Madluska komentáře u knih
Další knížka, o kterou jsem někde náhodou zavadila, chtěla si ji přečíst a pak zjistila, že prostě nebyla určená mně. Asi mi nesedl formát povídek, dost možná mi nesedly osudy lidí k jejich fotografiím, určitě mi postavy nepřirostly k srdci a ta oceňovaná orginilaita P. Sorrentiniho mi taky někde proklouzla mezi prsty. Bohužel, navzdory svižnému stylu a překvapivým twistům, mi většina povídek připadala vlastně stále stejná, jen v jiných kulisách, s jinými rekvizitami. Oceňuji tedy smysl pro detail a absurditu, ale to je asi taky všechno. Možná kdybych byla Italka... (Ne, ani tak ne.)
(SPOILER) Takové milé povídání o poválečné době na jednom ostrůvku kdysi mezi Francií a Británií. V knihovně mě zaujal název a chtěla jsem vědět, jak asi koláč dopadl a jak fungoval takový literární spolek - ani jednomu se knihas nijak zvlášť nevěnuje, zato se dozvíte mnoho informací o Charlesi Lambovi, o lásce (i nelásce) ke knihám, o životě za německé okupace, o jedné skoro i emancipované spisovatelce, o jendom milionáři, o holčičce Kitty... Bylo to fakt takoé konejšivé, bez výrazných zvratů, skoro by se až chtělo říct nudné (já bych ty omány v dopisech prostě číst neměla), ale naštěstí to vyvažuje nadhled a vtip hlavní hrdinky a srdečnost obyvatel Guernsey. P.S. Ta bezbřehá pohostinnost a nadšení obyvatel z tuctové spisovatelky, která vlastně nemá nic moc na práci, mě skoro až štvalo.
(SPOILER) Národní třída mě zaujala o dost víc než Český ráj, možná i proto, že se víc soustředí jen na Vandama, možná proto, že už jsem byla na Rudišův styl víc připravená. V každém případě mi tady to zdánlivé motání v kruhu a plácní nesmyslů, které ale ve finále dává smysl celé knize i osudům "hrdiny" přišlo opravdu účelně použité. Závěrečný kop s otočkou, kdy se dozvíme, jak to na té Národní vypadalo, bylo jen třešničkou na dortu. P.S. Ačkoliv jsem film neviděla, celou dobu mi před očima běhal Hynek Čermák. No, možná i on se na výsledném hodnocení podepsal. :-)
(SPOILER) U čtení si jen říkáte: "Chudák Dorothy... Vlastně Daisy!" a "Copak je ta její matka takový sobec?" a "Musel se jim život fakt takhle zašmodrchat?" A čtete pořád dál s vidinou toho, že to přece nemůže skončit tak špatně, jako to začalo. No a ono to skončí úplně jinak, než byste čekali, ale rozhodně ne líp. Jsem ráda, že jsem si to přečetla, ale že by mě to nějak povzneslo na duchu, to se opravdu říct nedá. Možná i proto, že ačkoliv všechny postavy tam nějakým způsobem chápu, moc sympatií si u mě nezískaly (až na Ruthinu matku a pana Blouma, ti byli perfektní!)
(SPOILER) Jednohubka, která mě:
1) pobavila (aluze na Proměnu, akorát v opačném gardu, přesně vystižená postava buranského prezidenta Tuppera apod.)
2) potěšila (objevilo se zde slovo táflování! :-))
3) poučila (život švábů jsem nikdy nezkoumala - fakt jsou kanibalové? opravdu mouchy po nějaké době hořknou?)
Zároveň je to ale bohužel také kniha, která s největší pravděpodobností zůstane nedoceněna lidmi jako já, kteří se o britskou politiku zajímají jen povrchně a nedohlédnou všechny možné paralely napříč historií (byť ten Brexit z toho čpí na sto honů i nám nedoukům) a která brzy zastará, jen co se kolo času o pár zoubků pootočí.
Tak toto byl krok stranou - kresby mě oslovily jen prací s povrchy a stíny, ale příběh i samotné ztvárnění (jakési emo postavičky? Inu, rok 2011 je dávno pryč...) šly dost mimo mě.
Můj první Rudiš a trochu překvapení, čím že si autor vysloužil tolik slávy nejen v domovině. Nu, nejsem chlap, ale nemůžu se zbavit dojmu, že ačkoliv se autor snažlil o nějakou pestrost, stejně byli všichni muži dost stejní. Prostý styl a výrazivo chápu jako záměr, na druhou stranu mnoho věcí mi přišlo prvoplánových - působilo to na mě jako taková snaha o alegorii z dnešního světa v uztavřeném mikrosvětě sauny. V drobnostech mi to přišlo vlastně zajímavé, jako celek to na mě ale dojem neudělalo.
Jedna z těch knih, které podle mě nemají moc smysl, protože ten slovní komentář je prostě neúplný nebo nesrozumitelný a mnohem pochopitelnější by mi přišel kurz či video.
Spousta nápadů, ocenila bych ale členění spíš podle věku.
Tato knížka podle mě patří spíš k těm povedenějším,ale dostala se ke mně bohužel už docela pozdě, když už jsme si těmi nejkritičtějšími chvílemi prošli sami bez její pomoci.
