Emilie1906 Emilie1906 oblíbené citáty

☰ menu

 „ Život je vlastně něco jako tvůj partner. Že ho tak musíš brát. Vstoupit s ním do víru tance a nechat se jím unášet. Dávat a nepočítat, brát samu sebe takovou, jaká jsi, přijmout své chyby i omyly, pracovat na sobě, snažit se být lepší … A on ti pak za nějaký čas dá svou odpověď. (Žluté oči krokodýlů; str. 531)“
— Katherine Pancol
„ Život šel dál, i po tom všem, co se stalo. Život jde totiž dál. Někdy přináší věci, které jsou k pláči, ale jindy zase takové, kterým se můžeš zasmát. Takový je život. Musíš mu důvěřovat. Zkus si ho představit jako nějakou bytost, jako svého partnera. Pusť se do jeho víru. Někdy si možná lokneš slané vody a bude se ti zdát, že to je konec a že umíráš, ale on tě potom chytí za vlasy a vytáhne tě z toho a odnese zase kousek dál. Možná ti pak zase podrazí nohy a vyhodí z kola ven, ale to se nedá nic dělat. Musíš se do života pustit, stejně jako se pustíš do tance. Nezastavuj jeho pohyb tím, že budeš plakat sama nad sebou, obviňovat druhé, pít nebo polykat pilulky na uklidnění. Musíš tančit dál. Překonat překážky, které ti posílá do cesty, protože pak budeš silnější a pevnější ve svých rozhodnutích. … to je život … valí se jako vlny dál. (Žluté oči krokodýlů; str. 503 – 504)“
— Katherine Pancol
„ Vydrž, vydrž … Vymysli novou cestu. Když Tě sever odmítá, dej se na jih. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 376)“
— Katherine Pancol
„ Musíš stále hledět dopředu … Člověk, který nekráčí vpřed, je odsouzený. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 373)“
— Katherine Pancol
„ Musí to změnit v hlavě, srdci i těle, aby udělala místo duši. Změnit zvyky. A zvyky nelze měnit tak, že je vyhodíte z okna. Musíte je rozplést, očko po očku. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 471)“
— Katherine Pancol
„ Ale i když je člověk starý a už neskáče, žije dál. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 476)“
— Katherine Pancol
„ … musí doufat a bojovat. Zoufat si je zbabělé. Zoufat si je tak snadné. Přirozený svah, po kterém se kutálí slabý člověk. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 476)“
— Katherine Pancol
„ Život nikdy nezůstane stát na jednom místě, neustále se mění a ty si na to prostě musíš zvyknout, jestli se nechceš podobat tlusté krávě na louce, která pořád přežvykuje stejnou trávu! (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 429)“
— Katherine Pancol
„ Život má rád pohyb. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 467)“
— Katherine Pancol
„ Móda není fobie, šílenství a zbytečné plýtvání, ale výraz upřímnosti, autentičnosti pocitů, morální požadavek, jenž dává ženám jistotu a půvab. Móda není umělá, má hluboké kořeny ve světě i v duši. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 317)“
— Katherine Pancol
„ Často máme tendenci věřit, že minulost je minulostí. Že už ji nikdy nespatříme. … Začali jsme novou stránku. Tu, co nese krásné jméno: budoucnost. Život, který začneme znovu a na nějž budeme pyšní. Život, který si zvolíme, ačkoliv v minulosti jsme si ne vždy mohli vybírat. … Proto jsme vymysleli slovo minulost, abychom do ní mohli zahrnout všechno, co nás obtěžuje a kvůli čemu se červenáme nebo chvějeme. A ona se pak jednoho dne vrátí. Nabourá se do přítomnosti. Usadí se tam. Škodí. A nakonec pošpiní i budoucnost. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 47)“
— Katherine Pancol
„ Zvyk je silnější než všechno ostatní ... Nasazuje nám pásku přes oči. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 197)“
— Katherine Pancol
„ Život dělá, co může. Nemůže zkazit všechny. A štěstí navíc není vždycky tam, kde na něj čeká. Někdy ho nikdo nevidí. A co je to vůbec za blábol, že člověk musí být šťastný napořád! … Každý člověk si své štěstí vytváří sám, dělá si ho po svém, neexistuje žádný mustr. … A kdybych byla šťastná každý den, ani bych nevěděla, že jsem šťastná. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 203)“
— Katherine Pancol
„ Všichni potřebujeme věřit, mít důvěru. Vědět, že se můžeme celým srdcem obětovat nějakému projektu, podniku, muži nebo ženě. Tak se budeme cítit silnější. Pak se můžeme bušit do prsou a vyzvat na souboj celý svět. Ale když začneme pochybovat … Když člověk pochybuje, má strach. Váhá, potácí se a klopýtá. Jestliže pochybuje, už neví nic. Není si ničím jistý. Naléhavým se stane to, co naléhavým být nemělo. Otázky, které nikdy neměly být položeny, se přesto pokládají. Otázky, které otřesou samými základy našich životů. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 56)“
— Katherine Pancol
„ Člověk sám nese odpovědnost za svůj život. Za své chyby nesmí vinit nikoho jiného. Sám v sobě buduje štěstí a je také často jeho nejhlavnější překážkou … Nenechávej nikoho rozhodovat za sebe. Nikdy se neboj vrátit se ke svému srdci. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 171)“
— Katherine Pancol
„ Život je krásný, ale svět není ... z knihy: Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 194“
— Katherine Pancol