Nástrahy zubařského křesla přehled

Není nad to si občas oddechnout u pořádné Agathy. Občas si říkám, co asi na její texty říkají dnešní (pseudo)feministky - hloupými, ošklivými a "slepičími" ženami se to třeba právě v "Nástrahách" jen hemží. Párkrát jsem pochybovala o správnosti překladu. Originál vyšel v roce 1940, ale jsou zmíněny seriály, nejsem si jista, zda v té době skutečně již byl seriálový žánr tak rozšířen a zajímalo by mne, zda autorka neměla na mysli spíš různé kulturní pořady na pokračovaní, např. rádiové relace či třeba dokonce starou dobrou četbu na pokračování v novinách. Ještě daleko víc mě však udivilo nepřeložené citoslovce "blimey". Považoval je snad překladatel za vlastní jméno? Zmínka o Poirotově dávné lásce Věře Rosakoffové je příjemnou perličkou tohoto dílu, stejně jako senzační odhalení Barnese jako Chapmana, které Herculovi zcela uniklo.

str. 81 - Jasně, spousta žen se ztratí, ale my je většinou zase najdeme. V devíti případech z deseti v tom má prsty starý dobrý sex. Jsou zašité s nějakým chlapem.

str. 82 - My vám tu vaši stracenou krásku vypátráme - i s vlněným spodním prádlem.

str. 89 - "To je skoro jako nějaký seriál, ne? Co vzrušujícího nás čeká v dalším díle?"

str. 99 - "...Blimey, byla to ona - slečna Něco Sealová!"

str. 123 - Poirota napadlo, že mu připomíná slepici. Velkou vypasenou slepici! paní Oliverová, nepřestávajíc brebentit, následovala majestátně své poprosí směrem ke dvěřím.

str. 158 - Jejich postavy však shledal zoufale nedostačujícími. Kam se poděly plné křivky, ty vnadné tvary, které dříve dokázaly potěšit oko obdivovatele? On, Hercule Poirot, poznal velké ženy. Především jednu z nich - skvostné, okázalé stvoření - rajku - Venuši...

18.01.2025

Jeden z nejlepších případů, který Hercule Poirot vyšetřuje. Na začátku se zdá vše jasné a předvídatelné, ovšem pak se případ zamotá. Přesně tak krásně, jak to Agatha Christie napsat umí.