Na knížce je hodně znát, že není nejnovější a že ani není z našeho prostředí, proto je třeba řadu doporučení brát s rezervou - namátkou třeba pasivní prosazování nebo doporučování hodně pochybných nosítek (visítek). Pokud mají začínající rodiče něco číst, pak asi raději něco jiného.
Vlastně trochu zklamání. Celkový dojem u mě hází o příčku níž grafické zpracování (to větší řádkování vypadá jako v závěrečné práci nějakého studenta, rámečky jsou tam taky tak Halabala). Chválím záměr, oceňuji shrnutí, jak se fake news nenechat zahltit, ale čekala bych trošku záživnejší formu, pokud kniha cílí na mladší čtenáře, případně konkrétní ukázky dezinformací, třeba i mimo hlavní text, aby byla ta jednolitá struktura trochu rozbitá. Obálka totiž láká na něco, co uvnitř možná ani nenajdete. A pokud už jste si o fake news někdy něco studovali, mnoho nového neobjevíte. Přesto knihu neodsuzuji, jen jsem prostě čekala něco jiného.
(SPOILER) I když jsem Perrymu L. Crandallovi držela pěsti a i když oceňuji nápad použít právě jeho s IQ 70 jako vypravěče vlastního příběhu, nemohla jsem se místy zbavit pocitu, že autorka jen upravila nějakou svoji slohovou práci. To mladistvé černobílé vidění totiž nebylo Perovo, ale autorčino, a tak hodní museli být bez poskvrnky (babička) a zlí museli být prohnilí až do morku kostí (Perryho vykutálená rodinka). Oceňuji tedy autentičnost vyjadřování a uvažování hlavního hrdiny (a rady a tipy svérázné babičky), ovšem zároveň nemůžu necítit pachuť kalkulu. A konec zahrnující šťastnou rodinku s dítětem a psem dílo zkázy jen dovršil - nad 3 jít i přes počáteční nadšení nemůžu.
K téhe knize mám specifický vztah - manžel mi z ní četl při začínajícím porodu. :-) Možná za to mohly poporodní hormony, ale fakt mě to pak chytlo - hlavně ten fantazijní svět Elsy a její babičky. A tak Backmanovi odpouštím ten překombinovaný příběh i Elsinu frackovitost a vzpomínám na babiččiny rady do života a mrakoně a je mi hezky.
(SPOILER) Nevím, jestli byl dobrý nápad číst zrovna tuhle knihu v 9. měsíci těhotenství, ale stalo se a nelituji. Klobouk dolů před autorkou, která dovede vidět svět očima pětiletého kluka, jenž nezná nic než čtyři stěny a svět stvořený maminkou. Klobouk dolů i před překladem. Proč tedy jen čtyři hvězdy? Asi proto, že v první části člověk tají dech nad tím, co Jack zažívá a neuvědomuje si to, zato druhá část "na svobodě" ztrácí dech a působí zbytečně rozvlekle (i když jsem postavám vysvobození moc přála a i když ve střetu s realitou bylo o čem psát).
Moje první kniha od H. M. Körnerové a rovnou taková nálož! Vůbec se to nečetlo hezky, ale jsem ve výsledku ráda, že jsem se do "kukačky" pustila. Kniha mi připomínala Gertu Schnirch nebo Hanu - snad silnými ženskými hrdinkami vláčenými ranami osudu. I tady bych měla několik výhrad (opravdu bylo nutné to "kukačkování" táhnout přes několik generací?), ale bylo to napsané tak čtivě, že zbytek si odpustím.
P. S. Čekala jsem, jestli to bude mít něco společného se skutečnou Editou Steinovou. A nemá.
Chtělo by se napsat "typicky backmanovské". Zase čteme o veliké lásce, o životních prohrách, které se snažíme ještě alespoň zahrát do autu, o naslouchání a společném bytí několika lidí, kteří by dost dobře mohli být našimi sousedy. Moc hezké, i když na mě poněkud zmatené (což je ale evidentní záměr autora). U knížky jsem se několikrát fakt dojala (hyacinty, podkládání kotvy, neužitečné dárky atd.) a taky se mi moc líbí, že Backman propojil prodej knihy s příspěvkem na dobrou věc.
vše, co jsme si nikdy neřekli, se mi sice líbilo ještě o kapku víc, ale i tady autorka míchá osudy postav z podobných kousků - najdete tu rasismus, neuspořádané rodinné vztahy, nepochopení od nejbližších lidí, rány z minulosti, o kterých se nemluví. Ale především je to pro mě kniha o mateřství v mnoha rovinách (matka samoživitelka, náhradní matka, spořádaná matka, adoptivní matka, matka po potratech i interrupci) a některé pasáže mě právě teď dost silně zasáhly, třebaže se nedá říct, že bych si někoho ze Shaker Heights vyloženě oblíbila. Řekla bych, že z této knížky víc koukal záměr napsat knížku, která se vysloví ke všemu (čínská komunita, sex mladistvých, spořádaný versus bohémský život) - bohužel to pak na mě působilo trochu vykonstruovaně a na 5 hvězd to ode mě není.
Není to sice žádná "hoch Literatur", ale pokud od toho nečekáte nějaké povznesení do metafyzických výšin, ale chcete si jen oddychnout po dni s vlastním leckdy nespolupracujícícm dítětem, mohlo by vás to oslovit. A je krásné číst tak neotřelá vyznání lásky - manželce, synovi nebo třeba jídlu.