Akléda_
komentáře u částí děl
Čím více se s tvorbou autorek setkávám, tím více si jejich tvorbu zamilovávám. Tohle bylo zase tak krásné, nadějné, milé, krásně napsané, pohltilo mě to a já si užila každé slovo. To, jak zde byla popsaná láska, ale i víra a náboženství mě uhranulo a já si musím co nejdřív přečíst něco dalšího. Miluju.
Tak tohle bylo moc milé překvapení, líbilo se mi, co se z toho nakonec vyvinulo a velmi mě to překvapilo. Celá povídka je taková milá a nadějná, hrozně příjemně napsaná, měla jsem z ní takový pocit klidu na duši. Líbilo se mi to prostředí výtvarné střední školy a téma anonymního dopisování, které autorka využila. Moc hezky to do sebe všechno zapadlo a já si čtení s úsměvem na rtech užila.
Tak takhle geniální otevření celé povídkové sbírky jsem tedy nečekala. Autorku jsem vůbec neznala a jsem moc ráda že jsem se tu s ní seznámila, tohle bylo skvělé. Povídka je sice krátká, což mě mrzí, ale i tak toho předá dostatek. Vyvolala ve mně hned několik negativních emocí, ať už hrůzu, úzkost nebo paniku. Byla mi velmi blízká i svým tématem, které na mě velmi dopadlo. Líbila se mi i postava terapeuta, zapojení snů a celkově jsem z toho fakt nadšená, i přes to, že povídka není vůbec pozitivní. Jen mě mrzí ten otevřený konec a nedostatek stránek!
První setkání s autorkou a nebylo to špatné, že bych ale byla nějak zvlášť nadšená, to se také říct nedá. Bylo to zajímavé, líbilo se mi téma osamělosti, provázané celou povídkou a opakující se motiv nedělního obědu. Zároveň to ale nebylo nic extra.
Miluju, miluju jak Anička píše. Tohle bylo opět velmi smutné, melancholické, s důležitým tématem, o kterém pro mě bylo těžké číst. Povídka byla sice krátká, ale výstižná a velmi dojemná. Jedna z nejlepších ve sbírce.
Tahle povídka byla fajn, ale nic víc. Líbilo se mi, jak autor "vyřešil" syndrom opuštěného hnízda a prostředí chaty. Ocenila jsem i zapojení snu, to bylo takové divně bizarní ale užila jsem si to. Bylo to fajn pár stránek na odpočinek ale prostě nic co by mě nějak extra nadchlo nebo urazilo.
Tohle mě moc příjemně překvapilo, rozhodně se podívám po další tvorbě od autora. Je to povídka nejdelší, ale vůbec ničemu to nevadilo. Bavilo mě to prostředí závodu, líbilo se mi, že to byla zase trochu pozitivnější povídka. Celé to bylo prodchnuté nadějí a skončilo to také hezky, jsem spokojená.
Na povídku od Anny Bolavé jsem se velmi těšila, ale bohužel tohle mi teda vůbec nesedlo. Velmi krátké věty, které byly dost hanlivé, celé to bylo takové velmi negativní a až ošklivé, v tom jak se k sobě lidé chovali, jak o sobě mluvili a přemýšleli. Oceňuji zpracovaná témata, ale stylem zpracování mi úplně nesedla.
Z nějakého důvodu jsem čekala, že tahle sbírka povídek bude spíše pozitivní a zatím je to úplný opak. Opět velmi těžké téma, pro mě bylo až nepříjemné to číst. Bylo to smutné a na začátku jsem měla zmatek v postavách, ale jinak se mi to líbilo, pokud to tak můžu říct. Bylo to docela jednoduše napsané, ale o to přístupnější to bylo.
Tak tahle povídka mě velmi mile překvapila! Od autorky jsem ještě nic nečetla, rozhodně to ale po téhle zkušenosti mám v plánu napravit. Povídka byla sice delší, ale ničemu to nevadilo, měla spád, celá byla velmi originální a prožila jsem u čtení hned několik emocí. Bavila jsem se, byla napjatá a zároveň to bylo bizarní, fakt skvělé.
