Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/211356/bmid_kronika-ptacka-na-klicek-9sm-211356.jpg
4
751
751
Tóru Okada žije s manželkou Kumiko na tokijském předměstí. Nedávno dal v docela dobrém zaměstnání výpověď – potřebuje si ujasnit, kudy se chce v životě vlastně ubírat. Jenže jakýkoli úspěch je mu lhostejný. Nemá žádné plány ani touhu vyniknout. Není s to zařadit se do většinové společnosti. Ve třiceti jsem se zastavil a od té doby nevím, co se sebou. A tak zatímco jeho žena chodí do práce a oba živí, mladý muž se stará o domácnost. Jednoho dopoledne vaří Tóru špagety a u toho naslouchá zvláštnímu ptačímu zpěvu přicházejícímu odkudsi zvenčí. Poklidnou atmosféru netečně plynoucího života náhle nečekaně naruší telefonát neznámé ženy, která dělá Tóruovi necudné návrhy. Ten její svádění sice rázně odmítá, nicméně od tohoto okamžiku se jeho život začíná pozvolna obracet vzhůru nohama a veškeré domnělé jistoty se neúprosně obnažují jako pouhé iluze… Bezmála detektivní příběh na hranicích mezi realitou, sny a vzpomínkami. Nástrahy číhají i v říši podvědomí – a nebezpečně prosakují do „normálního“ světa. Děj je doslova prošpikován svérázným okultismem, s děsivými odbočkami k extrémním událostem vyvěrajícím z účasti Japonska v druhé světové válce. Obsáhlý román o lásce a osamělosti, plný melancholie, ale i jemného humoru, je nadto působivě temperován stínovými erotickými fantaziemi – bolestnou smyslností sycenou soutokem krutosti a něhy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , OdeonOriginální název:
ねじまき鳥クロニクル (Nedžimaki-dori kuronikuru), 1995
více info...
Přidat komentář
Murakamiho knihy buď člověka nezaujmou nebo ho čímsi fascinují. Je to samozřejmě jednotka rozvleklosti , ale pořád vás to nutí číst dál. Co tam nakonec bude? A pak , když tu knihu zavřete a zamyslíte se , tak si řeknete: pozoruhodné dílo. Ale jak říkám , není to žádnej Kaufland.
První dojem byl: tolik stran? Na konci: to už je konec? Ale co napsat do komentáře, kromě nadšení, vlastně netuším. Ano, je tu Tóru Okada, který se zjevně dostal do nějaké krize, dal v práci výpověď a přemýšlí, co dál s životem. Pak je tu ztracený kocour, opuštěná vila se studnou a lidé, spousta lidí. Přicházejí, odcházejí, předají svůj příběh. Kolikrát mi ani není jasné, proč v příběhu jsou. Nevím, co je metafora, co je skutečnost, co je sen, co je realita. Ale neskutečně mě to bavilo. Kniha je rozdělena na 3 části, které bych soukromě nazvala: Uvedení do problému, Problém a Téměř žádný výsledek. S Tórou jsem prožila skoro 2 roky během 14 dnů a i jemu kolikrát lezlo na mozek, co všechno se děje bez jeho přičinění, i to že se dlouho neděje nic. Válečná vsuvka mě taky hodně zaujala. Konečně nějaký Japonec popsal alespoň trochu zvěrstva, která Japonci páchali a tvrdí, že ne. Výborně je to vysvětlené v doslovu. Co říci závěrem? Není to kniha pro každého, ale kdo už něco od Murakamiho četl, ten si tuhle knihu užije.
Mnohokrát mi v životě bylo řečeno, ať něco nedělám. Mnohdy i argumenty, které jsme pokládal za rozumné a pravděpodobné. Přesto jsem téměř vždy nevyhnutelně volil cestu prožité zkušenosti – i když jsem někdy dával za pravdu mým rádcům, nikdy jsem nelitoval toho, že jsem sám sestoupil do studny a v temnotě hledal sám sebe.
Jedna z těch náročnějších knih od Murakamiho, protože zmatený a nejasný není jenom závěr, ale celý děj. Autor mluví hodně v náznacích, referencích a v ději se vyskytuje mnoho mystických a nevysvětlitelných prvků. Samozřejmě se to čte dobře, tedy aspoň mě četlo, a můžeme opět sledovat spoustu zajímavých vnitřních monologů hlavní postavy, ovšem je to daleko méně čitelné a pochopitelné než ostatní autorova díla, jako by nám to sám Murakami chtěl komplikovat.
