LuckaK.088
komentáře u knih
Hrůza na Šibeničním vrchu
Darcy Coates
První polovina se mi nějak táhla. Měla jsem pocit, že autorka zbytečně tlačí na pilu. Margot vlastně permanentně bušilo srdce a byla zalitá potem, což na mně mělo opačný efekt - přestala jsem vnímat napětí. Druhá polovina už ale měla slušný spád a moje hodnocení vylepšila. Celkově to nebylo špatné, i když si nejsem jistá, zda ještě po nějaké knize ze série strašidelných domů sáhnu.
Povídky aneb Nechci slevu zadarmo!
Miloslav Šimek
Čtení této povídkové sbírky mi připomnělo staré silvestry s rodiči. Večer se usedalo k celovečerním zábavným estrádám, které byly nabité scénkami a vystoupeními. A nasmáli jsme se opravdu až do očekáváné půlnoci. Dokonce některé z nich uváděl sám pan Šimek v kombinaci s paní Bubílkovou. Místo toho nám teď servírují sestříhané reprízy ubohých šou, kde je účelem být co největší exot.
Takže komu se stejně jako mně zasteskne po tomto starém skvělém humoru, přečtěte si tuto sbírku. Já se u ní královsky bavila, až mi tekly slzy.
Za zdmi
Hollie Overton
Napínavý, těžko odložitelný thriller z vězeňského prostředí. Jak už je naznačeno v anotaci, je zde zapracováno hned několik ožehavých témat - domácí násilí, trest smrti a hlavně otázka, kam až je člověk ochoten zajít, aby ochránil sebe a své nejbližší.
Jen mne maličko mrzí linka s vězněm Cliftonem, čekala jsem ji trochu uzavřenější.
Hlas kukačky
Hana Marie Körnerová (p)
První kniha od této autorky a hned si ji řadím do hledáčku. Další román, který jsem nebyla schopná odložit. Silný příběh rodiny na pozadí událostí 1. poloviny 20. století. Román o nelehkém postavení žen a jejich vnitřní síle. Mohu jedině doporučit.
Zoopisník Miroslava Bobka
Miroslav Bobek
Spousta zajímavostí, krásné fotky, radost číst. A před panem Bobkem smekám. Z knihy je patrné, že je to opravdu člověk na svém místě, že mu na jeho práci a hlavně na zvířátkách záleží.
Měl jsem psa a kočku
Karel Čapek
Zábavné, milé a odpočinkové čtení. Několikrát jsem se upřímně zasmála. Polovinu knihy vlastně tvoří samostatná knížka Dášeňka. Za co ale srážím hvězdičku - sloučení samostatných fejetonů do jedné publikace podle mě nebyl úplně dobrý nápad. Jelikož se v povídkách opakují stejné myšlenky, postřehy, dokonce i celé věty, čtenář má pak pocit, že s lehkými nuancemi čte to samé dokola. Těm, co se chystají do knihy pustit, bych doporučila nečíst zaráz, ale jednotlivé kapitolky s odstupem.
"Jelikož nemá ani ocasu, který by sloužil k orientaci, nevím dobře, kde má hlavu a zadek a zejména jakým způsobem najde mezi tolika chlupy patřičný vchod a východ ze svého těla. Nicméně to je jeho věc, nejspíš ponechaná jeho vrozené inteligenci."
Divergence
Veronica Roth
Na přečtení mě nalákalo filmové zpracování a jsem za to ráda. Mám ráda tyto dystopické příběhy, i když většinou nejsem cílovka. První díl super, je to originální, autorka to má promyšlené, děj má dobrý spád. Pár mušek by se našlo, ale bavilo mě to a do druhého dílu se určitě pustím.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Uff. Opět bravurně napsaný román, ale to téma je opravdu odporné. A zatímco jsem po dočtení Hany cítila aspoň trochu naděje, tak tady mi zbyla jen hnusná pachuť.
Kocour Bob: Příběh o přátelství a naději
James Bowen
Ano, tohle je opravdu příběh o přátelství a naději. Milé, optimistické, kocourek Bob byl velká osobnost. Ovšem po dohledání informací, jak je na tom James Bowen nyní, mi příběh docela ztrpkl.
Noční lov
Robert Bryndza
Druhý díl s Erikou za mnou a už se těším na další. Fandím Eričině tvrdohlavosti a jít si za svým jako buldok i přes byrokratickou nespravedlnost. Atmosféra opět skvěle vylíčena - to sálající dusno, kdy se na vás lepí oblečení, málem cítíte na vlastní kůži. Důmyslně vymyšlený sériový vrah a jeho technika vraždění. Navíc vraha mi bylo ve skutečnosti líto, zajímalo by mě, jak skončil. A i když zhruba od půlky známe vraha, tak je příběh napínavý až do konce.
Sedmilhářky
Liane Moriarty
Rozjezd pro mě trochu náročný, protože obecně nemám ráda knihy, ve kterých je moc postav. Ale nakonec to stálo za to. Nebyla nouze o humor, napětí, rozkrývání malých i velkých tajemství. Především jsem byla napjatá, koho vlastně tedy zabili. Všechny 3 hlavní "hrdinky" byly skvěle a uvěřitelně vykresleny. Nejvíce sympatií u mě získala svou ztřeštěností Madeline. A i když to byla taková malá bichle, tak stránky neskutečně utíkaly.
My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow
První čtení ve 14 letech pro mě bylo brutální a odstrašující. Říkala jsem si, že když už ji budu číst podruhé, nebude to pro mě takový šok. Byl. Jelikož mám teď dceru ve stejném věku jako byla Christiana, byl pro mě rereading ještě více děsuplný a nepředstavitelný.
