rodo
komentáře u částí děl
Asi nejlepší povídka sbírky. Chytře vystavěná, poutavě napsaná, má šmrnc, spád a dostatečně překvapivý konec.
Pěkná a vtipná povídka, která mi připoměla moji oblíbenou knížku Růže pro Algernon. Do povídky jsou i poutavým způsobem implementovány Calovy spisovatelské pokusy, které podobně jako ve výše uvedené sci-fi klasice gradují s nárůstem inteligence hlavního hrdiny (ačkoli zde se nejedná o inteligenci lidskou, ale robotí).
Velmi čtivá a napínavá povídka. Ve své podstatě se jedná o detektivní sci-fi příběh se zajímavou zápletkou spojenou s problematikou cestování v čase.
Taková zábavná chemická blbůstka. Zajímavá je historie této povídky, o které Asimov v knize píše. Povídky byla totiž vydána před absolvováním autorových doktorských zkoušek a zkoušející pedagogové byli s náplní této povídky již seznámeni. Naštěstí to nebrali jako výsměch chemickým postupům, ale opravdu jen jako vtipný zábavný text. Zajímavější byla ale reakce lidí, kteří považovali zcela vymyšlený thiotimolin za skutečně objevenou sloučeninu.
Pěkná svižná povídka, o které do poslední chvíle nevíte, jak dopadne. Zatím jedna z nejlepších povídek z obou dílů sborníku povídek Neznámý Asimov.
Vtipná a svěží povídka, která dokazuje, že měl Asimov smysl pro humor.
Veselá povídka o dvojčatech, kteří vyrůstali každý v jiném prostředí (Země a Ganymedes), a teď spolu musí žít a pracovat na Marsu. Zajímavé a celkem neotřelé téma je podáno zábavnou formou.
Pokračování povídky Míšenec je sice o trochu slabší, ale i tak se jedná o čtivý příběh o osudech míšenců nebo-li tzv. půlek, kteří se rozhodli žít svobodně mimo Zemi na planetě Venuši.
Příjemná a optimistická povídka, která sice neoplývá originální zápletkou, ale je velmi hezká a dobře se čte. A míšenci, tímto míněno napůl lidé a napůl marťani, zde vystupují jako milí, inteligentní a sympatičtí tvorové. Kdybychom se někdy měli s Marťany setkat, doufám, že budou jako Max a Madeline.
Jedna z mála povídek, ne-li zatím jediná, která mě od mého oblíbeného autora moc nezaujala. Připomíná mi sice trochu moji oblíbenou sérii Nadaci od téhož autora, ale zdá se mi to zatím trochu nedotažené. Je zde zbytečně spousta akce, málo vykreslení postav a někdy mi zcela nedochází, proč takto jednotlivé postavy jednají. Všechny díly Nadace jsou už ale jiné kafe.
Zajímavá povídka o boji Venušanů za svou nezávislost. Je zde přítomen aspekt marťanského vlastenectví, pozemské nadřazenosti i odlišnosti dvou kultur. Jedná se o pěkně napsaný příběh, ale poslední odstavec je od Asimova dost naivní. Myslím, že by příběh nakonec skončil vzhledem k lidské povaze trochu jinak.
Jestliže byla u povídky Kruh kolem Slunce ze stejného souboru Neznámý Asimov I vtipná jen pointa, tady byl vtipný celý příběh. Je to hezky odlehčené s až komickými figurkami, přesto zde Asimov pracuje s vědeckými poznatky z oboru chemie s takovým nadhledem, že by mu snad člověk uvěřil, že umí v laboratorních podmínkách vytvořit pravé zlato :-).
Povídka s vtipnou pointou, to nebývá u Asimova běžná věc, ale já jsem se pobavil. Sám Asimov se o povídce vyjádřil, že mu po těch letech přišla trochu trapná, ale já si to nemyslím. Pěkně se to četlo.
Klasická sci-fi povídka o výpravě, která se vydala zjistit, co tajemného se skrývá za zmizením předchozích sedmi výprav na Jupiterův měsíc Kallisto. I když se Asimov dopouští několika prohřešků (tráva, rostliny a tekoucí voda na Kallisto), což sám v doslovu připouští, přesto je povídka napsána natolik poutavě, že se mu to dá v rámci sci-fi odpustit.