clouds komentáře u knih

Kniha Jantarové slzy vypráví především o tom, co se s člověkem stane, když se vnitřně rozlomí a z celistvého člověka se stanou úlomky. Ty úlomky už nikdy žádným způsobem nedrží pohromadě a změny jsou nevratné. Tohle s lidmi udělá válka. Takto byl rozlomen Carl Schipper, Ethel, nebo Wanda. Hodně důležitý pohled pro nás Čechy z druhé strany fronty. Utrpení německých obyvatel, kteří naivně uvěřili svému vůdci, bylo právě tak velké - jako utrpení těch napadených. Nakonec byli oběťmi úplně všichni. Jako vždy - přes nekonečně bolestný ráz, nepostrádá naději. Hluboké, strhující čtení. Velice doporučuji.

3 23.08.2024

Opět vynikající Maja Lunde. Kromě alarmujícího ekologického tématu tu silně zaznívá téma rodiny a hlubokých sourozeneckých vztahů a také motiv ztráty - v tomto případě smrti rodičů.

1 15.07.2024

Za mě perfektní počin a to nejen díky grafické stránce, ta zaujme asi zpočátku každého, ale za mě, hlavně díky hlubokým vrstvám obsaženým v příbězích. Spíše než k pohádkám bych je možná zařadila k bájím, nebo k příběhům s fantasy prvky. Hloubka obsažená v příbězích rozhodně není pro malé děti , např. motiv sexuálního zneužití (Čarodějnice z Duvy) bych volila s opatrností. Určitě vhodné pro dospívající od druhého stupně výše. Pojmenování skrytých traumat může být pro dnešní dospívající možná velmi styčným bodem vzhledem k přibývajícím psychickým potížím a úzkostem.

3 02.05.2024

Krásně napsaná biografie, čte se opravdu příjemně, proniknete do atmosféry doby, dozvíte se podrobněji něco o jejích dílech, mnoho o jejích přátelích. Toyen sama zůstává lehce zastřená, asi by si to tak i přála, přesto mi na povrch během četby prosvítaly dojmy a pocity, které mi s ní už zůstanou spojené. Co mě velmi zaujalo a co vysoce hodnotím je způsob psaní paní Andrey Sedláčkové. V jejím psaní je něco impresionistického, určitá poetičnost vyjadřování. To, jak decentně a s respektem dokázala psát i o intimních tématech, to, jak dokázala kombinovat svou mozaiku o Toyen z dopisů přátel, z toho, jak k ní přistupovali a co pro ně znamenala, z jejích obrazů a neposledně z jejího často velmi vřelého a obětavého přístupu k těm, které milovala. Kniha rozhodně stojí za přečtení. Moc doporučuji.

8 02.05.2024

Hlavní hrdina románu Kafka Tamura determinovaný zlou věštbou prchá sám před sebou a chce jí uniknout, myslí si, že vzdálenost mu umožní se jí vyhnout, jenže se ukazuje, že zlé věštbě, nebo možná sobě sám, nelze uniknout vzdáleností, protože osud si vás najde, bude vás pronásledovat třeba ve snu - a vy zjistíte, že není vlastně důležité, zda-li je to reálné, nebo jen vysněné, že to podstatné si vás najde. A že není jiná cesta, než se postavit svému vnitřnímu strachu a běsům, vrátit se, přestat utíkat ,odpustit nejbližším, sobě a jít dál - a to se nakonec hlavnímu hrdinovi podaří. To, že se to celé děje v hávu magického realismu dodává knize zajímavost, to, že tu máme pana Óšimu jako jakéhosi gurua hlavního hrdiny, to je něco, co může vadit snad jen dospělým, kteří už mají v sobě leccos srovnáno a udílejí mouder nepotřebují....ale rozhodně ne mladým dospívajícím lidem, kteří průvodce a ochranitele v podobě takovýchto přátel potřebují pro svou křehkost a zranitelnost. Alter ego hlavního hrdiny v podobě kluka , co si říká Vrána - je v podstatě hlasem svědomí a zajímavým způsobem reflektuje Kafkovy rozhodnutí. Střípky filosofických myšlenek určitě přimějí nejednoho čtenáře k úvahám, které ho budou nutit odložit knihu a zamýšlet se nad hlubšími otázkami po smyslu lidské existence i v souvislosti se svým životem. Za mě výborná kniha, kterou doporučuji.

