Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/211356/bmid_kronika-ptacka-na-klicek-9sm-211356.jpg
4
755
755
Kronika ptáčka na klíček série
Tóru Okada žije s manželkou Kumiko na tokijském předměstí. Nedávno dal v docela dobrém zaměstnání výpověď – potřebuje si ujasnit, kudy se chce v životě vlastně ubírat. Jenže jakýkoli úspěch je mu lhostejný. Nemá žádné plány ani touhu vyniknout. Není s to zařadit se do většinové společnosti. Ve třiceti jsem se zastavil a od té doby nevím, co se sebou. A tak zatímco jeho žena chodí do práce a oba živí, mladý muž se stará o domácnost. Jednoho dopoledne vaří Tóru špagety a u toho naslouchá zvláštnímu ptačímu zpěvu přicházejícímu odkudsi zvenčí. Poklidnou atmosféru netečně plynoucího života náhle nečekaně naruší telefonát neznámé ženy, která dělá Tóruovi necudné návrhy. Ten její svádění sice rázně odmítá, nicméně od tohoto okamžiku se jeho život začíná pozvolna obracet vzhůru nohama a veškeré domnělé jistoty se neúprosně obnažují jako pouhé iluze… Bezmála detektivní příběh na hranicích mezi realitou, sny a vzpomínkami. Nástrahy číhají i v říši podvědomí – a nebezpečně prosakují do „normálního“ světa. Děj je doslova prošpikován svérázným okultismem, s děsivými odbočkami k extrémním událostem vyvěrajícím z účasti Japonska v druhé světové válce. Obsáhlý román o lásce a osamělosti, plný melancholie, ale i jemného humoru, je nadto působivě temperován stínovými erotickými fantaziemi – bolestnou smyslností sycenou soutokem krutosti a něhy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , OdeonOriginální název:
ねじまき鳥クロニクル (Nedžimaki-dori kuronikuru), 1995
více info...
Přidat komentář
Trvalo mi to. Dlouho. Ale řekla jsem si, že to třeba nějak skončí, že to nevzdám. Skončilo to... A nic. Tedy alespoň pro mě. Ale té cesty, která k tomu konci vedla, nelituji. Kafka na pobřeží se mi líbila víc. I tady se mi nejvíce líbily pasáže z minulosti. A málem jsem zapomněla - nejvíce mě oslovil doslov.
Murakami je skvělý, mám rád jeho styl, Nemohl jsem se dočkat jak se bude příběh vyvíjet dál, musel jsem pořád číst. Ani pasáže věnované Mandžusku nenudily. Super - 99%
Tak trochu zopakuji to, co tu v komentech již několikrát zaznělo. Tohle je již několikátá knížka, co jsem od Murakamiho četl; a ač mě jeho ostatní romány nadchly, tady jsem se ukousával nudou.
Možná je mé hodnocení zkresleno tím, že už jsem Murakamiho stylem psaní nasycen,možná je ta kniha skutečně nudná. A nezachraňují to už ani ten "divný sex a divné vztahy", jak píše Tyet hned podemnou. Murakami zde postmoderním způsobem překombinoval všemožné příběhové linky, přičemž výsledkem je nudný chaos. Poslední třetinu knihy už jsem četl jen abych tento román dočetl, bylo mi už docela jedno, jak hlavní postava skončí. Už v půlce jsem ztratil motivaci číst, možná i proto, že Murakamiho styl znám, a tušil jsem, že to stejně zakončí nějak absurdně.
Mimochodem, zajímavé je použití postavy Ušikawy z románu 1Q84, což zdá se naznačuje, že oba romány se odehrávají ve stejném Murakamiovském universu. Nicméně, nic mě nemotivuje k tomu, abych se dopátrával podrobnějších spojitostí.
Kronika ptáčka na klíček je typický Murakami. Fantasknost kontrastující s naivní popisností mě bavila v jeho prvních knihách, které zde vyšly a já je četla. V téhle už mi ta hraná naivita a charakteristická manýra autora trochu překážela. Temná zákoutí duše, odkazy na Junga a archetypy, divný sex a divné vztahy, je to pořád stejné, i když do jisté míry stále přitažlivé. Nově se u Murakamiho v této knize objevuje téma brutality Japonců za druhé světové války.
