Evus komentáře u částí děl
Africké pojetí slušnosti u prostých lidí je pro Evropany velmi zvláštní - Džuma ani Panga nekradou, každý pracuje, aby uživil svou rodinu, pomáhají Stenovi proti pytlákům, přesto se však nepovažují za slušné, protože nechodí do žádného svatostánku a nemají "slušné" oblečení. Vedle toho příběh o lovení pytláků a je to příjemné počtení na letní odpoledne.
Nejzajímavější na povídce pro mě byl typicky africky jednoduchý pohled na život, na vinu a trest a v neposlední řadě na politiku - "prezident je ten nejstlučí člověk, takže musí jen žrát a žrát a není divu, že není schopen se postarat o obyčejné lidi, takže je celá politika zbytečná"
Povídka o hrůzném rituálu vyprávěná desetiletým chlapcem. Úplně jsem před sebou viděla ty nafoukané parchanty, kteří vědí, že můžou vše a projde jim to, protože jsou NĚKDO
Zajímavě zpracovaná povídka s nečekaným koncem
Zajímavá povídka vyprávějící o nebezpečí, které může na lidi čekat v hloubi vesmíru a které si jako nebezpečnou chorobu můžeme přivézt zpět na Zemi
Zvláštní povídka opět bez pořádného děje, spíše sbírka nic neříkajících dialogů
Marten působí jako paranoidní blázen a i když se na konci vysvětlí, že on sám za to nemohl, můj dojem to příliš nevylepšilo, navíc povídka neměla prakticky žádný pořádný děj
Zajímavý nápad, pro Asimova neobvyklé téma vyprávějící o literární postavě, která nechce zaniknout a domáhá se zodpovědnosti ke svému autorovi, který, když ji vymyslel, měl by jí také dávat další náplň života
Být jenom o pár stránek delší, nedočtu ji, takhle je to první čtení, které vyfasovalo jen *. Tahle povídka byla prostě jen nesmyslná sbírka blábolů...
Typický příklad střetnutí dvou generací a odmítání moderní technologie, protože nutně nemusí být lepší... Do toho jeden rozmazlený parchant a atmosféra je dokonalá
Skvělá povídka o tom, že i stroj může mít vlastní city, které ostatní ze strachu odmítají akceptovat