Bonda oblíbené citáty

„ Modří boys fetují, kradou, rvou se a střílejí ze svých primitivních zbraní. Chlastají, v opilostí zabíjejí a nechtějí nechat žít ani sebe, přestože tuší, že jejich city jsou křídla, která plachtí vysoko na nebi.“
— Václav Ryčl

„ Vzpomínám si, že byly dny, ve kterých jsem nacházel něco, čím bych potěšil i druhého člověka.“
— Václav Ryčl

„ Píšu ti dopis na hraně jazyka“
— Václav Ryčl

„ Strach nepřestává chodit po krku a dávit unaveného slepého Vendu, který si předepsal umění jako lék proti sebevraždě...“
— Václav Ryčl

„ Smích je orgasmus pravdy.“
— Václav Ryčl

„ SLOVO!... to trvalé pouto: někdy vyřknuté s takovou naléhavostí... že hrobníkům bez citu padají ze stropu očí horké slzy...“
— Václav Ryčl

„ Moje síla je v absolutní nedokonalosti. Nic nedokážu, ničím nejsem a nikoho nemám.“
— Václav Ryčl

„ Mám obličej - kterým krájím slunce, obcuji s oblačnem a je mi jasné, že pokud nebudu dodržovat rád hierarchie, stanu se králem, nebo poskokem.“
— Václav Ryčl

„ Kdosi mi chtěl moji poezii zaživa stáhnout z kůže.“
— Václav Ryčl

„ Když pro mě přišla smrt, zastihla mě uprostřed zoufalé trapnosti; POEZIE mi umřela na rtech“
— Václav Ryčl

„ Jsem-li úchylný, zešílím v polonahém pocitu nenapsaných veršů, které jsou ve výhni kovářů.“
— Václav Ryčl

„ Jsem podnapilý sluncem, které je rozbité jak talíř bosou nohou v záchvatu šílenství.“
— Václav Ryčl

„ Duše je plná trýznivych okamžiků.“
— Václav Ryčl

„ Čistota, která mi nedá pokoje“
— Václav Ryčl

„ Bylo jaro, klíny, ve kterých se rozednívalo, oči, o které se slovem nedalo otřít.“
— Václav Ryčl

„ Ale když se tři lidé shodnou na tom, že ovoce, které leží na stole, je pomeranč, ten, který bude tvrdit, že je to banán, bude nenormální a bude bitý, kurtovaný a bude křičet hrůzou, protože porušil rád normality, dohodnuté právo tři lidí, společnosti, která se na něčem domluvila. - Jenom je štěstí, že existuje Poezie. Človek by umřel, kdyby žil jen s vědomím pomeranče.“
— Václav Ryčl

„ Nejlepší cestou k vlastnímu neštěstí je zakrývat si oči před neštěstím jiných.“
— Václav Havel

„ Prohrál jsem všechny východy ze svého labyrintu“
— Karel Šebek

„ Míjím stonožku svého života / a živím žraloka své poezie“
— Karel Šebek

„ Lidí, nemám vás rád, bděte!“
— Karel Šebek

„ Ukončil jsem zápas se slepicí vesmíru“
— Karel Šebek

„ Mraveniště mých obrazů / v němž je shromážděn celý český národ / ozbrojený knedlíky proti světu“
— Karel Šebek

„ Ještě orazítkovat si oči, aby slzy byly opravdovější.“
— Karel Šebek

„ Vidím, že ty kameny, to jsem já, ale ne přímo já, ale to, co je v mém nitru.“
— Jon Fosse

„ Vlčice úzkostí vztyčila svou zkrvavenou vlajku nad všechny dny mého života.“
— Karel Šebek

„ Ve školách se potlačuje individualita dětí. Vtiskují se do bezvýrazných šablon. Ale právě individuální život je nositelem pokroku. V individualitách je síla. A konečně, vždyť lidé jsou tak různí, že stěží najdeme dva, kteří by měli stejné sklony a záliby. Jen u dětí žádáme, aby bylo dítě jako dítě, loutka, ustrojená podle zastydlých zásad disciplinárního řádu, bez krve, bez iniciativy. Možno, že by Edison nebyl se stal Edisonem, kdyby byl býval chodil déle do školy, než do 11 let…“
— Eduard Štorch

