haki34
komentáře u částí děl
až hororová legenda..hora kouří, jako Hora osudu v Pánovi prstenů...a uvnitř se dějí neakolsti, mizí lidí...co za kováře se tam přistěhovalo ? až jedna z mnoha Marií, hrdinek, učinila kováři přítrž...za cenu nejvyšší..
název napovídá, že sedmá studna bude stěžejní..co se však stalo s otcem synů ? opravdu se proměnil v zázračný pramen ? to se asi nedozvíme nikdy...
(p.s. trochu odbočím . tahle legenda mi připoměla, jak jsme kdysi na zahradě hledali zasypanou studnu..a vedlejším produktem bylo několik jam na stromky...takže asi tak..)
tahle se mi líbila nejvíc...zázračný pramen vracející ztracené mládí...ale víte, jak to v legendách chodí..někdy je méně více..lidská lakotnost však občas předhoní zdravý rozum ;)
čteno v rámci Draculova hosta...tahle se faakt povedla !! neklidná atmosféra, gradace každou noc...šustíccí krysy (divím se ale, že mládenečkovi ty krysy obecně nevadily...) tajemný obraz a ještě tajemnější provaz...zlo je silné..přála jsem si lepší konec...
opět ze sbírky Draculův host...utvrdila mě v ostražitosti vůči kočkám...Kromě toho se postavy opět chovají nelogicky - tahat "křehkou novomanželku" na svatební cestě do mučírny - proč ??? Napsat jako autor o někom, že byl hodný a dobrého srdce, a pak rozmrská hlavu kotěti a dobře s ena tom baví - to jako fakt ?? a pak srazí inteligenci dotyčného úplně dolů tím, že nechá borečka sadisticky vyzkoušet si smrt na vlastní kůži....no naco tam (do železné panny) lehal ?? chtěl autor naznačit něco o inteligenci a krutosti Američanů ?? ech, než duchařina, zůstává ve mně pocit nelogičnosti..a odporu vůči krutosti.
čteno v rámci knížky Drákulův host..jak jsem psala již tam, hezká temná atmosféra...ale hrdina nelogicky jede vstříc slotě, aby se samozřejmě našel uprostřed hřbitova...a někdo*něco mu ohlodá krk....v rámci této sbírky ucházející...ale postrádalo to nějaký větší náboj, nebo hlubší dojem do budoucna...
jak jsem psala u souhrnu v knížce Drákulův host - totální slátanina. Možná by mnohé vysvětlila informace o zkrácení díla, jak píše Horrorman. Nepochopila jsem vztahy mezi postavami, všichni byli tak nějak narušeni, nepochopila jsem souboje mezi Edgarem a Lillou...nepochopila jsem sira Nicolase, furt jsem čekala, že nakonec z něj bude nějaký padouch v pozadí a ono ne...Vztah Adama a Mimmi byl taky dle mého úplně zbytečný..mezihry, kdy je někdo (třeba Adam) svědkem něčeho hrůzného (Oolongova smrt), a pak odejde, jako by se nechumelilo, nikdo se už k tomu nevrací, žádné emoce...no prostě paskvil..
A proč Arabela motala ten drát až k sobě do baráku ?? jako sebevražda ?, nebo byslela, že Edgar pude po drátě jak Jeníček s Mařenkou po perníku ??
doporučuji nečíst !!!
!!! SPOILERY !!!
