LuckaK.088
komentáře u knih
Co už nikdy nepřebolí
Lucy Score
Skvělé letní čtení - nabroušený viking, nevěsta na útěku, zlobivé dvojče, nově nalezená neteř a spousta špičkování.
Dekameron
Giovanni Boccaccio
Těžko se hodnotí literatura ze 14. století. Čtení Dekameronu mi zabralo mnohem více dní než těch pouhých deset, po které byly povídky vyprávěny. Několikrát jsem si totiž musela od Boccaccia dát oddech. Především kvůli přístupu k ženám/často dívenkám. A i když jsem si vždycky připomínala, kdy bylo dílo napsáno, tak stejně byla potřebná pauzička (několikadenní) na vydýchání.
Na tu dobu to muselo být opravdu odvážné dílo. Už jen díky jeho otevřené kritice církve.
"A toto přísloví mi skýtá nejenom námět k vyprávění o tom, co mi bylo uloženo, ale navíc mi ještě dává možnost dokázat, jaké a jak veliké je pokrytectví mnichů, kteří mají široká a dlouhá roucha a tváře uměle bledé. Hlavy mají pokorné a mírné, jestliže od někoho něco chtějí, ale na výsost povýšené a hrozebné, jestliže kárají druhé za neřesti, jež mají sami, či když ukazují, že mniši mohou dojít spásy jen braním a ostatní zase jen dáváním. Mimo to si tito muži počínají ne tak jako my lidé, kteří máme usilovat o dosažení ráje, ale tak, jako by byli jeho vlastníky a pány, neboť tomu, kdo zemře, určují v něm více či méně znamenité místo podle množství peněz, jež jim odkázal - čímž se snaží oklamat nejprve samy sebe, jestliže tomu věří, a potom ty, kteří přikládají jejich slovům víru."
"Opravdu nevím, jakému bludu to propadají ženy, když si tak málo cení mužů a odmítají je. Kdyby jen pomyslily na to, co jsou a jak velikou a vysokou urozenost poskytl Bůh ze všech živočichů nejvíce muži, měly by být šťastny, když je nějaký muž miluje, měly by si ho na výsost vážit a velmi horlivě se snažit, aby se mu líbily a aby je nikdy nepřestal milovat."
Začínáme na konci
Chris Whitaker
Tak s knihou Začínáme na konci já skončila nad ránem. Jak jsem se zpočátku díky autorově stylu psaní nemohla začíst, tak pak jsem ji nebyla schopná odložit. Úžasně spletitý děj s důrazem na postavy, jimž vévodí samozvaný novodobý psanec Duchess Day Radleyová.
Za mne mohu jen doporučit.
Calder
Mia Sheridan
Další báječná kniha od mé oblíbené autorky. Tentokrát z prostředí sekty, z nichž mám obecně husí kůži. Nikdy nepochopím, jak člověk se zdravým rozumem podlehne těmto takzvaným prorokům/vůdcům a bůhví čím se ještě samozvaně označují.
A rozhodně je potřeba mít u sebe pokračování, protože závěr je bez druhého dílu na odstřel...
Růže pro Algernon
Daniel Keyes
Tak dlouho na mě čekala v e-knihovničce, až na ni konečně došla řada. Netušila jsem, do čeho jdu, takže po otevření jsem si říkala: "sakra, já si omylem koupila knihu v polštině", než mi došlo, že je to psáno z pohledu retardovaného člověka.
Každopádně po dočtení můžu říct, že na Charlieho Gordona jen tak nezapomenu. Charlie se dostává z jednoho extrému do druhého, a člověk si přitom klade otázku, co je vlastně lepší... Přináší inteligence štěstí? A taky nám připomíná, že být člověkem nemá nic společného s výškou IQ.
"Nevím, co je horší: nevědět, co jsi a být šťastný, nebo se stát tím, čím jsi vždycky chtěl být, a cítit se sám."
"Inteligence zbavená schopnosti dávat a přijímat cit vede k mentálnímu a morálnímu zhroucení, k neuróze, možná i k psychóze.“
Kdyby běžela
Blake Pierce
Taková průměrná detektivka, která neurazí, ale ani nijak extra nenadchne. Rozhodně by zasloužila lepší korekturu. Název knihy mi na obsah vůbec nesedí. Díky počtu stran a velikosti písma je to ale taková nenáročná rychlovka na odpoledne...
Osvícení
Stephen King
Pan King je prostě bezkonkurenční spisovatel, jehož knihy se jen těžko odkládají. Osvícení řadím mezi topku.
Turistická značka: 44 tisíc kilometrů tradice
Marek Šálek
"Tento průvodce je pro všechny, kteří si bez značek své výlety už neumějí představit" - takže přesně pro mě, a proto jsem si tuhle publikaci nemohla nechat ujít.
Díky panu Šálkovi se dozvíme, jak vznikaly turistické značky, o historii KČT, co obnáší práce značkaře... Mimo jiné v knize najdeme spoustu zajímavostí, rozhovorů, krásných ilustrací, a jako bonus popis každoměsíčního výšlapu do různých koutů naší země (díky tomu jsem si připomněla trasu údolím říčky Krounky, na kterou už dlouho pomrkávám).
