pakoshka
komentáře u částí děl
Sakra, takhle protivnou povídku jsem dlouho nečetla. A takový chování je snad po 40 letech přátelství vyloučený.
Naprosto vynikající a sugestivní povídka! Jdu hledat další dílo Ireny Douskové.
S nůší je neobyčejně citlivá a něžná povídka, zároveň ale tak drsná, že už to víc snad nejde.
Co kryla šedá, šindelová, místy pochroumaná střecha trpkosti, boku a sklamání, - sklamání pro hrnek drobové polévky!
Atmoška! Gradovala a gradovala. Náhled do světa různě starých dětí a jejich střet s rodinou se povedl.
Nebudu kecat, pár nocí jsem na nádraží v mládí strávila, naštěstí to nebylo na neznámým místě, ale jen jsem čekala po diskotéce, než budu moct domů a moje schrupnutí neprovázely žádný nekalosti.
Zažít něco takovýho, jako zažil vrátný nebo Pendlebury, asi bych taky měla nervy.
Ptáci - jako ta zvířata - mi vždycky po delším pozorování přijdou docela děsiví, takže jsem si povídku docela užila. Jednoduchý a přímý příběh bez zbytečnýho vysvětlování.
Povídka, která má hodně rozporuplné hodnocení. Já ji považuju za nejlepší ze sbírky.
Tyjo, ač Alenu Mornštajnovou zbožňuju, tahle povídky mi přidá jednoduchá a prvoplánová.
'Epidemie ještě neskončila a kdoví, možná se ještě Čechům podaří celou věc zbabrat, ale nemyslím si to.'
To jsme byli optimisti!
Důvod, proč jsem si půjčila povídkovou sbírku Za oknem.
Nádherně smutný návrat k Haně.
