Hvězdy jako prach
Isaac Asimov
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21728/bmid_hvezdy-jako-prach-Tv7-21728.jpg
4
182
182
Galaktická Říše / Trantorské Impérium série
< 2. díl >
Další samostatný příběh volně navazující na úspěšnou sérii románů Nadace, jehož tématem je boj proti tyranii ve vesmíru. Na jedné z planet vznikne tyranská diktatura, která si postupně podmaňuje planety ostatní. Jejich obyvatelé se rozhodnou proti usurpátorům bojovat a nakonec je jejich snaha korunována úspěchem.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1995 , AF 167Originální název:
The Stars Like Dust, 1951
více info...
Přidat komentář
První ze tří Asimovových románů o Impériu vznikl sice jako druhý v pořadí, ale chronologicky předchází romány další. Posunuli jsme se o tisíc let dopředu od dějů v Kalibánské trilogii. Lidé jsou všude ve vesmíru a dostali se do fáze raného sjednocování, což jde vždy nejlépe silou. Tu zde zastupuje planeta Tyrant, která již léta okupuje, utlačuje a sjednocuje padesát vesmírných soustav z takzvaných Nebulských království. A každý útlak si žádá své povstalce, kteří touží po svobodě a jiném lidském uspořádání. Snad jednou vznikne opravdové spravedlivé Galaktické impérium. Samotný román je jednoduchou dobrodružnou historkou pro dvanáctileté kluky. Což nemyslím nijak zle. Něco mezi Vinnetouem a Star Wars. Ve své podstatě příběh vůbec nic neřeší, jen odhaluje určité informace o Univerzu. Přesto se čte dobře, zejména když vám bude těch dvanáct let, a překousnout se dá i patetický a operetně laděný konec.
Cyklus Nadace:
0,1. Já, robot: Chránit (Reichertová)
0,2. Já, robot: Poslouchat (Reichertová)
0,3. Já, robot: To Preserve (Reichertová) v ČR nevyšlo
1. Já, Robot (Asimov)
1,1. Robohistorie I. (Asimov)
1,2. Robohistorie II. (Asimov)
1,3. Vize robotů (Asimov)
1,4. Sny robotů (Asimov)
2. Pozitronový muž (Asimov, Silverberg)
3. Nemesis (Asimov)
4. Ocelové jeskyně (Asimov)
5. Nahé slunce (Asimov)
6. Roboti úsvitu (Asimov)
6,1. Odysea/Podezření (Kube-McDowell, McQuay)
6,2. Kyborg/Zázrak (Wu, Cover)
6,3. Útočiště/Pericentrum (Chilson, Wu)
6,4. Kukaččí vejce/ Odrodilec (Leigh, Scotten)
6,5. Vetřelec/Aliance (Thurston, Oltion)
6,6. Maverick/Lidstvo (Bethke, Oltion)
7. Roboti a Impérium (Asimov)
7,1. Kaliban (MacBride Allen)
8. Hvězdy jako prach (Asimov)
9. Kosmické proudy (Asimov)
Tak tohle bylo hodně brakové, nicméně stále slušně napsáno. Po Oblázku, který měl v rámcí Asimovova Univerza pěknou nadstavbu je tohle dost obyčejná space opera. Navíc ty rodokapsové prvky v ději a v samotném jméně planety Tyrant, no :-D
Nanajvýš priemerný Asimov. Jednoduchý, akčný, bez presahu, s príliš lacným hrdinom a ešte lacnejšou romantickou líniou. A ikeď sa román označuje za súčasť Asimovho sveta Nadácie, prepojenie sa nielen hľadá ťažko, ale ho aj niektoré detaily doslova vylučujú.
Zostáva autorov veľmi čtivý rukopis, u ktorého nehrozí nuda a hlavne schopnosť naservírovať výdatný double-twist, či až tripple-twist.
Čitateľov nechcem nijak odrádzať, len ja osobne som v knihe nenašiel to, kôli čomu som si Asimova obľúbil.
Na sérii Nadace to nemá, ale přečetl jsem si to rád.
Ale ten konec... za ten bohužel hvězdička dolu.
Hvězdy jako prach jsou takovou kosmickou kovbojkou, v níž jsou psanci, špinaví zrádci, vzbouřenci, neúnavní pronásledovatelé, intriky i pletichy, ale také hrdost, čest, láska a touha po svobodě. Každopádně dezintegrátory visí proklatě nízko a kosmické lodě se prohánějí Galaxií jako utržené ze řetězu. Místy je to úsměvné, možná i malinko naivní, ale svěží, odsýpající a k přečtení na jeden nádech. Co víc si přát…
Nastavená latka Nadace spolu s Robotama je tu znát o to víc,vlastně je nedostižná,jsou to špičky tak nějak všeobecně.
