Bauriska oblíbené citáty

„ Za svůj život jsem řekl až příliš mnoho slov, která neměla být nikdy vyslovena...“
— Alena Mornštajnová

„ Vzpomínky se přece nevyhazují, obzvlášť ty pěkné ne.“
— Alena Mornštajnová

„ Tak jako mávnutí motýlích křídel může vyvolat tajfun na druhém konci světa, tak i pouhé slovo mnohdy raní a poznamená vztah dvou lidí navěky.“
— Alena Mornštajnová

„ Svět radosti a barev, svět, ve kterém je možné úplně všechno. Cestovat nejen za hranice, ale i v čase, setkávat se s lidmi, kteří už - anebo ještě - nejsou na světě, vytvářet léto uprostřed zimy, světlo uvnitř tmy.“
— Alena Mornštajnová

„ Sám nechápal, proč je na své ženě tak závislý. Odkud se vzala pouta, která ho k ní táhla i přes všechny spory a rozdílný pohled na svět? Proč ze všech žen právě ona byla tou, bez níž by se ze světa vytratily všechny barvy?“
— Alena Mornštajnová

„ Překvapilo mě, když jsem zjistila, že dospělí nevědí, že ve všech věcech je život. Nedivili se, že ručičky hodin kráčí dopředu, nechápali, že chci kakao pít jen ze svého hrníčku s kočičkou, protože kdybych si vybrala jiný, byl by ten můj zarmoucený a opuštěný.“
— Alena Mornštajnová

„ Poklidné dny, které se nezaryjí do paměti, mám nejraději. Znamenají, že všechno je v pořádku.“
— Alena Mornštajnová

„ Osobně míněná urážka, která lehce vyletí z úst, může druhého těžce zasáhnout a už se nikdy nedá vzít zpátky. Po zásahu zůstane rána, která se sice časem zhojí, ale vztah zůstane natrvalo poznamenaný jizvou. A pokud je těch jizev hodně, vztah zhrubne, nebo se prostě rozpadne.“
— Alena Mornštajnová

„ Najednou začal chápat, že smutek a úzkost z toho, co bylo a co může přijít, člověka sevře a nedovolí mu se nadechnout.“
— Alena Mornštajnová

„ Mlčení má tu výhodu, že vás nikdo nemůže přistihnout při lži a každý si vaše mlčení vysvětlí po svém. (Tiché roky, s. 25)“
— Alena Mornštajnová

„ Jsou různé druhy ticha. Ticho útulné, ticho volající ke spánku, ticho těšící se na příchod blízkého člověka, ale i ticho tíživé, plné očekávání, že bude v příštím okamžiku přerušeno křikem nebo příkrou poznámkou. Ticho našeho domu bylo nervózní a křehké, naplněné nevyřčenými slovy. Hrozilo, že se protrhne a všechna zadržovaná slova se vyhrnou ven, zůstanou viset ve vzduchu a už nikdy se na ně nepodaří zapomenout.“
— Alena Mornštajnová

„ Ať jsou záclony zašedlé, co záleží na pár hodinách zpoždění a troše nepořádku, důležité je mít pro své děti tátu, být rodina...“
— Alena Mornštajnová

„ Ale tak to asi je, že člověk touží po štěstí, a teprve při pohledu zpátky si uvědomí, že šťastný vlastně byl.“
— Alena Mornštajnová

„ Ačkoli - co člověk potřebuje? Trochu jídla a v zimě teplé oblečení. A důvod žít.“
— Alena Mornštajnová

„ Když na toho druhého nebudeš brát ohled, když se nenaučíš dělat kompromisy, jestli neumíš mluvit otevřeně o všem, co se týká vás obou, budeš mít velké potíže. A když si nevytvoříš žebříček životního hodnot, je to průšvih. Ty hodnoty by měly mít oba partneři stejné. Tou nejdůležitější hodnotou je víra ve význam jejich manželství.“
— Mitch Albom

„ Svět je plný zlomených lidí a žádné špitály, ústavy ani žaláře nedokážou spravit jejich těžce zkoušená srdce, poraněné mysli a utrápené duše.“
— Ellen Marie Wiseman

„ Šli jsme ruku v ruce, oba mlčky. Zpomalila jsem. „Andriusi, já… mám strach.“ Zastavil a obrátil se ke mně. „Ne, neboj se. Nic jim nedávej, Lino, ani svůj strach.“ (V šedých tónech, s. 199)“
— Ruta Sepetys

„ Ke každému cíli vede cesta, jen je potřeba ji najít (Tiché díky)“
— Alena Mornštajnová

