jaroiva
komentáře u částí děl
Trochu časový guláš, tam a zpět... Ale dobrý, líbilo se mi v těch souvislostech. Jen je trochu problém ty "časové nohavice" nějak si uspořádat.
"No, vlastně bych rád věděl, jestli máme komisi pro etiku", řekl Ctibum.
...
"Zdá se, že to má co do činění s experimenty na zvířatech", nedal se odbýt Rozšafín.
"OOK?"
Nedávno jsem četla knihu Murder Your Employer: The McMasters Guide to Homicide od Ruperta Holmese. Tahle povídka mi ji nějak připomněla.
Spolu s Duelem nejlepší dvě povídky z celé knihy. A toho Ruperta Holmese taky doporučuji.
Tlačítko tedy řadím k trojce "humorně o vraždách" - Vraždi všímavě, resp. ještě lépe druhý díl, tj. Mé vnitřní dítě chce vraždit všímavě (Karsten Dusse), Murder your employer (Rupert Holmes), Vražda jako společenská událost (Dušan Taragel)
Tohle byl těžkej adrenalin. Na začátku povídky mělo být varování kardiakům!
Někde jsem to už četla. Bohužel nevím přesně, od koho. Bylo to tehdy ale určitě delší.
Kdy že vydal Stephen King Nezbytné věci? Nějaký remake této povídky po 40 letech?
V naší české kotlině asi nenarazíme na zlatou rybku... Tak leda na vánočního kapra...
Nejlepší povídka knihy Jirka postrach rodiny.
Představení červené karkulky v režii paní učitelky se zvrtne v trochu jiný scénář, než se předpokládalo.
Nejlepší povídka z knihy Jirka v ráži.
Co tak asi může nastat, když si holčička v bílých šatičkách začne hrát s klukama venku... A když je ještě taková roztomile neodmítnutelná ... :D
S koncem jsem velmi nespokojená. A proto jsem nespokojená s celou povídkou.
Tahle povídka je pro mě nejlepší z celé sbírky. Po roce a půl jsem si na ni dnes jen tak bezdůvodně vzpomněla, tak si ji asi ještě přečtu. Hodně na mě zapůsobila.
tahle povídka se mi líbí z celé knížky asi nejvíc. Toto je styl sci-fi, který mám ráda.
Bavila jsem se, až jsem musela nechápavě vrtět hlavou a na veřejnosti polohlasně prohlašovat "to je blbec!" :D
Povídka plná vtípků s odkazy na různé postavy a postavičky, ba dokonce i vědecké kapacity...
Asi ji nečtu naposled.
Ještě jsem nedočetla celou knihu, ale jsem přesvědčená, že tahle povídka je její TOP.
Tak krátký formát a autor tam dokázal vecpat všechno. Lásku, válku, fantasy postavy, reálné postavy, ...
Dostala mě, až mi slza ukápla. To se mi u takových kratičkých povídek běžně nestává.
Chvílemi jsem zpočátku zapomínala, že jde o sci-fi. Postupně mi to trochu připomínalo Nepřirozená zvířata od Vercorse.
Možná to není úplně na plný počet, ale když mě to cestování časem většinou fakt baví. A tady to má i pointu, i když samotné cestování časem tam není tak docela to hlavní.
Povídka, kterou autor později rozvedl do románu Plástev jedu. Povídku tedy nedočítám, mám v živé paměti ještě Plástev, kterou doporučuji a míním pokračovat v dalších dílech série.
