Emilie1906 komentáře u knih
Nádherná atmosféra Paříže a tajemství výroby parfémů.
Toto je moje devátá kniha, kterou jsem od Murakamiho přečetla. I když se ve svých knihách opakuje, tak mě stále baví. Samozřejmě ho prokládám jinými autory, protože číst ho non-stop se nedá. Jsem ráda, že něco vím o válce v Mandžusku, ale na druhou stranu detailní popisy týrání byly pro mě až moc. Zajímavé a překvapující byly pro mě informace v doslovu o tom, jak se Japonsko staví k 2. sv. válce.
Po knize jsem sáhla, protože mám ráda Paříž. Na štěstí to není romantická slaďárna, kterou nemusím. Osudy postav jsou zajímavé, v něčem mě oslovily. Samozřejmě je to jen beletrie, ale užívala jsem si popis starobylého domu uprostřed Paříže a všedního života v Paříži.
Četla jsem knihu po druhé a opět nezklamala, jen jsem ji s odstupem času viděla jinýma očima.
Autorka používá vtipné metafory, ale jinak myslím, že by se kniha dala více propracovat a získat lepší úroveň.
Nejvíc mě na knize zaujalo, že jako vypravěč vystupuje smrt, a to z jiného pohledu než je obvyklé. Kniha se tím pro mě stala naotřelou a poskytla mi nové podněty k přemýšlení.
Kniha splnila má očekávání. Kochala jsem se atmosférou, kterou lze zažít jako běžec i jako spisovatel. Našla jsem v ní několik inspirativních myšlenek.
Knihu jsem četla na základě Čtenářské výzvy 2017. Co mě na ní zaujalo a lákalo je, že se jí inspiroval Karel Čapek a zajímalo mě, jak před 125 lety viděl autor budoucnost. Kniha se dala číst i pro mě jako nečtenáře sci-fi žánru.
Jako povinnou četbu jsem knihu vůbec nepochopila. Ovšem s odstupem 1/4 století jsem v ní objevila nádhernou poetiku.
Úžasná kniha. I po týdnu, co jsem ji dočetla, stále ve mně doznívá a už se těším až si z knihovny půjčím i třetí díl. Murakamiho knihy se mi líbí, ale nečekala jsem, že zrovna tato ve mně zanechá tak hluboký dojem.
Jsem moc ráda, že jsem objevila tuto autorku i z jiné stránky než je jen humoristické dílo.
Kniha by se lépe četla, kdyby byla graficky odlišena přímá řeč. Celkově jsem z knihy rozpačitá, protože se mi líbila i nelíbila. Čekala jsem, že se něco více dozvím o běžném životě na Islandu, ale moje očekávání to nesplnilo. Celkový příběh je průměrný.
Povídky 2. Milujte se a množte se a 3. Demilitarizovaná zóna mně přišly bez poenty a celkově se mi nelíbily. Ale 1. povídka Zeď vzpomínek a 6. Život po životě ve mně zanechaly hluboký dojem a stále ještě doznívá.
Z počátku byly pro mě kapitoly tak na střídačku: něco méně zajímavé, chvílemi jsem se ani moc neorientovala v osobách, odkazech na jiné spisovatele, a jiné kapitoly byly naopak velmi inspirativní a zajímavé. Druhá polovina kniha se četla sama. Přesto, že je to "fiktivní" deník, tak mě obohatil.
A jako už u několika předešlých knih mě nepřestává překvapovat rivalita mezi Anglií a Francií, která je popsána i zde.
Bavilo mě nahlédnout do života běžných Japonců na konci 20. století.
Vztahy mezi Dánskem a Německem zachycené (jen nástinem, ale přesto ...) očima obyčejných dvou žen pracujících na trajektu mě zaujaly, doposud jsem o tom nic nevěděla.
Kniha je prostě úžasná. Užívala jsem si její poetiku už po druhé na plno.