Alena Mornštajnová citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1963

Citáty (95)

„…život není jednoduchá záležitost a svět je plný trápení.“ — Slepá mapa

„"Jediné, co od života chci, je, aby mě pustil ze svých spárů."“ — Hana

„Ačkoli - co člověk potřebuje? Trochu jídla a v zimě teplé oblečení. A důvod žít.“ — Hana

„Ale tak to asi je, že člověk touží po štěstí, a teprve při pohledu zpátky si uvědomí, že šťastný vlastně byl.“ — Listopád

„ANEŽKA: Udělám všechno pro to, aby moje miminko bylo to nejšťastnější dítě na celém světě. ALŽBĚTA: To je ale hrozný nesmysl.“ — Slepá mapa

„Antonínova láska, později tak opravdová a hluboká, začala jako spousta ostatních - obyčejným chtíčem.“ — Slepá mapa

„Ať jsou záclony zašedlé, co záleží na pár hodinách zpoždění a troše nepořádku, důležité je mít pro své děti tátu, být rodina...“ — Tiché roky

„Barvy z naší předzahrádky se pomalu vytrácely, jako kdyby se tajně, vždy v noci pod příkrovem tmy, stěhovaly za ženou, která o ně léta pečovala.“ — Tiché roky

„Bez určité zatvrzelosti se ve světě chudých přežít nedá.“ — Tiché roky

„Bydlet v sousedství dobrých přátel usnadní člověku život.“ — Hotýlek

„Byla to jen slova, ale ta slova Jiřího Hedru zabila.“ — Tiché roky

„Bylo smutné, že právě ona, která se uměla dívat na svět očima dítěte, chápala je a milovala, vlastní děti mít nemohla.“ — Tiché roky

„Cestování rozšiřuje obzory a dodává odvahu a sebevědomí.“ — Slepá mapa

„Cítil se jako ubohá románová postava, která se omylem ocitla v úplně jiné knize, a protože se za ní stránky zaklaply, nezbylo jí než se smířit s novým příběhem.“ — Tiché roky

„Dlouholeté úsilí bylo završeno šťastným koncem, pokud se dá manželství za konec a ještě k tomu šťastný vůbec považovat.“ — Slepá mapa

„Dny se ztrácely v minulosti jako obrazy za oknem rozjetého vlaku.“ — Tiché roky

„Dostatečná vzdálenost dobré vztahy jen podpoří.“ — Hotýlek

„Duše, která dělá člověka člověkem, ve mně nebyla. Odjela s mou rodinou na východ, ztratila se v ulicích terezínského ghetta, uvízla v dobytčím vagonu mířícím na východ, rozpustila se v táborovém bahně a shořela v osvětimských pecích. (Hana)“

„Historie se opakuje, to je známá věc.“ — Listopád

„Internet je mocná a snadno zneužitelná zbraň, ... Není složité falešnými zprávami vytvářet zkreslený obraz světa, proniknout do mysli lidí a vnuknout jim myšlenku, .......“ — Listopád

„Já jsem socialismu věřila tak, jak děti věří svým rodičům.“ — Listopád

„Jak zlá musí být doba, aby lidé opustili zemi, v níž vyrůstali, a odjeli od svých blízkých s tušením, že je už nikdy neuvidí. (Hotýlek, s. 192)“

„Jako by se světem valil opar ostražitosti, po jehož vdechnutí přestalo záležet na tom, jestli jsou lidé dobří, či zlí, podstatným se stalo, jestli jsou Češi, Židé, nebo Němci.“ — Slepá mapa

„Jednou jsem se maminky ptala, proč nemá žádnou opravdovou kamarádku. Podivila se, jak mě to vůbec napadlo, a pak mi řekla, že přátelství dospělých je úplně jiné. "Dospělé kamarádky spolu nechodí každé odpoledne ven, jako chodíváš ty s Jarmilkou," vysvětlila mi. "Nečekají na sebe, když jdou do práce a nedělí se o svačiny. Nevídají se každý den, někdy se dokonce nepotkají celé týdny, ale vědí o sobě, a když je potřeba, pomůžou si." ❤ (Hana, Alena Mornštajnová)“

„Jeho matku poprvé napadlo, že svým dětem možná nebyla dobrou maminkou.“ — Tiché roky

„Jenže jednou vypuštěné zlo už žije dál svým vlastním životem (Slepá mapa)“

„Jistota se v Alžbětině mysli rovnala štěstí.“ — Slepá mapa

„Jsou různé druhy ticha. Ticho útulné, ticho volající ke spánku, ticho těšící se na příchod blízkého člověka, ale i ticho tíživé, plné očekávání, že bude v příštím okamžiku přerušeno křikem nebo příkrou poznámkou. Ticho našeho domu bylo nervózní a křehké, naplněné nevyřčenými slovy. Hrozilo, že se protrhne a všechna zadržovaná slova se vyhrnou ven, zůstanou viset ve vzduchu a už nikdy se na ně nepodaří zapomenout.“ — Tiché roky

„Jste jako strom bez kořenů. Takový strom nemá plody. Až ve svém světě zakořeníte, otěhotníte.“ — Tiché roky

„Každý čtvrtek se na dívku těšil víc než na hudbu... V jeho mysli postupně hudba a Eva splývaly v jedno, ale přesto pokaždé, když dívka odešla, zaplavila ho úleva.“ — Tiché roky