Dokonalé ticho
Helen Fields
Úžasný díl. I když se mi líbí všechny 4 díly, které jsem zatím četla, tak druhý a tento čtvrtý prozatím vede. Brutalita je zpět (až jsem musela potlačit svou živou představivost, abych uklidnila žaludek), a tentokrát je nám vrah neznámý až do samého konce. Skvělá je i vedlejší linka a vývoj postav.
Hana
Alena Mornštajnová
A já si říkala, proč zvolili na obálku zrovna žloutkový věneček, když je to kniha o holokaustu. No už to bohužel vím. A i když je na toto téma poslední dobou spousta knih, tak autorka příběh zpracovala originálně, provedla nás osudy několika generací a na konec vložila alespoň špetku naděje. Určitě stojí za přečtení.
Boží muka
Karel Čapek
Čapkova prvotina byla pro mě hodně filozofická a nebudu předstírat, že u všech povídek jsem pochopila, nad čím přesně se zamýšlel nebo co chtěl vyjádřit. Není to "hltací" kniha, vyžaduje čas, klid a soustředěnost.
Právem se u Čapka mluví o slohovém mistrovství. A užila jsem si ho i v těchto povídkách.
"Ulice je prázdná; napravo a nalevo rozevírá se nekonečná dráha opuštěnosti. Čekání zmrtvělo. Vše slilo se v beztvarou látku úzkosti."
"Byla tu od prvopočátku: zprvu pružná, fluidní, povolující nebo napjatá; ponenáhlu znehybněla, stala se tíhou a hmotným tlakem, jako nesmírné svěravé břímě v prsou. Ale byla to zdánlivá nehybnost ohromného vejce, jež se soustředí a připravuje k životu. Rostlo to, jako roste vřed; stále šíře se rozpíná tupý, hnětoucí tlak, zdá se bez hranic, ale náhle se stahuje do středu v jediný bod pronikavé bolesti."
Útěk ze světa
Lucinda Berry
Další z knih, u které i přes významné mrkání hodin, že je čas použít záložku, lampička stále svítí, dokud není dočteno. A po dočtení mi stejně nedá spát. Téma pro mě opravdu děsivé, ale velmi dobře zpracované. Je znát, že autorka zúročila své znalosti a původní práci psycholožky.
Za trest
Aleš Černý
Tak tohle byla správně ujetá prasečinka, která díky malému počtu stran nestihne začít nudit. Taková à la parodie na všechny ty nesmrtelné americké hrdiny, Kobru 11 a přeslazené romanťárny...
"A proto máš mě", zavrtěla se na sedačce. "Budeme jako Bonnie a Clyde."
"Mrtví?"
"Ne, myslím jako pár, který zažívá romantické dobrodružství. Prostě Bonnie a Clyde." Zasněně se pousmála.
"Nesouhlasím, já budu spíš jako Billy Kid a ty jako přítěž."
"Vtip? Ty umíš žertovat?" vyvalila oči v hraném překvapení.
"Nechápu, proč s tebou vlastně diskutuji. Měla bys sedět na hotelu a přemýšlet, co s načatým životem."
"To už jsem vymyslela."
"Vážně?" odbočil jsem na polní cestu, procházející hustým lesem.
"Vážně. Rozhodla jsem se pověsit na krk jednomu bývalému vojákovi a ztrpčovat mu život tak dlouho, dokud se do mě nezamiluje."
"Povedlo se," kývl jsem hlavou.
"Miluješ mě?" nadechla se v očekávání kladné odpovědi.
"Ne, ztrpčuješ mi život".
Dokonalá smrt
Helen Fields
Třetí díl a stále laťka vysoko. U tohoto dílu chyběla brutalita dílů předchozích (což mi nijak nevadí, protože u druhého dílu to už bylo u mě na hraně). A opět skvělá psychologie vraha, která mě u této série opravdu baví.
R.U.R.
Karel Čapek
Není třeba představovat Čapkovo utopické drama varující před pokročilou technologií a automatizací, lidskou leností a hraní si na Boha. České klasické dílo, které dokázalo oslovit čtenáře po celém světě, a zaujmout i čtenáře po sto letech. Vznik slova robot a jeho celosvětové přijetí, je jen třešničkou. Přečteno během dvou knižních kávových dýchánků. A po dočtení závěru se mi připomněla hláška - "život si najde cestu".
Žalář nejtemnější
Ivan Olbracht (p)
Díky bývalé kolegyni vím, jak těžký život je s chorobným žárlivcem (směla pouze do práce, nesměla navazovat s muži oční kontakt - musela se dívat pouze do země, když už si mohla vzít sukni, tak jedině ke kotníkům). Až po jeho smrti, až v téměř 70 letech, si poprvé vyšla na kafe s kamarádkou. Vždycky jsem si říkala, co je tohle za život.
Olbrachtova krátká novela nám dává nahlédnout do hlavy právě takového nemocného žárlivce, přičemž zjistíme, že i jeho život je v podstatě psychické peklo. V případě komisaře Macha ještě umocněné jeho náhlou slepotou a nevědomostí, co se kolem něj děje.
"Teď jsem slepý, Jarmilo. Rozumíš, co to jest, chtít hádanku, které nebylo možno rozluštit všemi smysly, řešiti teď pouze sluchem, zoufat si nad tajemstvím šustotu tvého šatu, vrznutím dveří, barvou tvého hlasu a tichem, které na mne křičí? To jsou muka, Jarmilo. Muka moje a muka tvá, neboť i tobě bude se mnou těžko."
"Ale marno se zbaviti myšlenek. Malý náraz stačí, aby se nanovo řítila halda šedého kamení a on, tvrdohlavý těžař, aby do ní opět bořil ruce a rozdíral si je o hrany ostrého štěrku."