7 10.10.2023

Ačkoli je kniha zařazena pod štítkem detektivky, předkládá nám něco mnohem komplexnějšího než vyřešení spletitého případu. Autor nám nabízí vhled do duše a myšlení asi třicetiletého muže, který trpí ne úplně jasně specifikovanou psychickou poruchou, na pomezí lehké mentální retardace a poruchy autistického spektra. Já se přikláním spíše k tomu druhému. Hlavní hrdina Kalman se přichomýtne ve špatném čase na špatné místo, nebo tak se to aspoň zdá. Najde kaluž krve na planině a následně je oznámeno zmizení člověka. Je tu podezření na vraždu. Vyšetřování případu však stojí na místě, nic není jasné, mrtvola není nalezena, ale za to my, jsme svědky všednodenních dní Kalmanna a pomalu pronikáme stále hlouběji do pochopení jeho vnímání světa. To je svým způsobem zjednodušené, Kalmann si mnoho otázek, týkajících se života díky trpělivé výchově svého dědečka zodpověděl a má je vyřešeny, ne však všechny, protože v životě vyrůstají i nové situace, v nichž ještě nikdy nebyl a na něž si odpovědět, dnes už bez dědečka, dobře nedokáže. K jeho povaze patří přímost, neschopnost lhát, rituály, oblíbené činnosti a jídla, zasazení sebe sám do kontextu vesnice jako lovce polárních lišek a žraloků. Ale také také výbuchy hněvu, během nichž dochází k agresivitě, při silně emočně vypjatých situacích dochází pak k záchvatům. Co je nejméně postižitelné a čitelné je věc, že dojde- li k velmi emočně vypjaté situaci, Kalmann ji následně vytěsní z paměti a nepamatuje si ji. To všechno je nám jasné a poskládá se nám zcela a úplně až v závěru. Pro lidi, kteří nemají zkušenost s lidmi s poruchou autisticikého spektra např. u blízkého člověka v rodině - je to každopádně výborná sonda, která reálně přiblíží, jak jiné je myšlení těchto lidí, a nelze si je zaškatulkovat a zjednodušit na představu, kterou má většina díky Rain manovi či Forestu Gumpovi. Ne všichni jsou nadprůměrně inteligentní a geniální. Ale všichni v sobě mají jistou ryzost, věrnost a opravdovost, která z tohoto světa pomalu mizí.

13 01.10.2023

Velmi pozoruhodně vylíčený vnitřní svět a citové vnímání hlavní hrdinky dělá z této knihy mimořádný čtenářský zážitek. Do citových vjemů Beaty nahlížíme skrze poetické metafory, které velmi silně vystihují její zvláštní křehkost. Kniha není pro každého, ne každému bude vyhovovat, že dějově nebude strhován mnoha a mnoha událostmi, o to mocnější je ale kouzlo Beatina citového prožívání, které nám tu autorka předestírá.

10 30.08.2023

Skvostná je báseň s obyčejným názvem a neobyčejným obsahem - Stromovka.
Najdete zde plno jazykových prostředků, velkou melodičnost, fantazii utrženou ze řetězu, jak je u Nezvala zvykem, která mě ale nikdy nepřestane překvapovat, zároveň to ale krásně drží pohromadě, a zní to melodicky, jako hudba....

Souhlasím zcela s předchozím komentářem, autorka nemá přesně ujasněno, kolik je Jakubovi let, původně jsem si myslela, že je to malý klučina, ale podle probírané látky Viktor Hugo - rozhodně tak malý není. Kniha má přesto plno silných míst, konfrontuje děti s agresivitou jak mezi vrstevníky, tak v rodině, ukazuje těžkosti neúplné rodiny bez maminky, jež zemřela, bolest stesku, nabízí ale i normální lákavé dobrodružství...zahalené do fantaskního světa kouzel. Jen škofda, že autorka lépe nepromyslela cílovou skupinu. Jinak skvělé čtení pro děti...

Mě se na knize líbí určitá nedořečenost, to, že autorka popisuje události z pohledu Elen, myšlenkové pochody Lily si tak musíme domýšlet pouze na základě jejích činů, je tím trochu neproniklnutelná a tajemná. A dodává jí to ještě větší punc kouzla. Velmi krásný moment byl, když Elen dělala reparát z latiny a Lila se jí rozhodla doučovat. Tahle absurdní situace, kdy dívka s mnohem nižším vzděláním doučuje dívku na gymnáziu, poukazuje nejen na výjimečné IQ Lily, na její skvělou paměť a schopnost přemýšlet, ale i na to, že svou vlastní vnitřní silou byla schopna vlít Elen doslova mízu do žil, takže se z propadlíka stala během dvou měsíců premiantkou, dokonce nejlepší žákyní na škole. Takhle silný vztah je svým způsobem kotva a záchrana, ale na druhou stranu přináší i své limity, takže jsem zvědavá jak se to dále celé rozvine. Perfektní četba, skvěle propracované charaktery, charismatické hlavní postavy - i ve své drsnosti zvláštně poetická atmosféra příběhu ..vřele doporučuji

