MíšaS.
komentáře u částí děl
Z každé stránky na mě padala čirá deprese. Nebylo by jednodušší se odpoutat čistým řezem, než se půl roku zraňovat?
Jako první musím říct, že se mi příběh četl hrozně těžce, vzhledem k absenci čárek atd.. Ale na druhou stranu to byl parádní monolog zničeného člověka. Někdy jsem si vzpomněla na sebe, když nemohu usnout a vedu se sebou podobné dialogy týkající se všeho možného, co právě mozek potřebuje zpracovat a já kvůli tomu nemůžu spát.
Hodně mi to připomnělo mě a mého muže. Jsme spolu 15 let a někdy se prostě objeví chvíle, kdy už si člověk není tak jistý tím, co k němu ten druhý cítí a stačí k tomu jen jeden pohled, nebo špatně pochopená/vyslovená malá poznámka. A místo popovídání si, mlčíme a děláme, že se nic neděje. Nakonec vše stejně vyjde na povrch a pak následuje ten rozhovor, který kdyby se učinil hned, ušetřili bychom si pár týdnů nervů a nedůvěry. No prostě život...
Druhá nejlepší povídka ve sbírce. Kdyby to chtěl JH rozvinout do románu, vůbec bych se nezlobila.
Toto je dle mého nejlepší povídka z celé sbírky. Ale i tak mi po přečtení chybělo takové to "oddechnutí", které očekávám, když se mi něco doopravdy hodně líbilo.
Zatím jsem tedy na povídkách neshledala nic extra. Přečíst se to dá, ale vždycky mi tam chybí takovéto "vyšperkování". Zatím ani nevím, proč že to jsou hororové povídky. Číst se to dá, ale nic extra od toho nečekejte.
Nemůžu si pomoci, ale povídka mi nijak zvlášť nezaujala. Předpokládala jsem, že se něco takového stane a zůstala jsem "neuspokojená".
Představa je to příšerná, ještě teď přemýšlím, zda bych dokázala něco takového, fuj. Jenže na moji logiku, a asi i zdravotní vzdělání, má příběh pár ale...