Postupem let spisovatel rozsšiřoval,doplnoval své obrovské univerzum cesty času budoucnosti na pozadí celých generací a věků.Z dnešního pohledu by se mohlo jednat,jak se dnes traduje trošku s přimhouřením šilhavého oka o takový spin-off.
Ale nebyl by to sám Asimov a ten se nezapře.
Pořád je to čtivě a poutavě napsáno,jasná kvalita,jen ne tak oslnující,tentokrát se nedostavilo to pověstné odzbrojující kouzlo,kdy vám prolétne myšlenka: jak to dokázal vymyslet a že mu to zase tak pěkně do sebe pěkně zapadá i jako celek v galaktickém soukolí futurična.
Tento díl mi sedl méně než předchozí. Ústřední dějová linie je naznačena v anotaci a je zbytečné prozrazovat více. Oproti předchozímu dílu jsem se však méně sžil s hlavními hrdiny. Jako by jim chyběl šmrnc vlastní těm z předchozí knihy. Příběh opět směřuje přímo vytyčenou cestou v podobě, která nenudí, tak jak je tomu u většiny autorových knih.
Závěr považuji za velké mínus jinak čtivé knihy. Nazval bych to koncem nekoncem s vyvrcholením hodným béčkového amerického filmu. Ale i přes tuto skutečnost stojí kniha za přečtení.
Od Asimova mám přečtené téměř vše a většinou jeho děl jsem nadšená, ale tady mi ten příběh úplně nesedl. S časovým odstupem mám docela problém si vybavit hlavní postavu a o co šlo v příběhu už jen matně vzpomínám. Knížka to byla dobrá (psal to Asimov, že?), ale dokážu vyjmenovat mnoho lepších:-)
Typická Asimovská cesta vesmírem, tentokrát s uchvatiteli, povstalci a čestnými bojovníky. A nečekaným koncem.
Myslím, že toto bola najlepšia knižka zo série o Galaktickej ríši. Hlavná postava príbehu Biron Farrill síce vystupuje ako urazený adolescent, ale za jeho správaním sa skrýva zámer. V knihe vystupuje pomerne dosť postáv, ktoré vôbec nie sú vykreslené čiernobielo a určitú plastickosť sa im nedá uprieť. Zjavné je to najmä u postavy Aratapa, komisára dobyvateľských Tyrantov, ktorí si podrobili viaceré planéty, opovrhujúceho zradcami stojacimi na ktorejkoľvek strane a sympatizujúceho s protivníkom, ktorý zastáva podobné hodnoty. V príbehu nechýbajú akcie ani ľúbostný príbeh hlavnej postavy Birona a Artemisie - dcéry direktora z Rhodie. Knižke by som aj možno prisúdil maximálne hodnotenie, nebyť toho patetického záveru made in U.S.A., ktorý ma doslova odrovnal...
Asi nejslabší díl série Galaktická Říše, přesto se ale stále jedná o nadprůměrné sci-fi. Asimov opět zamotává příběh, aby ho až na konci rozpletl klasickým Asimovským odhalením. Bohužel musím konstatovat, že mě úplný závěr dost zklamal. Rozhodně bych zrovna od Asimova nečekal takové zakončení.
Skvěle napsáno a skvěle vymyšleno. Nebýt příšerné volby zakončení, neváhal bych s vyšším hodnocením...
Štítky knihy
radiace sci-fi postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 2009 |  Nadace |
| 1993 | Já, robot |
| 2009 | Nadace a Říše |
| 1993 | Konec Věčnosti |
| 2010 | Druhá Nadace |
Tohle je takový oříšek. Asimov psát umí a Hvězdy jako prach je dobře napsaná kniha nějakým způsobem rozvíjející Nadační vesmír. Na druhou stranu, zápletka knihy je tentokrát poměrně jednoduchá, řeklo by se až banální. Moc tomu nepomáhá ani dost podivně vyznívající závěr s nepříliš důveryhodným/logickým vyvrcholením. Doplněn je akorát o docela ´oči v sloup´ asimovskou romantiku, která je vysloveně jak z dětských knížek, tohle Asimov prostě moc neuměl a naštěstí s tím časem víceméně přestal (nebo aspoň v této naivní podobě).
V kostce - je to takové lehce čtivé scifi, nějakou kvalitu bezespory má, ale na Asimova má člověk přeci jen vyšší nároky a ty tu jednoduše uspokojit nelze.