FirstDaw8ID
komentáře u částí děl
Profesor Labyrint opět na scéně a opět z toho nejsem nijak nadšený.
Sice je z velké části povídka předvídatelná, ale i tak je napínavě a chytře vystavěná.
Aneb jak nečekaně může s osudem Země zatočit nechtěný návštěvník z minulosti. Dobře promyšlená a vystavěná povídka.
Druhá šance v pekle: Drsňákův origin? Samozřejmě naprosto drsný! Navíc je zde spoustu pravdy. Život je samý kdyby. 4/5
Vlk mezi vlky: Další nelítostný příběh a prolínání osudu už známých postav. Lehce slabší, než předchozí příběh. 4/5
Samičí forma druhu: Danica už byla dávno mrtvá... 4/5
Tentokrát je příběh rozdělen na pět částí, což mi vůbec nezabránilo v přečtení příběhu opět na jeden zátah. Potěšilo mě, že dějová linka není zcela lineární, což dokazuje už jen úvod komiksu. Flashbacky jsou také zpracovány kvalitně, navíc, čím je vzpomínka starší a matnější, čím méně jsou prokreslené její detaily. Konečné rozuzlení není úplně zklamáním, ale nadšením jsem také neskákal. A ještě musím vypíchnout práci s barvami, přeci jen zasněžené město nebo ulice osvětlená policejními světly musí vyniknout a tady se to daří na výbornou.
Ve sbírce To je Wub, kapitáne! se povídka jmenuje Stroj zachování. Bohužel mi to příliš nesedlo, silně fantaskní a zároveň filozofické téma.
Zápletka byla ze začátku hodně napínavá, pak se to celé utrhlo ze řetězu. Rozhodně ale originální dílko.
Ve sbírce To je Wub, kapitáne! se povídka jmenuje Lesní Šalmaj. Příběh pokračuje (v mých očích viděné) sérii příběhů, kdy je čtenáři už nějakou dobu jasné, kam bude příběh směřovat, přesto je to až do konce čtivé a napínavé.
Přečteno na jeden zátah, od příběhu se nedalo jednoduše odtrhnout. Kriminální zápletka je samozřejmě násilná, ale přesto lidská, směřování příběhu se těžko odhaduje, takže je čtenář stále v napětí a ponořen do příběhu. Motivace postav a jejich činy mi dávaly smysl, nemusel jsem se chytat za hlavu nad nesmyslností děje. A na většině panelů hlavní postavy "nemění" svoji podobu, na čemž má zřejmě svůj podíl ne tak detailní kresba, ta však na atmosféře nijak neubírá, právě naopak.
Trochu jsem doufal v ten triumf nad Jukánci. Opět ale svižná, čtivá povídka, kde je fungování světa nastíněno dostatečně a děj se tak může orientovat na to hlavní.
Další z těch povídek, kdy člověk brzo tuší, kam to celé směřuje. Ale i tak příběh zůstává napínavý a neskutečně čtivý! Povídka pak posloužila jako základ pro knihu Předposlední pravda, určitě bude v mém hledáčku.
Odhadnout, kam povídka směřuje a jak to vlastně dopadne je vcelku jednoduché, ale i cesta je cíl. Povedené dílko.
Tohle šlo nějak mimo mě. Četl jsem pak i dlouhou poznámku k této povídce na konci knihy, zpětně asi vidím, co tam chtěl autor přenést, ale na mě to tak při čtení bohužel vůbec nepůsobilo.
