rodo
komentáře u knih
Neznámý Asimov II
Isaac Asimov
Stejně jako u prvního dílu se jedná o soubor neznámých Asimovových povídek z dob, kdy autor publikoval jen časopisecky. Povídky jsou velmi čtivé, a ačkoli nedosahují kvality autorových pozdějších děl, přesto se jedná o dobrý počin. Zajímavé jsou i komentáře k jednotlivým povídkám, kde je vidět, že ani kvalitní povídka to neměla na cestě k publikování lehké.
Neznámý Asimov I
Isaac Asimov
Soubor neznámých Asimovových povídek z dob, kdy autor publikoval jen časopisecky, mě rozhodně nezklamal. Povídky jsou psané lehkou rukou, některé jsou i vtipné a mně se otevřel další pohled na tvorbu mého oblíbeného autora. Je sice pravda, že některé povídky už nahlodal čas, co se vědeckého pokroku týká, něco se dá přiřknout i ranému období autorovy tvorby, ale povídky jsou psány natolik poutavě a čtivě, že rozhodně není na místě něco autorovi vyčítat. Naopak. I díla, která byla psána v Asimovově mladém věku a o kterých se sám autor v krátkých předmluvách vyjadřuje jako o trochu trapných počinech, se mi moc líbila.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Naprosto geniální záležitost! Při čtení mě mrazilo v zádech, jak jsem si postupně uvědomoval neuvěřitelně přesnou analogii nejen se stalinistickým Sovětským svazem, ale i obdobím komunismu v Československu. Text knihy je ale díky použité alegorii aplikovatelný na jakýkoli totalitní režim a v podstatě i na jiná politická zřízení, protože vždy se dostanou ke korytům prasata. Je to prostě trefné!
Napětí zlomu
Arthur Charles Clarke
Docela zajímavý rozjezd do hexalogie. Ačkoli je kniha prezentována spíše jako od A. C. Clarka a Paul Preuss je uveden na přebalu knihy menším písmem, skutečnost je opačná. Hlavním autorem je právě Preuss, který sice použil jednu z povedených Clarkových povídek (kdysi jsem jí četl, ale nemohu si vybavit její název), ale rozpracovaný příběh je čistě Preussovým dílem. Jistá inspirace a opojení Clarkovým stylem se ale zapřít nedá. Jedná se o povedenou knihu, která je napínavá hned od začátku. Uvidíme, co nabídnou další díly.
Jako cool v plotě
Karel Plíhal
Karel Plíhal je můj oblíbený písničkář a jeho koncerty jsou balzámem pro mou hudební duši, protože se jedná o výborného muzikanta. On ale není jen výborným hudebníkem, ale i skvělým textařem a "básničkářem", což dokazuje tato sbírka. Mnoho vtipných říkanek a básniček, které bývají Plíhalovým neopakovatelným projevem recitovány na jeho koncertech, mě umí vždy zaručeně rozesmát.
Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách?
Philip K. Dick
P. K. Dick byl opravdu paranoik jak vyšitý, ale uměl z toho těžit. Stejně jako v mnoha jeho dalších dílech i v tomto románu zavádí čtenáře do značně paranoidního světa. Nově vyvinutí androidi se dají poznat jen pomocí empatických testů, nebo až posmrtně. Zvířata jsou již většinou uměle vytvořená, živé zvíře je jen vzácností a drahou záležitostí. Lidé se již neumí normálně bavit, ale radši se noří do virtuálních světů, kde je jim líp. Jedná se o velmi ponuré, paranoidní, místy schizofrenní a napínavé čtení. I já musím, stejně jako ostatní komentáře zde, připustit, že film je také dobrý, ale navzdory stejným postavám a podobnému ději je o něčem jiném.
Sněhy Olympu
Arthur Charles Clarke
Na tuto knihu jsem narazil náhodou v antikvariátu. Jelikož jsem velkým příznivcem A. C. Clarka, byl jsem nadšen, že jsem tak jednoduše přišel ke knize, o které jsem neměl ani ponětí. A nebyl jsem zklamán. Výjimečně se v autorově tvorbě nejedná o sci-fi, ale o vědeckou publikaci, a to velmi zdařilou! Clarke zde rozvíjí teorie, jak by se dal Mars změnit v planetu s životem. Samozřejmě je takový proces založen pouze na hypotetických předpokladech a trval by mnoho desítek či stovek let, přesto se jedná o moc pěkné a poutavé čtení.
Hvězdy jako prach
Isaac Asimov
Asi nejslabší díl série Galaktická Říše, přesto se ale stále jedná o nadprůměrné sci-fi. Asimov opět zamotává příběh, aby ho až na konci rozpletl klasickým Asimovským odhalením. Bohužel musím konstatovat, že mě úplný závěr dost zklamal. Rozhodně bych zrovna od Asimova nečekal takové zakončení.
Kosmické proudy
Isaac Asimov
Asi nejpovedenější kniha z třídílné série meziobdobí Asimových Robotů a Nadace. Další knihy série (Oblázek na obloze a Hvězdy jako prach) také nejsou špatné, ale v Kosmických proudech Asimov nabízí něco víc, a to kriminální zápletku. Ačkoli má Asimov i ostatní knihy pěkně vypointované, zde byl od začátku do konce vyprávěn takřka kriminální příběh. Navíc jsem měl i chvilkami pocit podobnosti s Orwellovským románem 1984 (zejména v 1. části knihy), který patří k mým nejoblíbenějším sci-fi dílům.
