LuckaK.088
komentáře u částí děl
Sice nejsem žádná feministka, ale tohle bylo na mě už trošku moc. Dle Tedalda není největší hřích muži dát (i když to není můj manžel), ale muži nedat (i když to není můj manžel).
"Opravdu nevím, jakému bludu to propadají ženy, když si tak málo cení mužů a odmítají je. Kdyby jen pomyslily na to, co jsou a jak velikou a vysokou urozenost poskytl Bůh ze všech živočichů nejvíce muži, měly by být šťastny, když je nějaký muž miluje, měly by si ho na výsost vážit a velmi horlivě se snažit, aby se mu líbily a aby je nikdy nepřestal milovat."
Aneb jak si dva hráli na Boha. A víme, že když dva dělají totéž, není to totéž...
Tahle povídka pobavila. Massetto byl opravdu velmi schopný zahradník :-)
Skvěle ušitá povídka na přísloví "kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá". A Zinevra má mé sympatie.
Tak tahle povídka se mi moc líbila. Škoda jen, že za svou vypočítavost a prohnanost nedoplatila jeho "sestra".
Tento příběh se povedl. Rinaldo se modlil jen za dobrý nocleh, ale dostal více než čekal...
Velmi naivní představa, že minstrel jedinou větou změní celoživotní postoj lakotného kupce.
Povídka o skutečném bohatství.
"Strýčku, copak nejsme vámi bohati? Moje děti by neměly dědečka, moje žena by byla bez otce, kdybychom neměli vás. Vždyť vidíte, jak jsme kolem vás šťastni, vy jste naším požehnáním v domě."
Naivní dobrosrdečná slečna Máry mě dostala a povídku řadím mezi nejoblíbenější ze sbírky Povídky malostranské.
"Za žádnou cenu na světě by slečna Máry o Dušičkách nerozhodla sama, ku kterému z obou hrobů má přikročit dřív."
Krásná povídka o tom, jak to dopadá s předsevzetími. Určitě si na ni v lednu vzpomenu :-)
Krásně popsané myšlenkové pochody 9letého chlapce, který se rozhodl sám přenocovat v katedrále sv. Víta, aby viděl sloužit mši svatého Václava. Celkově mě ale povídka moc nezaujala a něco mi v ní chybělo.
Jedna z nejoblíbenějších ze sbírky Povídky malostranské. Aneb jak to dopadá, když chce cizinec měnit u domorodců zavedené pořádky...
Krátká, srozumitelná a bohužel stále aktuální...
"- bylo mně, jako bych musil vypít tu zlotřilou duši z ní!"
Zřejmě jsem ji neměla číst jako první. Měla jsem začít s kratšími údernějšími povídkami a zvyknout si na starou lidovou mluvu, archaismy a květnaté popisy pomalejším tempem. Málem mě to totiž odradilo od čtení ostatních povídek, a to by byla škoda. Ztrácela jsem se v bohatém popisu a množství postav. Za mě by se mi povídka líbila více, kdyby byla zredukována jen na příběh doktora Loukoty a Pepičky.
Naprosto skvělá povídka. Za mě nejlepší ze sbírky Hodina děsu. A rozhodně mě přešla chuť si jít zaplavat :-)