„ Učitel ve staré škole se dokonce honosí tím, že má ve třídě ticho jako – v hrobě! Je to úplné nepochopení dětské duše i psychologického významu mluvení.“
— Eduard Štorch

„ Když přijdou šestiletí caparti do školy, jsou překvapeni a zaraženi novotou školního života. Veta po dětské svobodě! Ve škole se sedí a sedí a děti poslouchají a poslouchají. Jak nedětské!“
— Eduard Štorch

„ Svou přítomností totiž neustále připomínala těm, co na tom byli lépe než ona, okraje jejich blahobytu. Nikdo z nich nechtěl slyšet, že nějaká taková hranice vůbec existuje, že to uspokojivé narůstání hojnosti může jednoho dne ustat, a že ať se zatřese světem jakkoli, vždycky bude mít své dno.“
— Klára Vlasáková

„ Chceme děti učiti ctnostem, ale nedáme jim jednati, nýbrž k nim mluvíme slova; chceme je učiti pracovitosti, ale nadáme jim pracovati, nýbrž k nim mluvíme slova. Chceme, aby poznávaly řád a zákony zevnějšího světa, ale jim nedovolíme zevnější svět pozorovati, nýbrž je zavřeme do čtyř školních zdí a tam k nim mluvíme slova; chceme, aby se dítě zanítilo celou silou mladistvé duše pro krásno, a proto je zavřeme do školních zdí a mluvíme k nim slova.“
— Josef Úlehla

„ A na ďáblovy pokyny stvořili jsme školu. Dítě miluje přírodu: umístili jsme jej do uzavřených místností. Dítě má rádo, když je jeho činnost k užitku: způsobili jsme, že je bezúčelná. Rádo se pohybuje: donutili jsme jej být v klidu. Rádo se dotýká věcí: zapojili jsme pouze jeho mozek. Rádo používá své ruce: přichází do kontaktu s myšlenkami a názory. Rádo mluví: donutili jsme ho mlčet. Chtělo by přemýšlet a uvažovat: nutíme ho, aby se učilo zpaměti. Chtělo by hledat poznání a vědu: naservírovali jsme mu ji již kompletní. Chtělo by se nadchnout: vymysleli jsme tresty. A děti se tedy naučily to, co by se samy nenaučily: naučily se zatajovat, naučily se podvádět a naučily se lhát.“
— Adolphe Ferrière

„ Tělo nechť každodenní své hýbání má.“
— Jan Amos Komenský

„ Buď příjemný a milý ve tváři, vlídný a zdvořilý ve způsobech, přívětivý a pravdomluvný ústy, vroucí a upřímný srdcem. Miluj a tak milován budeš.“
— Jan Amos Komenský

„ Proto budiž učitelům zlatým pravidlem, aby všecko bylo předváděno smyslům, kolika možno.“
— Jan Amos Komenský

„ Podtrhuj v knize, která je tvým majetkem. Dělej si poznámky nebo výpisky, ať jde o tvou nebo cizí knihu. (Jak dovedně užívat knih, hlavního nástroje vzdělání, III.)“
— Jan Amos Komenský

„ Moudří vždy považovali za nejbezpečnější cestu míru zapomenutí utrpěných křivd“
— Jan Amos Komenský

„ Kdykoli se přimísí nějaké nařizování, naše mysl hned cítí odpor a odvrací se.“
— Jan Amos Komenský

„ Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují, kam jít, ale samy nejdou.“
— Jan Amos Komenský

„ Čím více dítě dělá, běhá, pracuje, tím lépe na to spí, tím lépe zažívá, tím lépe roste, tím lépe jadrnosti i čerstvosti tělo i mysl nabývá: toliko jen vždycky šetříc, aby bez urazu bylo.“
— Jan Amos Komenský

„ Při studiu koránu člověk brzo zjistí, že islám je nejtolerantnější ze všech náboženství, jakkoliv to zní podivně těm, jimž tradiční západní propaganda po staletí líčí islám jako fanatickou a nesnášenlivou víru.“
— Mika Waltari