I když už nejspíš další knihy tohoto autora číst nebudu, knížku doporučuji, patří k tomu lepšímu, co u nás vychází.
Je to kniha temná, velmi záhadná a trochu i zvrácená. Jakým způsobem Murakami vnímá samotu a jak se v ní dokáže válet, jako v teplém bahně, je mi velmi blízké. Na hranici snu a reality. Jak můžeme poznat co je v životě reálné a co je jenom naše představa? Zatím můj nejlepší Murakami i přes úchylný název knihy. Pro introverty a lidi s bohatým vnitřním životem doporučuji.
Velmi silná kniha, a to především díky vedlejší rovině - válce Japonska v Mandžusku a páchaných zvěrstvech, o kterých se v japonské společnosti příliš nemluví. Knihu všem vřele doporučuji, stejně jako přečtení doslovu Kláry Macúchové a Milana Ohniska.
Na Murakamiho se vždycky těším a těch pár knih, co jsem od něj ještě nečetla, si dávkuju za odměnu. V případě Kroniky jsem se ale modlila, aby už byl konec a i ten mě zklamal. Neříkám, že některá místa nejsou zajímavá,ale pro mě zatím jednoznačně nejslabší Murakami.
Ačkoli jsem se na Kroniku velmi těšila, musím přiznat, že jsem mírně zklamaná. To, co se od začátku rozvíjí jako slibný příběh o více rovinách, se v druhém dílu zbrzďuje neustálými Tóruovými rozvahami na dně studně, což v podstatě příběh neposunuje. Víc než zamotaný příběh se má podle očekávání rozuzlit v posledním dílu, ale čím víc čtete tím víc vám dochází, že k žádnému rozřešení bohužel nedojde. V příběhu tak zůstává velký nepoměr otázek nad odpověďmi, což by samo o sobě nevadilo tolik, kdyby řada z těch otázek nebyla absurdních.
Naopak velký potenciál mají pasáže z minulosti - o masakru v zoo i válce na kontinentu. Kdyby šel Murakami více touto cestou, bylo by to příjemným překvapením. Ačkoli mi příběh připomíná Kafku na pobřeží, nezapůsobil na mne takovým způsobem, možná i proto, že další z Murakamiho světů pro mě zůstal nepochopený. I přesto bych ráda zmínila nejsilnější moment Murakamiho trilogie a to vyprávění poručíka Mamiji o tajné vojenské misi. Tento závěr prvního dílu považuji za jedno z nejsilnějších míst nejenom Kroniky ale Murakmiho díla obecně.
Další Murakami za mnou a zase celkem velká spokojenost. S každou další knížkou mě autorův rukopis baví čím dál více, ale taky už mě tolik nepřekvapuje. Prostě vím, co od něho mohu čekat a taky co pravděpodobně dostanu. A u Kroniky ptáčka na klíček tomu nebylo jinak, přesto má kniha blíž ke Kafkovi na pobřeží, než k Norskému dřevu. Kronika ptáčka na klíček není úplně jednoduché čtení. Alespoň z počátku, než se příběh rozběhne. Jakmile jsme zaháčkovaný, tak se to čte velmi dobře. Kniha má zajímavé postavy(sestry Kréta a Malta, Ušikawa, plukovník Mamiji i Nutmeg a mnoho dalších). A navíc krásně pracuje s propojeností událostí, světa a hlavně s nadpřirozenem, které jde zde velmi dobře podáno. Hlavní hrdina Tóru je typická postava pro Murakamiho romány, se vším dobrým i se vším špatným. Knihu tady hodně táhnou vedlejší postavy a vedlejší příběhy, které jsou dost zajímavé a znepokojivé(ruský gulag, mongolské pouště, masakr v Mandžusku nebo pasáže ze studny). Při čtení jsme měl trochu pocit, že Murakami některé věci trochu zbytečně natahuje a taky nás chvílemi tahá úplně jiným směrem, než kterým by se mělo jít a spoustu věcí nechá dost otevřených. Na druhou stranu nebyl by to Murakami, aby si nehrál se čtenářem a nedal nám úplně jiný konec, než jsme čekali. Kronika ptáčka na klíček je dost dobrá kniha a rozhodně nelituji, že jsem jí četl a všem fanouškům Murakamiho tvorby jí mohu směle doporučit.