Oblázek na obloze
Isaac Asimov
V této knize Isaac Asimov zajímavě propojil dvě časové roviny, a to současnost (tedy takřka současnost, dá-li se tak říct roku 1949, odkud pochází hlavní hrdina příběhu) a tisíce let do budoucnosti, kam se hlavní hrdina nevědomky přesune. Příběh nás přenese do doby tzv. Galaktické říše, do níž je situováno ještě pár dalších příběhů Isaaca Asimova, než se zrodí tzv. Nadace. Země je v té době radioaktivní (o čemž sám Asimov v doslovu říká, že byl příběh napsán ještě v době, kdy celý svět podcenil vlivy nízké úrovně radiace na živou tkáň) a je v pozici bezvýznamné planety. Přesto se najdou lidé, ale i dokonce nepozemšťané, kteří věří, že planeta Země je kolébkou života v celém vesmíru. Kniha se čte velmi dobře, protože Asimov příběhy vyprávět umí, přesto mi k dokonalosti ostatních jeho knih něco chybělo. Knihu i tak hodnotím lepšími čtyřmi hvězdičkami a vřele ji doporučuji všem, kterým se líbí Asimovova série o Nadaci, ale nejen těm, protože tato kniha nemá na tuto sérii přímou návaznost a funguje i jako samostatný příběh.
Ani sami bohové
Isaac Asimov
Isaac Asimov v této knize opět dokazuje, jak originální příběh umí vymyslet. Kniha je rozdělena do tří částí, které jsou spolu provázány. V první části je objevena možnost získávání energie z paralelního vesmíru pomocí tzv. Pozitronové pumpy. Vynález si přivlastní fyzik Hallam, který má sice podíl na objevu pumpy, ale rozhodně není jejím vynálezcem. V žádném případě nehodlá připustit, že by mohla mít pumpa jakýkoli negativní vliv na lidstvo, s čímž nesouhlasí pár vědců, kteří ale nemají možnost dokázat hrozící nebezpečí. Druhá část je zaměřena na paralelní vesmír, kde žijí jiné formy života závislé na jaderné energii a na Slunci, které se zmenšuje. Třetí část vrací příběh zpět do našeho vesmíru, kde je nalezen způsob, jak eliminovat možné nebezpečí. Více už prozradit nemohu, protože bych výrazně spoileroval. Mohu akorát prozradit, že má příběh na konci i obvyklou Asimovskou pointu, na kterou se vždy u tohoto spisovatele těším.
Poslové Rámových světů
Gentry Lee
Přiznám se, že ze začátku jsem měl trochu problém začíst se do příběhu, ale od poloviny knihy už mi do sebe všechno zapadalo a konec knihy jsem přečetl jedním dechem. Z celé rámanské série jde asi o nejslabší díl, i když se Gentry Lee snaží. Nevím, na kolik je to zapříčiněno skutečností, že kniha již není psána ve spolupráci s A. C. Clarkem, přesto Gentrymu Lee nelze upřít snaha o vybudování zajímavé vedlejší dějové linie k předchozím příběhům Rámy a určitě tato kniha rozehrává poutavý příběh, který zdárně vyvrcholí v posledním dílu série Noc dvojího úplňku.
Setkání s Rámou
Arthur Charles Clarke
Mám rád příběhy, které mě umí přenést do jiného světa. První díl Rámovy tetralogie (když nepočítám další 2 pokračování od Gentryho Lee) mě do jednoho takového fantastického světa přenesl a ani jsem nemusel opustit sluneční soustavu. Setkání s mimozemským objektem obřích rozměrů mě přesvědčilo o genialitě dnes již nežijícího spisovatele Arthura C. Clarkea. V knize Setkání s Rámou ukázal Clarke úžasný cit pro poutavé vyprávění a navnadil mě tak, že jsem si musel ihned sehnat i pokračování. Celá Rámova série nemá chybu, ale přesto je mi první díl úplně nejbližší.
1984
George Orwell (p)
Orwellova mrazivá vize budoucnosti mě zanesla na pár dnů do světa, kde vládne všudepřítomné oko Velkého bratra a kde si člověk nemůže být ničím jistý. Spolu s Winstonem jsem cítil všechno to zoufalství, z kterého je smrt nakonec tím největším vykoupením a vysvobozením. Ta bezmoc a deprese, která z příběhu čiší, mě nakonec vyplivla do reálného světa a já pochopil, že se vlastně u nás v naší době nemáme tak zle. Tato kniha je hodně hlubokou psychologickou sondou a já ji považuji za jedno z nejgeniálnějších děl světové literatury.
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Po psychologické stránce dobře odvedený sci-fi příběh. Ačkoli jsem měl zpočátku malý předsudek, že mě nemohou zaujmout nějaké "chodící rostliny", přesto jsem se do příběhu začetl a musím uznat, že mě kniha dostala. Následné pokračování (Noc trifidů od Simona Clarka) už se veze trochu na vlně zajímavého nápadu, ale nedosahuje kvalit Wyndhamova díla, které je víc psychologické.
Noc trifidů
Simon Clark
Trošku slabší pokračování geniálního prvního dílu, přesto ale této knize nelze upřít, že se jedná o čtivou záležitost. Posun příběhu o 30 let dál bylo od Simona Clarka dobrým tahem, protože tak mohl nastínit i vývoj samotných trifidů a stav postapokalyptického světa. Zloduch Torrence byl sice do příběhu implantován trochu klišoidně, ale alespoň je mít na koho tu správnou "pifku". První díl (Den trifidů od Johna Wyndhama) mi vyhovoval více díky své psychologické stránce, Noc trifidů je zase akčnější, a tím asi mainstreamovější. Celkově je to ale dobře odvedená práce.
