Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/211356/bmid_kronika-ptacka-na-klicek-9sm-211356.jpg
4
746
746
Tóru Okada žije s manželkou Kumiko na tokijském předměstí. Nedávno dal v docela dobrém zaměstnání výpověď – potřebuje si ujasnit, kudy se chce v životě vlastně ubírat. Jenže jakýkoli úspěch je mu lhostejný. Nemá žádné plány ani touhu vyniknout. Není s to zařadit se do většinové společnosti. Ve třiceti jsem se zastavil a od té doby nevím, co se sebou. A tak zatímco jeho žena chodí do práce a oba živí, mladý muž se stará o domácnost. Jednoho dopoledne vaří Tóru špagety a u toho naslouchá zvláštnímu ptačímu zpěvu přicházejícímu odkudsi zvenčí. Poklidnou atmosféru netečně plynoucího života náhle nečekaně naruší telefonát neznámé ženy, která dělá Tóruovi necudné návrhy. Ten její svádění sice rázně odmítá, nicméně od tohoto okamžiku se jeho život začíná pozvolna obracet vzhůru nohama a veškeré domnělé jistoty se neúprosně obnažují jako pouhé iluze… Bezmála detektivní příběh na hranicích mezi realitou, sny a vzpomínkami. Nástrahy číhají i v říši podvědomí – a nebezpečně prosakují do „normálního“ světa. Děj je doslova prošpikován svérázným okultismem, s děsivými odbočkami k extrémním událostem vyvěrajícím z účasti Japonska v druhé světové válce. Obsáhlý román o lásce a osamělosti, plný melancholie, ale i jemného humoru, je nadto působivě temperován stínovými erotickými fantaziemi – bolestnou smyslností sycenou soutokem krutosti a něhy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , OdeonOriginální název:
ねじまき鳥クロニクル (Nedžimaki-dori kuronikuru), 1995
více info...
Přidat komentář
Kronika ptáčka na klíček mi dost připomíná loňskou 1Q84, rozsahem, tou snovou realitou, melancholií a hlavní myšlenkou. Překvapením byla japonská role v druhé světové válce, kterou často vkládá Murakami do děje. S tím vším brutálním, co Japonci v Mandžusku dělali. Myslím, že kdo se pročetl 1Q84, tuto knihu určitě ocení. I když podotýkám, že "ptáček na klíček" určitě není pohodové víkendové čtení.
Asi nejkomplikovanější knížka, jakou jsem kdy četla, od poloviny jsem se začala ztrácet, od strany 600 jsem to chtěla to vzdát, ale bylo mi líto času, který jsem tomu věnovala, dala jsem to silou vůle. Pritom začátek byl parádní, zajímavý a velmi poutavý. U mne bohužel zklamání.
Mám pro něj slabost...je tak osvěžující najít něco jiného, ne tak lehce uchopitelného a přeci mnohdy tak okouzlujícího... tentokrát jde o depresivní jízdu naším vědomím i nevědomím, svědomím i podvědomím... oceňuji starého známého Ušikawu... kde jen je Aomame... chybí mi... ale i tak naprostá spokojenost s klasickým odpálením šedé a snad i bílé kůry mozkové...
Dostane se vám až strašidelně pod kůži... jeho příběhy mi vždy dlouho po přečtení zůstávají v hlavě, na duši a i v té správné srdeční chlopni...inu....je stále třeba natahovat pružinu světa, milý Ptáčku na klíček...
Štítky knihy
láska japonská literatura osamělost magický realismus
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Přes 700 stran na pomezí reality a snu, naděje a bezradnosti, aktivity i letargie. Vše se prolíná nejen v osobě Tóru Okady, ale i těch zdánlivě epizodních postavách, co se objeví, zmizí a nějakým magnetem z temných koutů mysli jsou vtaženy zpět do příběhu, aby ho buď ještě více zamotaly, nebo naopak objasnily.
U málokterého autora mívám pocit, že si opravdu dokážu představit situaci, prostředí, náladu.... jaké popisuje. I kdyby ty situace byly sebešílenější.Murakami je v tomhle mistr. A navíc ve vás ten pocit zanechá i ve chvílích, kdy zrovna nečtete. Jako by se ten sen přenesl i do vaší reality.
Ano, je to rozvleklé. Ano, objeví se tam i hlušší místa. Popravdě i ty tolik opěvované válečné pasáže mě zpočátku nudily, než vygradovaly v něco nečekaného. Jenomže všechno tam má smysl. Dokonalý smysl!