Bohužel doslov od Kláry Macúchové a Milana Ohniska mi na tomhle opusu přišel jako ta nejzajímavější (a nejsrozumitelnější) část knihy, jinak jsem se v tom opravdu jen a jen ztrácela.
Přečteno do ČV 2024 -bod č. 1 - Kniha, jejíž hlavní postava je milovníkem koček. Ale časem bych se na ni dostala i tak. :)
V tomto rozsáhlém románu se setkáváme s mužem jménem Tóru Okada, který žije na první pohled spokojený život se svojí manželkou a kocourem. Ovšem ve chvíli, kdy se Tóru rozhodne dát výpověď a promyslet si, co chce v životě dál, se roztáčí kolotoč velmi zvláštních událostí. Vše začíná zmizením kocoura, následují divné hovory od tajemné ženy, a nakonec Tórua prakticky z ničeho nic opouští jeho žena.
Tóru se vydává na cestu, kde pořádně poznává nejen sám sebe, ale i manželku. Na této cestě, potká spoustu zajímavých a zvláštních lidí a zažívá ještě více zvláštních událostí. Někdy si nejsme jisti, co je ještě realita a co sen, přijdou situace a pocity veselé i smutné, sem tam se přimíchá i nějaká ta erotika. Tóru proniká do tajemství své manželky a také do temné části historie Japonska, aby zjistil, že vše může být provázané...
Kniha má podobnou strukturu, délku a myšlenku jako Komturova smrt, takže se mi četla dobře, byť jsem ji četla cca dva týdny. To ale bylo pouze z důvodu nedostatku času, za mě zasloužených pět hvězd.
Pravděpodobně nejzmatenější kniha od Murakamiho, kterou jsem doposud četl. Když jsem román dočetl, musel jsem se na internetu podívat na různé doslovy či vysvětlení děje, protože mi samotný závěr příliš odpovědí neposkytl. Díky vysvětlení se každopádně román v mých očích velmi pozvedl.
"Kronika ptáčka na klíček" je velmi náročnou knihou na čtení, nejen, že je velmi dlouhá, ale vyskytuje se v ní spousta postav, dějových odboček (reálných, nereálných, přítomných, ale i těch minulých), ale i otevřených témat (sexuální zneužívání, velmi naturalisticky popsány scény z druhé světové války). Mně kniha bavila, Murakami umí psát velmi dobře, každopádně věřím, že by se mi "Kronika..." líbila více, pokud by autor nějakou dějovou linku vynechal, zestručnil či naopak dovysvětlil.
Toru Okada, právní inspicient, stojí na pomyslné životní křižovatce.Dava výpověď ze zaměstnání, které ho neuspokojuje a stává se jakýmsi mužem v domácnosti, než se rozhodne, co dál. Ale prave v té době ho opouští jeho manželka...... Najde Toru cestu z pomyslného kruhu? Podaří se mu zachránit vztah?
První Murakami, kde bylo nutné dát si malou přestávku. Tím nechci naznačit, že by šlo o špatnou knihu, to opravdu naopak. Bohužel se v v příběhu objevuje příliš mnoho záhadných osob a dějových linek. Přesto dávám čtyři hvězdičky.
1. Po přečtení opět nejsem s to dost dobře interpretovat, o čem kniha vlastně byla...a to mě na Murakamim pořád baví :)
2. Jedna scéna byla tak příšerná, že jsem se málem pozvracela a omdlela na vlakovém nástupišti...dík, Haruki, to se mi ještě nestalo :-D
3. ...a doba studny spojené se Samarou je pryč.
Tak mne znovu navštívil Haruki Murakami .... a trochu překvapil ....
Byla jsem připravena na sondu do manželského života.... na otázky vzájemného chápání partnerů .... na únik do snového světa .....
Ale vůbec jsem nečekala kapitoly z historie o válečném tažení .... i když vyprávění nadporučíka Mamiji bylo reálné .... tyto informace neznám .....
..... Obraz, který máme před očima, je jen nepatrná část světa .....
..... Skutečný svět je v mnohem temnějších a hlubších zákoutích .....