„ Žiješ ale svůj život, tak se trochu snaž. (Slepá mapa)“
— Alena Mornštajnová

„ dotkl ses mě a nepotřeboval jsi k tomu dotek“
— Rupi Kaur

„ Muž, který umí plakat. - dar“
— Rupi Kaur

„ Podívej se na sebe a řekni si: S nikým bych tě nevyměnila.“
— Rupi Kaur

„ Až v sobě jednou budu nosit svou dceru, řeknu jí: "Ještě ses nenarodila, ale už jsi změnila svět". Až přijde na svět po rudém koberci, bude už vědět, že dokáže vše, co si zamane.“
— Rupi Kaur

„ Na světě je jen jeden hřích. Jenom jeden. A to je krádež. Každý jiný hřích je jen jiný druh krádeže. (Lovec draků)“
— Khaled Hosseini

„ Snít o něčem nepravděpodobném má své jméno. Říká se tomu naděje. (Dívka s pomeranči)“
— Jostein Gaarder

„ Ne všechno se má říkat slovy. (Dívka s pomeranči)“
— Jostein Gaarder

„ Nechoď na mě s tím, že příroda není zázrak. Neříkej mi, že svět není pohádka. Ten, kdo nepochopil, si toho možná všimne až těsně předtím, než se pohádka bude chýlit ke konci. Pak člověk dostane poslední šanci strhnout si klapky z očí, poslední příležitost protřít si oči úžasem a oddat se tomuhle zázraku, se kterým se teď loučí a musí ho opustit. Snad chápeš, co se snažím vyjádřit. Nevím o nikom, kdo bys se s pláčem loučil s Euklidovou geometrií nebo periodickým systémem prvků. Nikdo neuroní ani slzu proto, že se odpojil od internetu nebo zapomněl násobilku. Člověk se loučí se světem, s životem, s pohádkou. Pak se loučí i s okruhem lidí, které má doopravdy rád. (Dívka s pomeranči)“
— Jostein Gaarder

„ Protože když vstupujeme do řeky podruhé, jsem už já i řeka někdo jiný.“
— Jostein Gaarder

„ Má vlastně duha nějaký smysl?“
— Jostein Gaarder

„ Někdy stačí si uvědomit, kudy nemám jít, přestože ještě nevím, jakou jinou cestu zvolím. (Sofiin svět)“
— Jostein Gaarder

„ "Vlastně bychom měli vzít všechny cestující a jednoho po druhém se zeptat, jestli umí odpovědět na otázku, proč žije. Ty, kteří nedokážou odpovědět, prostě hodíme přes palubu." "A co s dětmi?" zeptal jsem se. "Ty ve zkoušce suverénně obstojí." (Tajemství karet)“
— Jostein Gaarder

„ Když si zlámeš vaz, když nemáš co jíst, když ti hoří dům, tak to je problém. Všechno ostatní je nepohodlí. Život je nepohodlný. Život je hrbolatý. Nauč se rozlišovat mezi nepohodlím a skutečnými problémy. Dožiješ se vyššího věku. Ano, život je hrbolatý. Ale hrbolek na silnici a hrbolek v prsu, to není totéž. Člověk by se to měl naučit rozlišovat.“
— Robert Fulghum

„ Kolika lidem jsi dnes řekl, že je máš rád?“
— Robert Fulghum

„ Přestože si to ani neuvědomujeme, vyplňujeme důležitá místa v životech druhých lidí.“
— Robert Fulghum

„ Život není nic lehkého. Miny jsou vždycky někde ukryté.“
— Robert Fulghum

„ Základní otázka každé lásky: "Jestliže mě pořád miluješ, budeš mě milovat i když odejdu?"“
— Robert Fulghum

„ Kdykoliv si myslíte, že můžete nebo nemůžete, máte pravdu.“
— Robert Fulghum

„ Někdy prší na spravedlivé. Tomu věřím. Někdy prší na nespravedlivé. I tomu věřím. Ale já taky věřím tomu, že někdy prostě jenom prší. A nijak s tím nesouvisejí Bůh, spravedlnost ani víra. - citát z knížky Slova, která jsem si přál napsat sám“
— Robert Fulghum

„ Každý člověk, který projde tímto životem, tu nevědomky něco zanechá a něco si odnese. Jde o to, co zanecháme v hlavách ostatních lidí, a co oni zanechají v té naší. Vzpomínky.“
— Robert Fulghum

„ Hole a kameny nám mohou zlámat kosti, ale slova nám zlomí srdce...“
— Robert Fulghum