Senzační kniha se zajímavým nápadem zobrazit svět Londýna z rubu. Z druhé strany, té spodní, pod Londýnem. Bylo by ale zavádějící tvrdit, že tohle byl hlavní autorův záměr. Podle mého soudu, je to jen kulisa k mnohem podstatnějšímu druhému plánu knihy. V něm jde především o proměnu hlavního hrdiny - z celkem průměrného mladého muže v osobnost, která je schopna se sama za sebe rozhodovat, je schopna obětí, je schopna i velké odvahy. Richard je na začátku příběhu spíš tažen okolnostmi a kličkuje ve svém životě, tak trochu vláčen druhými. Na konci příběhu je tak zcela jiný, že se nedokáže vrátit ke svému starému životu, respektive ke svému starému já, ten původní Richard už totiž neexistuje.
Tahle skvělá proměna naznačující cestu člověka k sobě se děje právě přes magično, setkání s dívkou jménem Dvířka, přes mlhou zahalený PodLondýn, v němž se Richard zprvu vůbec nevyzná a jež ho děsí, ale postupně v něm nachází sám sebe. Plnějšího a svobodnějšího než kdy před tím. Skutečně skvělé čtení...

16 28.04.2023

Anna Cima dokázala napsat velmi komplexní knihu, klobouk dilů před jejím záběrem, zkombinovala v ní detektivní, psychologické a fantaskní prvky, ale na rozdíl od Šibuje, už bych knihu neřadila mezi young adult. Nastíníla v ní řadu témat, dotkla se mnoha bolavých mist souvisejících s rodinnými vzthy- sobeckost rodičů, přehazování dětí jako pimpongovych míčků, ambiciózní matky, další dítě jako náhrada za zemřelé dítě, matka s psychickou poruchou, atd. Ale to je jen malý nástřel, dále se tu dostáváme k ekologickým tématům - vymirani uhořů, černý trh, znečištěné životní prostředí, dále se autorka dotkne obtížného vztahu Japonců k cizincům, vyhořelým manželským vztahům, také hledání svého já a cesty k sobě. To vše zahaleno do lehkého hávu lyrismu, velmi povedeného, který kolem příběhu vytváří zvláštní jemný opar, umocněný letmo zakomponovanými verši. Realita se tu lehce proplétá s fantasknem, občas se dostaneme do snu, či do dávné legendy, která ožije a proplete se s přítomnosti. Kniha se Vám bude líbit, milujete-li magický realismus, dobře propracované postavy, pokud Vám nebude vadit, že se autorka občas rozmáchne víc než je obvyklé a zanoří hloub než je obvyklé a nezůstává v prvním plánu. Za mě velmi povedený román, který předčil její prvotinu. Vřele dopručuji.

9 24.04.2023

Na příběhu je pozoruhodné, jak pracuje s tragickou předurčeností jména , jak se "nomen omen" pořád v v hlavní hrdince převrací, od nenávisti a odmítnutí svého jména, k pochopení a přijetí až se mění v jakousí mateřskou ochranitelskost. Jak autorka pacuje s alter egem, jako často jedinou osobou, jíž se Daia může svěřit a se kterou vede věčné spory. Neskutečně zajímavě zpracovává také téma vnitřní svobody, poukazuje na nezastupitelnou roli umění....Výborné čtení, doporučuji...

3 14.04.2023

Na knize je pozoruhodný její nesmírně krásný, poetický jazyk a dále skutečnost, že celý problém se nám nastiňuje zvenčí očima muže, který se jen náhodně přichomýtne do prostoru, kde jednu z dívek potkává, a který cítí osobní zodpovědnost a hluboký pocit viny, pokud by nezakročil. Kniha stojí za přečtení, je útlounká a má pastelově jemnou obálku...vřele doporučuji

11 31.03.2023

Skvělý počin nakladatelství Cesty domů, před kterým smekám.
Dospívající Ben se vyrovnává s šokem, který mu způsobila náhlá smrt matky, její odchod řeší jak sám v sobě, tak také pomáhá nést těžkou situaci ostatním členům rodiny, mladšímu bratrovi i otci. V knize se střídají zcela realistické popisy skutečnosti s lyrickými vzpomínkami na maminku. Autorka skvěle ukazuje, že cesta k tomu, aby člověk smrt blízkého člověka zpracoval, přijal ji a vyrovnal se s ní, je běh na dlouhou trať a že i člověka, se kterým jsme se neměli možnost rozloučit, bychom měli vnitřně propustit, aby mohl jít dál jak on, tak my sami. Citlivě napsaná kniha může být velkým pomocníkem pro ty, kteří si podobnou skutečností procházejí.