Po přečtení si budete práce značkařů vážit o mnohem více. Díky nim jsou výlety do přírody krásný a bezstarostný zážitek. Děkujeme.
Slunce ve stínu
Nora K. Jemisin
Dle recenze RT Book Reviews:
"Druhá kniha série Snová krev je ještě lepší než ta první. Jemisinová vyniká v budování světa a díky rozmanité směsici postav působí její prostředí ještě reálněji a živěji."
Tak tohle klidně písknu - naprostý souhlas. Já se od toho jejího vymazleného světa nemohla odlepit. Za mě skvělá záležitost.
Smrtící Luna
Nora K. Jemisin
Miluju originální světy. Fantasy s vílami, upíry, padlými anděli,..., těch už tu bylo nespočet (ne že bych si na nich také nesmlsla). Ovšem vytvořit opravdu originální svět chce od autora již notnou dávku vlastní fantazie. A tady nám jeden autorka naservírovala. Bez slovníčku, který je přiložen vzadu, se na prvních stránkách neobejdete. A pak už jen objevujete, snažíte se pochopit, představujete si. Za mě povedené a druhý díl mě nemine.
Kostischrány
Emily Lloyd-Jones
Originální, poutavé, dobrodružné, vtipné, spousta oživlých mrtvol, skvělá obálka a k tomu kostikoza. Mohu jen doporučit.
(Vhodná i pro mladší ročníky - žádné techtle mechtle - příběh zaměřený opravdu na děj.)
Zbloudilci
Mario Desiati
Tohle byl opravdu zvláštní román. Nic podobného jsem ještě nečetla. Název "zbloudilci" je naprosto trefný. Autor ve svých doslovných poznámkách uvádí slovníkové významy zbloudilců - nejistý, dezorientovaný, potulný, zmatený, ten, který neví kudy kam, vystěhovaný,... A přesně takové postavy svého románu stvořil. Je to příběh lidí, kteří neustále hledají - svou identitu, svoje místo v životě, životní cestu, sami sebe... Pan Desiati nám představuje generaci Y, tzv. generaci mileniálců. A přesto, že do ní ročníkově spadám (na což jsem přišla až po dočtení knihy), mi byly postavy románu na hony vzdálené, a z větší části i po dočtení nepochopené.
Nemohu říct, že by se mi tento román vyloženě líbil. Trefnější vyjádření je, že mě zaujal, stejně jako autorův osobitý sugestivní styl psaní.
Skleněný ostrov
Nora Roberts
Poslední díl a pohádkové zakončení za mnou (nic jiného jsem ani nečekala). I třetí díl byl pohodové čtení, které mě bavilo.
Čarovná zátoka
Nora Roberts
Druhý díl se mi líbil ještě o chlup více než první. Hlavně díky tomu, že byl akčnější a Annika mě hned několikrát rozesmála. Závěrečný díl s Riley a Doylem určitě nevynechám.
Hvězdy osudu
Nora Roberts
I když je Nora Roberts často skloňovaná autorka, tak mám zatím od ní přečtený jen první díl "smrtících" detektivek z budoucnosti. A jelikož ten se mi líbil, tak jsem se rozhodla zkusit i něco dalšího z její tvorby. Tentokrát fantasy trilogii Strážci. A první díl se mi líbil (i když detektivka o něco více). Četlo se to dobře. Šestice strážců, kteří se postupně seznamují, odkrývají svá tajemství a mají za úkol jak jinak než zachránit svět. Nenáročné, odpočinkové, do dalších dílů se určitě pustím.
Leova šance
Mia Sheridan
Jsem ráda, že jsem dala na doporučení čtenářek, a to přečíst si druhý díl (z pohledu Lea) s odstupem. Měly jste holky recht.
Líbily se mi obě verze, jak z pohledu Evie, tak z pohledu Lea. Autorku mám už docela načtenou, je to vždy taková romantická jednohubka, v níž je ale zakomponováno závažnější téma (témata). Takže za mne žádné překvapení a očekávání splněno. No a v knihovničce už na mě čeká Calder duet, na který se těším...
Tufova dobrodružství (8 povídek)
George R. R. Martin
A už můžu klidně spát, protože v knihovně měli kompletní Tufovu sbírku, a já konečně vím, jak to dopadlo na S'uthlamu.
Jinak moje hodnocení zůstává stejné jako u šestipovídkové sbírky. Zábavné a milé čtení.
Krvavé stíny
Jérôme Loubry
Tak tohle zase byla parádní psycho jízda. Unešená jsem byla již po přečtení Útočiště, a nejinak je tomu i u Krvavých stínů. Autor zřejmě nesedne každému, nepíše zrovna mainstreamové psychothrillery, ale komu se líbilo Útočiště, tak bude přikován a nadšen i u tohoto počinu.
Sama sebou
Jojo Moyes
Po Louise, která mě rozesmála hned na první stránce popisem knírku, se mi bude opravdu stýskat. Klidně bych si dala ještě jeden díl.
"To ten knír, ten mi připomněl, že už nejsem v Anglii: masivní šedá mnohonožka, která muži zakrývala celý horní ret; knír jako z videoklipu Village People, knír jako pro kovboje, knír jako miniaturní smetáček, který to myslí smrtelně vážně."
