Dívku ve vlaku jsem četla až po hůře hodnocené knížce Do vody. Dívka ve vlaku mě bavila o něco méně, ale stejne musím říct, ze je to moc hezké čtení se zajímavě labilními postavami a nečekaným závěrem. Není to sice jedna z knížek, po jejichž přečtení jsem se musela s otevřenou pusou posadit a sklánět spisovatelce poklonu, ale za její přečtení jsem ráda.
Tento knižní hit mě v žádném případě nezklamal.
Knihu jsem právě dočetla (v rámci povinné četby). Ani si nepamatuju, kdy ve mně něco zanechalo takovou stopu.. Silný příběh s hlubokými myšlenkami a nepopsatelnou estetickou hodnotou..
Právě teď jsem knihu dočetla a jsem nadšená. Filmy podle Agathy Christie jsem už od nějakých 8 let zbozňovala. Nechápu, že jsem se ke čtení těchto úžasných detektivek dostala až teď. Všechny 3 byly neskutečně napínavé, čtivé a originální. Hodiny podle mě za zbylými dvěma příběhy trochu pokulhávají, ale bylo to taky pěkně čtení.
Kniha mě uchvátila a navnadila k tomu přečíst si všechny Agathiny detektivky ????
Hodiny patří podle mě mezi ty slabší Agathiny detektivky. Vražda mě zaujala, až do konce jsem byla napjatá a těšila jsem se na to, jak to zase vše do sebe zapadne, ale rozuzlení mě neuchvatilo, jak jsem na to jindy zvyklá. Vrah byl naprosto neodhadnutelny a motiv taky. Když se ke konci objevil necekaně svědek, přišlo mi to takové naivní. Jeho svedectví sice nemělo skoro žádný význam, ale i tak to bylo velmi nepravděpodobné.
Čtení to bylo dobré, jen jsem prostě zvyklá od autorky i na lepší detektivky , u kterých si říkám :"Jo takhle to je.Že mi to nedošlo dřív.." apod. Tady se nic takového nekonalo.
Zubařské křeslo u mě zatím ze všech autorčiných knih vede. Od začátku až do konce jsem byla napnutá, což není u Agathy neobvyklé, ale z toho finálního rozuzlení a zmínce jistě postavy na poslední stránce mi lezl mráz po zádech. Jak dokonale propracované a originální!