clouds
komentáře u částí děl
Povídka Pondělí nebo úterý je podle mě o hledání pravdy, ale asi bych to nespecifikovala jako pomíjivost pravdy, spíše nahlížení pravdy jako (obrazně řečeno) jednotlivých plošek zářivého diamantu nahlíženého z více stran. Virginie se pravdu pokouší dopátrat v pohybu života, který vidí kolem sebe ( zvuk odbíjejících hodin, křik dětí, odjezdy autobusů, pohyb volavky po obloze, ale vidí ji třeba i ve formální společenské konverzaci) - zároveň má ale pocit, že pravdu je třeba zaznamenat slovy, jen tak ji zachytí ( přepečlivé vybírání několika slov) , i proto se v závěru povídky objeví pochybnost, zda se to důležité - neodehrává ne v tom hlasitém pohybu života, ale v ústraní, možná právě v jejím pokoji, kdy si tužkou zapisuje své myšlenky. Ona sama byla přesvědčená, že tužkou stvořené věci jsou jakousi další realitou. Pro ni zcela nezbytnou.
Povídka je vskutku velmi poetická, ale zároveň míří k hlubším úvahám, přesně tak, jak je to pro VW typické. Rozbíhavost jejího myšlení a tříštění jednotlivých asociací nemusí být pro každého zřetelné a pochopitelné. Pro mě je to ale nádherné, Woolfová je pro mě obrovskou výzvou po dopátrání se podstaty. Kombinace jejího racionálního myšlení, hluboké intuice a poetického jazyka vytváří jedinečnost, která je nenahraditelná a nenapodobitelná. Prostě nádhera.
