Madluska
komentáře u částí děl
Tolik nečekaných, ale šťastných shledání sourozenců, milenců či rodičů a dětí aby i v jihoamerické telenovele pohledal! Kdysi museli posluchači/čtenáři s napětím očekávat, jak životní osudy Marana a Onyry (a Majoly a Angličana s nápaditým jménem Dikinson :-)) skončí, dnes jen s úsměvem na tváři čtou o romantických představách českých obrozenců o kolonizaci Nového světa. P.S.: Kupodivu původní obyvatele a evropské kolonizátory nedělí pražádná jazyková bariéra! ;-)
Povídka didaktická tak, že dnešním čtenářům vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Uznejte sami: Boženka si vezme veselého hudebníka Kubíčka, který propadne alkoholu, až z toho chudák Boženka má smrt. Aspoň, že si čtenář může "zarochnit" ve vyjevování milostných citů. Tento srdceryvný dopis jsem prostě musela přepsat: "Panno Boženko, klenote jediný a předrahý! Tak nejsem hoden Tvé sličné červené tváře viděti? Mám-li pak já proto nešťasten býti a dříve než čas jest, v hrobě hníti, že jsem šťastným osudem na svatbě Tebe uzřel a láskou k Tobě zahořel? Proč jsi raději Tvé černé oči přede mnou nezavřela, než jsi s nimi v domě rychtářovu na mě pohleděla? Tvůj laskavý pohled byla ta oslnivá šípka, kteráž srdce mé prohnala a Tobě si podmanila. Ó Ty veliká zvítězitelkyně, kdež jsi se přece tomu učila, že srdce lidské tak chytře umíš sobě vábiti a do poroby uváděti? Když jsi tedy nad mým srdcem zvítězila, vezmi si ho, neb právem přináleží tobě. Však že víš, že člověku nelze bez srdce živu býti, i daruj mně Tvoje, a tak zachováš mne i sebe. Štastným jsem, když tak učiníš a jedno s druhým spojíš. A proč bys nechtěla, ježto směle doufati můžeš, že lepšího nade mne v světě nenajdeš a šťastnější nebudeš, jako když mně Tvé ruky u oltáře podáš? Nepodáš ji lecjakému nuzákovi a větrnému jinochovi, nýbrž Tvému jedinému Kubíčkovi, an se od kunstu hudebního poctivě živí a vstavu jest tobě sladkost a veselost v stavu manželském učiniti. I kteréž přece moudré děvče s takovým štěstím zhrdati může? Kteréž přece takovému ze sta upřímnému ženichovi s radostí ruky své nepodá? I jsem do té naděje, že tak učiníš a takového za svého manžela sobě zvolíš, kterýž do smrti hotov jest upřímně Tebe milovati i pro Tebe umříti. A ten jest, Boženko, Tvůj Kubíček." Není to krása? :-) P.S.: Povídka celá je zábavná a velice poučná, mimo jiné zde stojí psáno: "Kdo nepracuje, nejez." :-)