Petra Dvořáková prostě umí. Rozhodně zatím nejlepší povídka, která má sice všední ale o to bližší téma pro všechny čtenáře. Krátké, výstižné, takové ze života. Tohle se mi moc líbilo
Moje první setkání s autorem a asi jím na nějakou dobu i zůstane. Vůbec jsem nepochopila o čem to mělo být, bylo to skoro celé jen popisné a přišlo mi to prostě takové nijaké. Dost možná je to tím, že mi fakt nesedl autorův styl psaní. Tohle jsem si fakt neužila, přišlo mi to nudné a nicneříkající.
Moc hezká otevírací povídka, která se odehrává v těžké době, i přesto na mě ale působila milým dojmem. Oceňuji to, že se autorka nechala inspirovat reálným příběhem a jen jsem si potvrdila, že mi autorčin styl sedne.
Tohle bylo tak neskutečně úsměvné, že ještě teď po dočtení cítím úsměv na tváři a ještě tam nějakou dobu určitě bude. Líbilo se mi, jak to bylo vtipné a i když je to klišé, je to zároveň moje nejoblíbenější romantická linka, takže tohle jsem si užila moc. Celkově cením to poselství a hlavně Davida, protože panebože, on mě opravdu přiměl chtít někoho jako je on ve svém životě. Boží!
Začnu mínusem, abych pak mohla už jen chválit. Styl psaní - musím říct, že mi to chvílemi přišlo takové až moc jednoduché a některé fráze byly trochu kostrbaté, stejně jsem ale nakonec nadšená. Líbilo se mi téma posmrtného života a to, jak se s tím autorka poprala. Bylo to takové úsměvné a hřejivé, líbilo se mi, že mě to dokázalo i překvapit svým zvratem a koncem, který byl moc fajn. Jsem spokojená velice a věřím, že když se autorka vypíše, bude to úplně úžasné.
Na Máji povídku jsem se moc těšila a jsem děsně ráda, že nejsem zklamaná. Těšila jsem se zase na trochu jiné téma, které ale není o nic slabší než ty v předchozích povídkách. Hlavní hrdinka, její myšlenkové pochody, to, že vždycky se najde aspoň jeden člověk, který je ten "správný" a dodá vám podporu v tom, v čem zrovna potřebujete, vše tu bylo nádherně vykresleno. Já si navíc moc užila zapojení keramiky a sociálních sítí, takže spokojenost veliká.
Jestli něco miluju, tak je to řecká mytologie a ta tady byla a byla boží! Nebylo to ale to jediné, co z této povídky udělalo neskutečný zážitek. Hned na začátku mě překvapil styl psaní autorky, tak krásný popis, vystavěné věty a celkový dojem z toho, to bylo tak nádherné! Ten popis lásky a to jak to skončilo, to mě sice bolelo, ale stejně jsem si to moc užila. Krásně napsaný ještě krásnější příběh, doufám, že si v budoucnu od autorky přečtu něco dalšího.
Musím přiznat, že na prvních pár stranách jsem měla kvůli chování hlavní hrdinky trochu strach, jak se to vyvrbí, ale nakonec jsem spokojená. Líbilo se mi to prostředí, které bylo zase úplně jiné a líbilo se mi, jak se autorka zaměřila na "děti" jejich minulost, traumata a celkově na (ne)vděčnost. Je zde krásně vidět, že až ve chvíli kdy o něco přijdeme nám dojde, jak jsme si toho předtím nevážili. Nebude to moje top top povídka ale byla moc fajn a líbila se mi.
Tak toto je pro bohužel první povídka, kde jsem lehce zklamaná. Nebyla špatná, ale po dočtení mi přišlo, že mi vlastně nic nedala a oproti ostatním byla slabší. Líbil se mi ten styl vyprávění, kdy bylo více linek a ty dohromady dávaly smysl, ale celkově mi to moc nedalo. Cením zapojení psychického zdraví, povídka ale mezi mé oblíbené patřit nebude.
Když jsem zjistila že tahle povídka se identifikuje jako horor, tak jsem se lekla, jelikož to není něco, co bych úplně ráda. Kupodivu ale musím říct, že jsem spokojená. Povídka byla delší než ostatní, hezky se četla a dost jsem si užívala tu temnou atmosféru. Na konci jsem teda byla už dost vynervená, vzhledem k událostem a trochu mě štve že vlastně moc nevím co se tam teda dělo, ale jsem vlastně spoko. Miluju to originální prostředí hradu a i tu trochu romantiky a zároveň zapojení těžších témat. Ve výsledku moc fajn povídka, která byla úplně jiná než ty ostatní, i tak se mi ale líbila.