"co nedokázaly věky, způsobila nová, nedůstojná vlastnice za několik neděl. Starý, odkopnutý panský služebník se zachvěl. On, který kdysi železně vládl těmto měšťákům, zavyl hanbou a křičel svými barvami do celého kraje, kvílel a zalykal se bolestí, hrůzou, hněvem a studem." Olbracht tak umí se slovem..pospis zmrzačeného zámku uvádí do dějě povídky...a před zeleno-růžovým stavením se objevuje Joska...zde počat, zde zrozen, zde se vracející, nemajíc lepšího domova...
zprvu působící jako sympatický povaleč, mé sympatie ale rychle ztratil po setkání s Pavlínkou..asi byl příliš jednoduchý a jeho reakce příliš primitivní na to, aby se rozvinul "vztah" dvou vyděděnců společnosti, něco jako "Bonnie a Clyde", jak jsem očekávala...místo toho nechápe Pavlínčin smích, její lehkovážnou veselost, která zjitří jeho bazální city a poté, co spolu nejdříve zažijí 2 uspokojivé soulože/milování, (jako správné děti přírody na seně i strništi) bezostyšně uražen plivne na spící dívku a mizí vstříc tmě...co bylo dál s Pavlínkou, se nedovíme..třeba ji čekal osud podobný osudu Joskovy matky (jelikož sama svými opakovanými útěky a touláním naznačila, že nemá stání a usedlý život na statku není nic pro ni.-..jednoduchá, nespoutaná...a nyní zas sama vstříc svým snům.
Joska se zas potkává s Firky Forkou (parádní jméno rázovité postavičky, tuláka, jednou nohou neustále v kriminále), společně rozjedou "kšeftík" s kradením holubů a po zběsilém úprku před četníky pak Joska spočívá v samotě a notuje si řekou Jizerou..."Nikoli, nebyla to voda, již možno nabrat do nádob a do konví, umýt se jí a napojit koně, ne voda, nýbrž řeka, živoucí tvor s živým tělem, řeka Jizera s živoucí duší. Zpívala písničku. Podivnou barbarskou, tuláckou písničku s podivným rytmem a divokým spádem, s nemožnými verši a nejnemožnějšími rýmy, nad níž by se rozhořčili básníci...Joska poslouchal. Rozuměl té divoké písničce, a třeba neznal slov, zpíval ji spolu...."
"vrčet budeš ? Vrčet ?" šeptá polekaný rasík, stahuje opatrně ruku a plíží se po břiše zpět..ale když se mu zdá, že ho již zvíře nedosáhne, odskakuje náhle celým tělem, leží na zemi a rozeřvává se.......také pes vztekle vyráží...teď již jeho štěkot burácí v křik rasíkův.Leží proti sobě, jejich hlavy dělí jen píď, chrlí na sebe horko svých úst a řvou si do tváří svou zuřivost. Dvé dravých chrupů se proti sobě cení, ze dvou párů zeleně hořících očí proti sobě soptí dva pominutí dravci, řvou, řvou, zvířecí bolestí a hrůzou, řvou a les a krajina a temnota a černá vesnice, jako nepřátelská tvrz sražená, jejich hrůzu a bolest opakují."¨
povídka vyvolávající ve mě hnus, smutek, odpor a lítost..nikdy jsem si rase a jeho povolání nevěděla představit..ale Olbracht opět živě popsal omlácený vozík, dva vyvrhele, rasíka a jeho ženu...vozík páchnoucí krví, kožkami naložený..a dva lidi, kteří neváhají vykopávat mršiny, vařit z nich, mazat se sádlem...uááá....nedivím se, že lidi rádi do nich kopli, hodili kamenem...co to mohl být za smutný a těžký život ??
pak rasík a pes - tažná zlá doga, jsouc zlomena tímto člověkem...popisy bezmoci dogy, když pochopila, co za člověka ji zapřáhl do vozíku...ucítila pach smrti..slyšela kňučení malého pejska z vozíku hrůzy....a ani její síly a zloba jí nepomohly..zbita, zlomena, čekající až do konce na moment odplaty... krásně ukázané v úryvku na konci povídky, který cituji výše...
a pak rasík a jeho žena...společně v dobrém i zlém..až do konce..který je u rasů těžký a nedůstojný....
povídka pro mně znepokojivá...tolik těžkého, smutného a odpudivého, že ji chci poslat dál...a přitom vím, že pocity z ní si budu vybavovat dlouho...