5 10.03.2023

Neobyčejná kniha psaná poetickým jazykem, jejímž hlavním tématem je zasněnost, touha po jiných světech a nakonec i hluboké zjištění, kde nebo v čem lze nalézt opravdové štěstí a naplnění. Najdeme tu pět zdánlivě zcela různorodých příběhů, pět hrdinů, které spojuje už na začátku příběhu jediné - handicap - ať už v podobě psychické, fyzické či handicap osamění a vydělenosti. Všichni tito hrdinové svým vyčleněním trpí, jsou hluboce citliví a vnitřně zasnění. Společnost je nepřijímá takové jací jsou, aniž by si to zasloužili a jejich těžkosti se během příběhu stále zvětšují. Svůj ostrůvek naděje hledají často v přírodě, která je čistá a krásná nebo v uměleckých artefaktech jak malba na stěně jeskyně, či text dávné knihy. Jako spojující nit se všemi příběhy táhne dávný Diogenův text o městě v oblacích, příběh o poblázněném pastýři Aithónovi, který tolik touží vidět město, jež podle ostatních neexistuje, že se vydá doslova až na kraj světa, aby jej našel. Hrdinové Doerrova románu se s příběhem v různé formě a za různých okolností setkávají a paralelně jako Aithón vedou svůj neustálý boj o svůj sen, dávný příběh jim často pomáhá přežít ty nejtěžší okamžiky, a tak jako to nejlepší knihy dělávají, obdarovává je během čtení nadějí a nakonec katarzí. Doerrova kniha je čtením, jež má několik úrovní, v životech jednotlivých hrdinů lze hledat zvláštní paralely. Zároveň je to kniha, která má hluboké poselství a je psána neuvěřitelně barvitým a poetickým jazykem.

6 01.03.2023

Dvě věci jsou na této knize obdivuhodné. Styl psaní - neuvěřitelně hluboký ponor do nitra postavy, nádherné vnitřní monology, prokreslený charakter...A druhá věc, kterou tu už jedna čtenářka zmiňovala, že celá kniha se soustřeďuje na období po návratu z Buchenwaldu, tedy po r. 1945, což je ojedinělé. a nesmírně zajímavé, protože to je doba střetu hlavního hrdiny s mnoha traumaty - rozpad snu o návratu ke své rodině, která zemřela, rozpad snu o návratu do Polska, rozpad snu o budoucnosti, která malému Romkovi, pomáhala přežít celou válku. Za mě skvostně napsaný příběh, který mě neuvěřitelně vtáhl. živoucí, citlivé, postavy na dotek, které tu najednou stály vedle mě a já jsem měla pocit, že jsou mi neuvěřitelně blízké. Moc doporučuju.

2 05.01.2023

Vůbec nechápu, proč má Modrá tak nízké hodnocení, mohla by mít klidně 90 % . Opět vynikající román! Líbí se mi, v kolika vrstvách lze chápat název knihy Modrá a jak se vnímání vody, moře, ledovce, vláhy vůbec - z různých úhlů pohledu proměňuje. Geniální. Vřele doporučuji.

3 12.12.2022

Kniha je výjimečná tím, že ačkoli jde o autentický válečný příběh, není zahlcena líčením hrůz, není v ní přehršel úzkosti, není v ní beznaděj, naopak - silné rodinné vztahy, bratrské pouto, cesta za nadějí. Je vidět, že autor je optimistický člověk a že se i v těžkých časech vždy zaměřuje na to lepší a dívá se dopředu. Myslím, že kniha je proto vhodná i pro starší děti kolem 14-15 let , které by tematika zajímala. Hodnotím velmi vysoko, protože příběh je poutavý a zajímavý a je zároveň napsán hezkým stylem, který čtenáře vtáhne.

11 18.08.2022

Strašidelný dům byla kdysi moje první kniha, kterou jsem od VW četla, teď jsem po ní sáhla znovu po letech a opět mě to zasáhlo až neuvěřitelnou silou. Povídky jako by se podobaly hudebním větám - cosi se na začátku nastíní, pak něco proběhne, vyvrcholí a je tu závěr, který se vrací k prvnímu odstavci. Např. nádherná věc - Pondělí nebo úterý. Skvost.
Povídky ve mě vzbuzují dojem poezie. Tak silná poetičnost a lyrizace je v tomto prozaickém textu, jako by báseň prosakovala zvnitř, ačkoli forma je jiná.
Pro mě nejsilnější - Pondělí nebo úterý, Zahrady v Kew, Dáma v zrcadle, Strašidelný dům, Smyčcový kvartet...ale mám je ráda opravdu všechny. Woolfová není pro všechny, skoro bych řekla, že je jen pro někoho, ale jsem ráda, že nejsem sama, kdo ji čte a má velmi a hluboce rád.