..... Dvě třetiny povrchu zeměkoule zaujímá moře .... a my vidíme jen hladinu, ale nevíme, co se skrývá pod ní .....
Hledání Tóru Okada je ve známých oblastech autora - ztracený kocour, sestup do temné studny a jeho oblíbená hudba .....
A existence " ptáčka na klíček " který je natažen pružinou a omezen ve volnosti, omezuje se v prostoru , který jim byl určen ....
A zaujal mne doslov, kde autor říká :
.... Je to ve mně, Chalchyn, Pearl Harbor - to vše ....
.... Chci vědět, co je hnalo do takových věcí, aby zabíjeli a mrzačili tisíce lidí....
.... Chci tomu rozumět - ale nerozumím .....
Kniha, která určitě stojí za přečtení
Murakami se stal mým oblíbeným spisovatelem a tak s každou další knihou čekám, čím mě zase překvapí. Tato kronika byla na mě ale bohužel až moc rozsáhlá s mnoha odbočkami, čímž se celkový děj jaksi rozplizl. I tak jde o dobré čtení, chvíli poutavé, častěji méně, občas (výjimečně) až nudné. Velmi zajímavý je doslov, který objasňuje to, proč se autor zabývá Japonsko - Ruskou válkou. 75%, 23. 4. 2023.
Velmi krásně napsaný příběh, místy ale opravdu už zdlouhavý a konec mě trochu zklamal, čekala jsem nějaké konkrétnější vysvětlení osudu rodiny manželky hlavního hrdiny Kumiko. Oceňuji ale i historický pohled na Japonsko za Druhé světové války. Popis drsných mučících praktik byl velmi konkrétní a opravdu mi běhal mráz po zádech.
"Všiml sis, že většina lidí na světě je strašně seriózní?"
Jsem ráda, že jsem se do knihy pustila právě ve chvíli, kdy jsem sama potřebovala na čas utéct z hektického života, slézt na dno studny a jen v té tmě a tichu přemýšlet.
Bavila mě ta klidná, lehce kafkovská atmosféra knihy, všechny ty symboly, nad kterými musel člověk dumat a sbírat k nim vodítka, než je pak ke konci Murakami vysvětlil. A nebo nevysvětlil a nechal to jen na nás.
Murakami prostě nezklame)
Tohle je trochu slabší kus, v podstatě totéž jsme už od něj měli mnohokrát a lépe, ke konci mě to už i trochu štvalo.
Jediný originální prvek jsou hodně drsné retrospektivy z války v Mandžusku a kritika japonského militarismu, ale s hlavním příběhem to souvisí jen velmi volně
Za mě zatím nejhorší Murakami. S přestávkami jsem knihu četl skoro rok, vlastně se v ní nic moc nedělo, věci nedávaly moc smysl... Ano, některé pasáže byly čtivé, mělo to samozřejmě jako obvykle snový kolorit, nicméně aspoň náznak nějakého děje bych uvítal. Nesdílím tentokrát s ostatními čtenáři nadšení. 2,66*
Tato kniha rozhodně nepatří k jednoduché beletrii. I kvůli většímu rozsahu a náročnosti jsem jí četla na fáze. Asi i díky tomu jsem si ji více užila a byla jsem schopná lépe zpracovat, co tím chtěl autor říci. Při četbě je potřeba se zamýšlet a uvažovat, co se skrývá v pozadí.
Dílo má určitě významný důsledek z pohledu realistického popisu stinných stránek japonských dějin, o kterých jsem dosud nevěděla.
Pořád netuším,co si o tomto díle myslet...od začátku do konce jsem téměř nich nechápala. Celé mi to přišlo jako zvláštní sen,který ráno po probuzení nedává absolutně žádný smysl,přesto má svůj hluboky význam. Ovšem míra čtivosti a napětí byla i přes tak velký objem stran až neuvěřitelná. Můj první Murakami,ale zcela jistě ne poslední.
Nepopírám, že tahle knížka obsahuje několik zajímavých myšlenek a momentů. Jako třeba prostitutku vědomí nebo Tóruovo hloubání na dně studny. Přesto jsem nějak nedokázal Tóruovi fandit, s výjimkou toho, že jsem mu přál úspěch v jeho boji s odpudivým Noboru Watajou.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
700 stránek je až dost. Nedočetla jsem.