LadyCharlene
komentáře u částí děl
Velmi magické, Vánoce, viktoriánské sídlo, anglický venkov a k tomu stará pohanská pověra. Mísí se zde různé symboly a konec děsivě bizarní.
Nemám ráda cynické polygamní a sebestředné muže, nemám ráda násilí na zvířatech, ale prostředí, v němž se odehrával děj této podivně alegorické povídky je naprosto okouzlující. Říkejte si, co chcete, já tam ten jinotaj vidím. Stejně jako u povídky Nikdy neříkej nikdy. Po čase možná začnete i hlavního hrdinu chápat, ale ke konci... No nevím, mám z něj rozporuplné pocity. Ovšem to prostředí, dynamičnost, divokost moře a tajemství útesů čtenáře bezpochyby okouzlí.
Tato povídka byla takovým osvěžením sborníku, nápad zasadit příběh do období raného středověku, kdy církev začíná ovládat své ovečky a vymazává tak vše, co bylo předtím. Příběh se mi docela líbil,akorát hlavní hrdinka mi přišla nesympatická. Navíc i hloupá, nikdo mi nevymluví, že pokud ženská ví, že v okolí řádí potvora, která unáší děti a takhle hloupě odběhne od nejmladšího, přímo si o problém koleduje... Navíc nejsem zastánce náboženství, takže ten její "řád" považuji spíše za "neřád".
Toto byla velmi zajímavá povídka, zajímalo by mě, zda má autorka s autismem nebo schizofrenií osobní zkušenost. Každopádně povídka byla takovým nahlédnutím do dívčí duše, a myslím si, že dívka nemusí ani trpět žádnou poruchou, aby se alespoň chvíli necítila jako hlavní hrdinka, že se v ní přou různé části její osobnosti.
Tato povídka mě zpočátku nezaujala, ve středu byla i celkem napínavá, ale konec se mi velmi nelíbil, ale ani nepřekvapil. Navíc se mi ani moc nelíbilo prostředí, ve kterém se děj odehrává.
Tak toto byla bezkonkurenční třešnička na dortu, kterou člověk slupne tak rychle, až je mu líto, že si ji nevychutnal víc. Tato povídka byla nejlepší povídkou sborníku. Autorka nás přenese do prostředí středověkého kláštera, kde se odehrála vražda mnicha, jenž po smrti není zas tak normálním nebožtíkem. Autorka umí vše, jak popis prostředí, tak gradaci děje. Trošku jsem se bála, že mi bude chybět znalost její knihy, protože se povídka odehrává ve stejném universu, ale vůbec to nevadilo a už se těším, až si o Šouflové přečtu Svitky z londýnského mostu.
Hodnocení této povídky mě překvapuje, pro mě byla nejslabší povídkou Pekná noc na čary. Tato povídka měla takový Poeovský nádech, strašidelný přelud, vnitřní šílenství a uvědomění si sebe sama. Trošku hororová povídka, která mohla být trošku delší a byla by dokonalá.