MB008
komentáře u částí děl
Zajímavý výlet do české hudební scény. Autorka má poznatelný styl, který nemusí každému sednout - ve většině případů se jedná o zamilované zpovědi, které se zabývají jen mužem, a ani tento případ není výjimkou.
Odvážným tahem se stalo využití reálné hudební skupiny, a tedy i existujícího člověka. Avšak příběh není jen poblaznenou fanfikci na zpěváka, kterého nemůžeme mít (členové klučičích kapel by o tomhle mohli vést terapie). Text působí dospěle, nese v sobě atmosféru vybrané písničky a přináší s sebou i naději na lepší zítřky.
Jednoduchý přepis písně. Prakticky tu není nic z autora, jen se přidala "omáčka" k už existujícímu textu a ději. Škoda, originální příběh o vodácích by mohl být zajímavý.
Povídka zaměřena na pomoc bližnímu. Lehce humorná zápletka s nedorozuměním. Někoho mohou rušit přidané poznámky autorky či extra kladné, nesobecké myšlenky hrdinky, která působí jako světice.
Závěr funguje a to, že je vše ve výsledku inspirováno skutečnou událostí příběhu dodává šmrnc.
Podobně jako předchozí povídka (Rosa na kolejích) se i zde objevuje množství narážek na různé skladby. Znovu se tak děje na úkor děje i stylistiky - psaní autorky ustupuje a přebírá hotové texty někoho jiného, což je škoda. Méně náznaků a více originální tvorby autorky by povídce jistě prospělo.
Zajímavý mišmaš českých písní, kdy si čtenář může zahrát hru, kolik jich v textu pozná.
Milé osvěžení, u kterého má přednost množství různých narážek před dějem. Ke konci se vztah mezi protagonistou a jeho kamarádem dostává do nové roviny, která však působí náhle a některým čtenářům může pocit z povídky zkazit.
Příběh vyprávěný formou jakéhosi vzkazu, kterým se hrdinka "očišťuje". Popisuje vztah plný toxicity, mluví o lásce i nenávisti - název příběhu je tak perfektně zvolený.
Atmosféra vybrané písně sedí, ani se v tom příběhu nemusí doslova objevovat, protože je tam její přítomnost cítit (název skladby se tam objevuje dvakrát a ani jednou není správně napsaný).
Vztah jako takový je popsán mrazivě, nicméně u konce to trochu ztrácí. Návrat. Opětovné utrpení. Čtenář, který očekává změnu a naději může být zklamaný.
Povídka postavena na hrdince, která dělala individuální sport a nyní má vést tým chlapců. Vybraná píseň tam sama o sobě nevynikne, pokud by byl důraz na samotný trénink, mohlo by to udělat větší službu. Hrdinka má mindrák z postavy, se kterým se moc nepracuje, což je škoda. Poselství příběhu funguje.
Tato povídka má vše a ještě něco navíc. Poetické popisy (hehe), práci s časem, životem i smrtí. Za mě povinná četba pro každého Poeholica.
"A jaké plyne z této pohádky poučení? Že pokud si připadáte neschopní,
hloupí a zbyteční no nejspíš neschopní, hloupí a zbyteční jste."
Velice osobitá pohádka s jemným humorem. Příjemný bonus.
Připomnělo mi to soutěž nakladatelství Canc a téma Růžovou apokalypsu. Jen tak si dovedu vysvětlit ten nezvyklý "drama" konec s nožem. Postupný úpadek hrdiny je zajímavě popsaný.
U téhle povídky mám smíšené pocity. Linka minulosti hrdiny, jeho trápení, je zvládnutá na jedničku, ale samotný scifi prvek pilotování... Přijde mi, že autor přesvědčivěji popsal fotbalový zápas než samotný zážitek z letu vesmírnou lodí, a to je vlastně špatně. Velký podíl na tom mají poletující papírky od svačiny v kombinaci se stavem bez tíže. Všechny ty drobky by dokázaly omezit funkčnost lodi, ucpat i ta nejmenší místa, ale v povídce se to nijak neřeší. Jen tu poletuje spousta obalů od čokolád.
Vztah hrdiny (který vlastně není úplný hrdina) a mimozemšťana dával smysl, nebylo by od věci trochu více připravit čtenáře (naznačit, jaké mají schopnosti). Celkově zajímavá scifi jízda se začátkem nezvyklého přátelství.
V povídce se toho děje dost, ale čte se obtížně; chybí tu nějaké výraznější grafické předěly, které by oddělily změnu místa. Také se tu vyskytuje mnnožství popisných vět, kdy je čtenáři předkládáno, jak moc je nějaká postava zoufalá/ smutná a on si na to nemůže přijít sám. V tomto případě je někdy méně více, ale z hlediska detektivky bylo čtení uspokojující.
Varování: povídka je drsná, jakože hodně drsná a hrdina získá pomocnou ruku z poněkud nevšedního zdroje.
Belgické reálie byly prvotřídní. Propojení ilustrace s legendou bezchybné, do toho název povídky, který parádně zapadl do slovníku. Jo. Takhle se píší povídky.
K vytknutí je tu možná nečekaný zvrat v násilnosti, ale záleží, jakou má čtenář povahu. Byli jste varováni.
Jako čtenář jsem čekala spory rodinné, místo toho se mi dostaly houbové. Výsledek je však stejně, možná i více mrazivý. Hlavně hodně větrat, přátelé!
Wow, zkrátka jen wow. Tahle povídka má vše, drží si napětí od začátku do konce a já mám sto chutí poznamenat si 5. listopad do kalendáře. Tleskám autorce!
"Pánové by radši Krvesaj? Nebo Kostquilu?" Tehdy mi bylo jasné, že jsem narazila na povídkové zlato. Miluju tu kombinaci napětí, humoru, otravných Youtuberů a slovních hříček. Je to bizár, ale kvalitní bizár. Víc takových povídek!
Napětí, tíživé svědomí a potrestamý hajzlík. Tato povídka zaškrtla všechny správné kolonky. Místy se v ní mohl člověk ztratit (zvlášť u frekventované měnění scén), ale text je psaný čtivým stylem. Chytne a už nepustí.
Francouzské prostředí probouzí zvědavost, ale ze samotné historie povídka mnoho nenabídne. Samotný koncept se podobá povídce třetí, Milý Ježíšku, která též řeší ztrátu rodinného člena a jeho možný návrat. Zde se však nedostaneme pod kůži ani jednomu z hrdinů a text tak může chvílemi působit bez duše, citu a osobnosti.
