Jantarové slzy přehled
Sofía Segovia
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520315/bmid_jantarove-slzy-q2y-520315.jpeg
4
52
52
Historický román o naději a dvou pruských rodinách zatažených do válečné vřavy. Prusko roku 1945, válka zuří nebezpečně blízko a postupující sovětská armáda rozdělí dvě rodiny, které jsou na útěku vstříc nejisté budoucnosti. Jejich děti se uprostřed války musí naučit přežít. Malé Ilse naštěstí přinášejí úlevu pohádky, jež jí vypráví polský nádeník Janusz, který pro její rodinu pracoval. Janusz povídá o obléhaném království v Baltském moři, odkud se vylévají jantarové slzy truchlící královny. Nikdo netuší, jak důležité a prorocké tyhle pohádky jsou. V troskách nedalekého Königsbergu se ukrývají Arno a jeho matka. Nepodařilo se jim před postupující armádou uprchnout, a teď zde vyčkávají v naději, že se hned po válce opět setkají se svou rodinou. Ovšem mezi padajícími bombami jim při paběrkování na troskách dochází, že v opevněném městě zůstat nemůžou. Sevřeni v kleštích dvou mocných nepřátel se z nich stávají pěšci vydávající se na cestu s nejasným koncem.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jantarové slzy. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (15)
Prolité potoky jantarových slz nad morálním úpadkem národů takzvaných vítězů i poražených, nad zmařenými osudy prachobyčejných "člověků", jejichž fatálnost se přenáší v podvědomí po celé další generace dětí a vnuků... Ten krásný jazyk lehounký jako chmýří pampelišky rozsekne událost s krutostí neměřitelnou na lidské jednotky a zanechá duši nahou a opuštěnou, aby ji následující události rozporcovaly na kousíčky. A přesto to bylo celé tak krásné čtení, pravdivé do morku všech kostí; a i navzdory nesčetněkrát omílanému tématu jedinečné uchopení podstaty s velikým přesahem.
Jantarové slzy jsou úplně jiné než Šepot včel, nutně, protože válečná doba v evropském prostředí není nakloněna zvukomalebnému vyjadřování. Bylo pro mne překvapivé, že si mexická autorka vybrala pro svůj druhý román právě tohle místo a dobu, ale v doslovu je vše objasněno. Čtivost příběhu podle mě nelze upřít, stejně tak si pochvaluju další skvělý překlad Romany Bičíkové, smekám. Přidejte k tomu pečlivou redakční práci nakladatelství Host a máte před sebou „adeptku“ na knihu roku.
Prusko – země, jejíž dějiny ani územní historii neznám, ale v podání Sofie Segovie má úžasné kouzlo. A bez ohledu na kořeny a na charaktery všech hlavních hrdinů nám autorka tu více, tu méně razantně předkládá pravdu, s níž si dějiny – a především vítězové – nikdy nelámali hlavu: válka nikdy není a nebyla válkou celého národa, těch obyčejných. Ale právě ti na ni vždycky nejvíce doplatí. Ovšem přístup mnoha Němců/Prusů k Polákům v této knize byl opravdu šokující. Alexander Solženicyn mě překvapil. A pohádky o královně Juratě bych si taky ráda poslechla . . .
„Po relativním míru ve válce, po noci předstíraného klidu, stačil jediný okamžik a její život se smrskl na pochopení, že jediný poklad, za který stojí nasadit život, je život sám.“
Související novinky (2)
Černá smečka, Budu ti nablízku a další knižní novinky (48. týden)
26.11.2023
Vychází Čtenářský diář 2023, Sváděj mě a další knižní novinky (35. týden)
28.08.2022
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Jantarové slzy v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 80x |
| ve Čtenářské výzvě | 18x |
| v Doporučených | 7x |
| v Knihotéce | 90x |
| v Chystám se číst | 112x |
| v Chci si koupit | 23x |
| v dalších seznamech | 4x |
“Všichni mají oči, kterými vidí svět, ale každý se na něj dívá, jak chce.
Tento historický román vypráví osudy dvou pruských rodin během druhé světové války. Jednou je rodina malé Ilse, která v kočáře a v tuhé zimě putuje od statku ke statku a přežívá, jak se dá. Druhá je rodina malého Arna, který se také vydává na cestu a později se ukrývá se svou matkou v sutinách baráku.
Všichni se na konci války stali vyhnanci a vysídlenci ve vlastní zničené zemi. Někteří válku přežili, jiní bohužel to štěstí neměli. Kdo přežil, toho válečný život pronásledoval i po skončení války. Postupně se vzpamatovali, ale zapomenout nemohli. A nikdo nebyl jako dřív.
Román je inspirovaný skutečnými událostmi a o to víc je děsivější. První půlka byla pro mě taková až nijaká, víceméně bez akce. Zkrátka popisovala životy těchto dvou, zatím víceméně kompletních, rodin. Nicméně pak obě rodiny museli opustit svoje domy a vydat se na cestu, pokud chtěli žít dál. A právě v této části šlo mnohdy doslova o život a čtení bylo místy opravdu náročné. Autorka věrohodně popsala tento kočovný život, který byl plný strachu, úzkosti, ale bohužel i smrti a touze o přežití.
Ve finále tedy knihu hodnotím kladně, i když autorčin Šepot včel mě bavil o trochu víc. Mate-li rádi historické romány z období války, neměli byste tento minout.