Jedna ze slabších knih HM. Už asi nemám ani chuť od něho cokoliv dalšího číst. Asi budu citovat Prousta, který mé myšlenky krásně zhrne a myslím si, že to i sám HM naznačoval srkze jednu postavu v ND: "Díla napsaná pro budoucí pokolení by měla číst jen tato pokolení, jako některé obrazy, které se zblízka špatně posuzují." . Konec Informace
Po přečtení jsem se nemohla zbavit vzpomínky na stahování kůže zaživa. Asi byl nevinný a nic nevěděl? Je to mnohotematický příběh plný napětí a nejistoty. Murakamiho svět mě vždycky vtáhne a nepustí do poslední strany. Nebylo by od věci zalézt si na nějaký čas do "studny", nechat plynout čas a srovnat si myšlenky.
První polovinou jsem musela prokousávat a v druhé půlce trochu nutit do čtení. A přitom je Murakami můj oblíbenec. Kdybych touhle knížkou začínala, tak se k dalším jeho knihám, které se mi tak líbily, ani nedostanu.
Dávám tři hvězdičky a to proto, že jednak si čtyři a pět hvězdiček schovávám pro každého (autor doslovu) správně?
Na druhou stranu jsem ráda, že mi opět pan Murakami nasadil pár brouků do hlavy, opět autora jen na opravdu pro mne top (Murakami už si mých pět hvězdiček několikrát odnesl), a jednak proto, že tady už na mne bylo tolik nereálna a jak by řekl laik jako já "fantasmagorií", že to knize ubíralo na kráse a smyslu - tak to vidím já. Občas mám u Murakamiho pocit, že kdyby kniha neměla český doslov, tak vlastně není úplná. Jako by mi někdo musel podat vysvětlení jeho myšlenkových proudů, dějových linií. A pak si říkám: a vyložil si to ten a ten inspiroval k poslechu vážné hudby a dohledávání historických faktů a donutil mne otevřít mapy :). To od knih očekávám, ale sakra ten příběh mohl být opravdu kratší a slušelo by mu to také. Prostě jednoduše řečeno, na to, že jsem si tu knihu dva roky šetřila na vhodnou dobu, jsem docela zklamaná a přitom prvních pět set stránek jsem byla opravdu šťastný, zvědavý a dychtivý čtenář. Pak to s tou dychtivostí šlo s kopce. Škoda.
Po Honu na ovci je pro mě toto příjemné osvěžení, četlo se mi velice dobře, je to stará známá Murakamiho krása.. ten pocit při čtení, kdy se v příběhu nic neděje, ale přitom cítím, že se děje hrozně moc, je úžasný. Murakamiho knížky nečtu pro to "jak to dopadne", ale pro příběh samotný, takže i když závěr lehce zklamal, na hodnocení to nemá vliv.
Po Norském Dřevě dle mého asi Nejlepší a nejpropracovanější kousek Haruki Murakamiho
Moje první Murakamiho kniha a hned mne vzala. Téma je specifické, mysteriózní a určitě pokud srovnám s dalšími jeho knihami, které jsme zatím četl, velký myšlenkový potenciál. Ale určitě ne pro každého. Tohle si musí člověk fyzicky osahat stejně jako si hlavní hrdina osahává svou studnu....
Tohle je opravdu hodně rozmáchlé dílo. Občas jsem si říkal, že už je tam těch dějových linií trochu moc, hodně odboček. Bylo to náročné, nečetl jsem sto stránek za den, ale užíval jsem si to. Pro Murakamiho typické, ty jeho chlapi bez ambicí, přesahy do mystična a vše, co znáte. Není to to nej, co jsem od něho četl, ale bezesporu dobrá kniha!
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Po Norském dřevě moje další oblíbená kniha. Čte se jedním dechem.