Co když paměť ve vaší hlavě není jen vaše...?
novinky
PR článek, 12.07.2023
Brian Freeman: VZPOMÍNKY
Hallie Eversová toho čtvrtého července stihla poměrně dost: vyhazov z práce, kopačky od přítele – a taky vlastní smrt, která ji zastihla na střešní party v Las Vegas. A pak se o pár hodin později probudí v nemocnici s pocitem, že je něco jinak.
Hlavu má podivně přeplněnou vzpomínkami – na místa, kde nikdy nebyla, na osoby, které nikdy neviděla. A taky na události, které začínají být čím dál konkrétnější a děsivější: v jedné z nich totiž vidí něčí vraždu. Někdo si zjevně zahrál s její pamětí. A někdo jiný brzy začne usilovat o to, aby tyhle nebezpečné vzpomínky zmizely… jednou provždy.
Nový originální psychothriller od celosvětově úspěšného bestselleristy.
Ukázka z knihy:
Matka.
Když umřela, byla jsem hodně malá, takže mi teď připadá trochu neskutečná. Znám ji hlavně z fotek. V hlavě mám na ni pár rozmazaných vzpomínek, to je všechno. Ale v Red Rock je najednou jako živá. Slyším ozvěnu jejího hlasu, jak mi zpívá, a cítím její hebkou dlaň, kterou mě držela za ruku. Vidím, jak zavřela oči, zvedla bradu a vychutnávala si poryvy teplého větru.
Byla to moc chytrá, velmi uzavřená a skrz naskrz nešťastná žena. Živila se jako profesorka románských jazyků na lasvegaské univerzitě a jsme si hodně podobné, byla vysoká, nepřirozeně hubená a měla tmavé vlasy. Svého času získala Rhodesovo stipendium, ale jinak v restauracích kolem sebe viděla ďábly a mimozemšťany s křídly, věřila, že ji špehuje myčka, a někdy ve svém pokoji zhasla světla a zůstala tam i několik dní. Než se její stav zhoršil, vydala se na nějakou vědeckou konferenci do Říma a tam se vyspala se starším ženatým chlápkem z Cambridge. Výsledkem toho úletu jsem byla já. Ona mu o dítěti nikdy neřekla a mně nikdy neřekla, kdo to byl. Všechno jsem se dověděla od strýce několik let po matčině smrti.
Trvalo mi pěkně dlouho, než jsem jí přestala vyčítat, že si vzala život. Ale za schizofrenii nemohla a nenechala mě tu samotnou schválně. Ne, nemohla za to, že hlasy v její hlavě byly silnější než ona. Celou dobu žiju s obavou, že se jednoho dne vydám po stejné cestě.
Že přijde den, kdy i já začnu slyšet hlasy.
Proto mě tak strašně děsil ten divný pocit přeplněnosti, který jsem měla v hlavě.
Hlasy jsem neslyšela. To ne. Ale vypadalo to, že si pamatuju události, které jsem nikdy neprožila. Zírala jsem do hlubiny kaňonu, zatímco lidé přijížděli a odjížděli. Vystoupili z auta, ocenili vyhlídku, chvíli si povídali, zasmáli se. Neznala jsem je, přesto jejich obličeje odstartovávaly záblesky vzpomínek. Jak jsem je sledovala, vybavovala jsem si lidi, s nimiž jsem se setkala, a místa, která jsem navštívila. Dokázala jsem si to všechno představit velmi ostře, jako bych to viděla na televizní obrazovce, potíž byla jenom v tom, že jsem ty lidi ve skutečnosti nikdy nepotkala. Neznala jsem ani ty lidi, ani ta místa.
Jako kdyby mě nějaký živý sen pronásledoval do skutečného života.
Co se to se mnou děje?
Myslela jsem si – doufala jsem –, že se mi myšlenky v nerušeném klidu hor trochu zklidní a zpomalí. Ve skutečnosti to bylo ještě horší. Mysl pracovala stále rychleji, bolest hlavy sílila. Potřebovala jsem odtamtud vypadnout. Neměla jsem kam jít, ale potřebovala jsem být v pohybu.
Tak jsem se jedním rychlým pohybem zvedla z lavičky a otočila se. Díky tomu jsem uviděla stát na vzdálenějším konci parkoviště nějakého muže vedle černého SUV značky Ford. Sotva jsem se na něj podívala, zalezl zpátky do auta. Neměla jsem čas soustředit se na jeho podobu. Byl mladý. Vysoký. Svalnatý. Dlouhé světlé vlasy. To je všechno, čeho jsem si stačila všimnout. Sotva dosedl na sedadlo, motor zaburácel a ford vyrazil po klikaté horské silničce pryč.
Černé SUV.
Myšlenky se mi zase bláznivě rozletěly...
Ohlasy ze zahraničního tisku:
„Užijte si toto vskutku nepředvídatelné putování za odhalením pravdy až do úplného konce, abyste zjistili, co je sen. a co skutečnost.“
BOOKREPORTER
„Zapněte si bezpečnostní pásy! Ďábelský Freeman vás vyšle na další divokou jízdu, dokonale zamotanou a mazaně propletenou někým, kdo si dá záležet na každém detailu vyvolávajícím noční můry.“
KIRKUS REVIEWS
Brian Freeman (*1963) je zkušený a oceňovaný autor napínavých románů, publikovaných ve 46 zemích a 23 jazycích. Je držitelem ceny za nejlepší thriller roku. Dědicové práv Roberta Ludluma ho zvolili coby pokračovatele příběhů s Jasonem Bournem. Žije v Minnesotě s manželkou Marcií, jež se stala jeho partnerkou v osobním životě i knižním průmyslu.
Česky mu dosud vyšly thrillery Zkaženost (2006), Sama proti všem (2021), Dvojník (2022) a trilogie krimipřípadů Noční pták (2018), Vnitřní hlas (2019) a Klikatá cesta (2020).
Ve svých nejnovějších příbězích Brian záměrně překračuje hranice žánru krimi a thrilleru směrem ke sci-fi, aniž by jakkoli ubral na jejich dramatickém spádu – a sbírá nadšené ohlasy starých i nových fanoušků po celém světě.
Více o autorovi se dozvíte zde: https://bfreemanbooks.com/
Brian Freeman: Vzpomínky, přeložil Jan Jirák, vydává nakladatelství Laser, 328 stran, doporučená cena 429 Kč - Koupit knihu můžete zde
Vzpomínky
Brian Freeman
Nový originální, strhující psychothriller od celosvětového bestselleristy. Hallie Eversová toho čtvrtého července stihla poměrně dost: vyhazov z práce, kopačky od přítele – a taky vlastní smrt, která ji zastihla na střešní party v... více