FirstDaw8ID
komentáře u částí děl
A tak končí naše komédie...no, rozhodně bych se nezlobil za ještě jeden přídavný sešit tohoto úžasného světa. Nebo celou další knihu. Baron se ironicky těšil na nášup bolestného řevu a dostalo se mu nářku ze zlomeného srdce. Dlouho jsem čekal i na "spojení" dvou verzí Aristiteda, stalo se to, v duchu příběhu, nepředvídatelně.
Zde se teprve odhaluje, jakou sílu má Pólio, jak odhodlané a nelítostné je její veličenstvo a jak děsivý je Časorváč. Mimo příběh s sebou přinesla změna tiskárny i změnu papíru, v první knize byl matnější, zde je lesklejší a "klouzavější".
Říkal jsem si, proč v Pidistánu zvolili tuto konkrétní podobu "elektronických chůd", ale ono to má vážně opodstatnění, to vážně oceňuji. Barbarský kmen pobavil a příběh je naprosto napínavý.
Zde už se dávají do pohybu opravdu nečekané věci. A Augur mi připomíná Marvina ze Stopařova průvodce po Galaxii.
Povedený úvod, kde jsou postupně představovány postavy a celý podivný svět, plný podivnějších zákonitostí a jsou nastíněné určité zápletky. První část mě nadchla, stejně jako kresba a celková originalita a lehký vtip.
Čím by se asi lidé bavili, kdyby nebylo pořádně čím? Každopádně tohle na mě příliš nezapůsobilo, ale dle poznámek sloužila tato povídka částečně jako základ pro knížk u Tři stigmata Palmera Eldritche, na kterou se teprve chystám...
Tento krátký příběh sdílí podobnosti s povídkou Operace Luční koník. Asi není divu, byly napsané krátce po sobě. Jen mě zaráží, jak moc společnost Múza změní svoji filozofii o neměnění minulosti.
Tušitelé byli naprosto parádní. Celý příběh je plný humoru, určité sebeparodie a pocty slavným autorům.
Jedna z těch lehce "praštěných" povídek, ale vylepšuje to lehký humor a tajemné pozadí příběhu. Jen to tak zvláštně klouže po povrchu, při čtení nevyvstává příliš otázek...a dříve jsem četl Styl Yancy, který se tomuto v určitě myšlence podobá.
Povídka pěkně odsýpá, ale čtenář brzy odhalí, jakým směrem se bude příběh zřejmě ubírat. Na autora možná až příliš umírněné.
Jedna z těch povídek, kde si čtenář nemůže být ničím úplně jistý, natož pak hrdina příběhu. Tohle mě hodně bavilo, i když podtón je vcelku depresivní.
Nejdokonalejší reklama a prodavač v jednom. Pobavilo. Co by na dnešní reklamy řekl sám Philip K. Dick by mě opravdu zajímalo.
V knize Podivný ráj se povídka jmenuje Obchodní strategie.
Povídka na zamyšlení, protože předkládá otázky, na které není jednoznačná odpověď.
Ve sbírce To je Wub, kapitáne! se povídka jmenuje Vetřelec. Jednoduchá povídka, která na cestě k rozuzlení nedělá zbytečné odbočky.
Vtipná záležitost. Skoro si říkám, že autor přemýšlel nad tím, co by se stalo, kdyby pro nás hříšné a škodlivé věci nějaké cizí rase naopak prospívali. A pak ho napadli Fnolové a tato povídka.
Povídka se zajímavě načrtnutým světem, ze kterého se dozvíme sice jen střípky, ale vše samozřejmě táhne hlavní zápletka. Pár věcí mi nejprve přišlo zmatečných a vlastně zbytečných, ale celkově se mi to celé líbilo. Dokážu si to hravě představit jako epizodu Black Mirror.
V knize Minority report (I) se povídka jmenuje Nenapravitelný R.
