Misericordia oblíbené citáty

„ A ešte hroznejšie je, že ako dospievame, začíname si uvedomovať, že nijaká, ani tá najmilovanejšia bytosťˇ nás nikdy nedokáže plne, bez zvyšku pochopiť. Naše vlastné ja je teda prvopríčinou nášho najhlbšieho nešťastia. (Tajný príbeh)“
— Donna Tartt

„ Existuje řád a my jsme jeho součástí. Jenže když se v téhle představě řádu začnete trochu vrtat, narazíte na prázdnotu tak temnou, že bezpodmínečně zničí všechno, na co jste kdy pohlédli a považovali to za světlo.“
— Donna Tartt

„ Náhoda nehraje fér hru, říkal s oblibou táta. ... Někde někdo prohlásil, že náhoda je jen prostředek, jímž si Bůh chrání anonymitu. (Stehlík, s. 665/716)“
— Donna Tartt

„ Obrovské soužení, jemuž teprve začínám rozumět: nikdo nemá možnost si vybrat vlastní srdce.“
— Donna Tartt

„ Pokud jde o mě, typickým znakem moderního uvažování je právě záliba v odbíhání od tématu. ... Zatímco moderní mysl uvažuje rozvláčně a nevyzpytatelně, klasická mysl postupuje k cíli přímočaře, vytrvale a neúhybně. S takovým druhem inteligence se dnes nesetkáváme často. (Tajná historie, s. 40)“
— Donna Tartt

„ Poškození je nedílnou součástí půvabu, dívčiny skvrnité tváře.“
— Donna Tartt

„ V případě krásné holky bych se mohl utěšovat tím, že bych na ni nikdy neměl; skutečnost, že mě takhle sužovala a pronásledovala i její obyčejnost, neblaze naznačovala lásku přesahující pouhou tělesnou náklonnost...“
— Donna Tartt

„ Kdo klesne na dno, má vystaráno: může už jen vzhůru. (IV.1. 3–4)“
— William Shakespeare

„ Lidstvo nesnese příliš mnoho reality.“
— Thomas Stearns Eliot

„ Všichni lidé touží vědět, a to na základě přirozenosti. (Metafyzika A1,980a21)“
— Aristotelés

„ Memorování je pozvánkou do společenství sdílených odkazů, je to těsnopis uznávaného dědictví. Navíc v nás udržuje zdroje cítění, které nikdo nemůže cenzurovat nebo drancovat.“
— George Steiner

„ Proč má být poezie srozumitelná, když je život nesrozumitelný?“
— Vladimír Holan

„ Je možné snít o nemožném bez nenávisti? Snad jenom tomu, kdo klesá na duchu, ale ani on se neodvažuje k úplnosti, nebo aby k posledku se přesvědčil o opaku. (Svoboda)“
— Vladimír Holan

„ Což není hřích chtít vylepšovat slovy, co obejde se lépe beze slov? (103)“
— William Shakespeare

„ "Nic už není se sebou totožné. Čarování, to je právě moderní svět; nikdo není identický se sebou, nic se neříká, neboť žádné slovo nemá svůj vlastní smysl; jakékoli mluvení je jen magický závan dechu. Nikdo neposlouchá, co říkate; všichni podezírají vaše slova z toho, co nebylo řečeno, co stojí za nimi – podmiňující souvislosti ideologie.“
— Emmanuel Levinas

„ Mnozí s velkým úsilím prosí Boha, aby je pozvedl a uvedl do stavu dokonalosti. Když jim však Bůh začíná dávat, o co prosili, nechtějí to přijmout.“
— Svatý Jan od Kříže

„ Kde není láska, vložte lásku a sklidíte lásku.“
— Svatý Jan od Kříže

„ Poezie nepřichází tajemství vysvětlit, poezie přichází na tajemství upozornit. (1994, str. 17)“
— Ivan Diviš

„ Kdo miluje, rozlišuje. Kdo nemiluje, je rozlišování neschopen, mísí jedno s druhým, mate jedno s druhým. (1994, str. 37)“
— Ivan Diviš

„ Vždyť ve svých dětech narodíš se znova – stará krev žárem vzplane jako nová. (2, 13–14)“
— William Shakespeare

„ Víra je výrazem specifické schopnosti právě tak jako specifické neschopnosti. (1994, str.11)“
— Ivan Diviš

„ Smysl života nemůže ležet v něm samém: přijmout to znamená nesmírné obtíže, brodit se po pás v antinomiích. Veverka v kruhu. Naopak, odvážím-li se vyznat, že smysl života směřuje mimo, jinam, naráz jsem osvobozen, jako bych nad sebou, ve vrcholku překlopeného znovu, uzřel puklinu, rozraženou světlem. (1994, str.10)“
— Ivan Diviš

„ Inspirace, co to je? Je to od slova inspiro, nadechnout se. Já nerad to slovo frekventuju, ale nemám jiné po ruce. Je to zázrak: mně se to za 43 let básnickému principu stalo pětkrát, nanejvýš šestkrát. Všechny ty stavy si pamatuju, tak pronikavé jsou ty zážitky... Jak bych se je pokusil charakterizovat? Tím, že je člověk jakoby zasažen nebo proniknut vnitřním hlasem. A ten člověk, který ho v sobě uslyší - to je zcela typické pro tu situaci, pro ten stav - ho musí okamžitě uposlechnout... Dále je to, co jsem řekl, vždycky provázeno dvěma věcmi: zmnožením povědomí života... Člověk, je-li živ a chodí a koná - většinou hloupě a úplně zbytečně - tak si to neuvědomuje, a když, tak velice vágně. Spousta životních chvil padá na starosti a sháňku, na negativní věci, které otravují a ukracují život. V případě zážitku inspirativovanosti - tak je to správně vysloveno! - všechno toto mizí a člověk nejen že žije, člověk jako by žil dvakrát, třikrát, pětkrát intenzivněji, než žil dosud svůj banální život. Existuje sloveso zachvátit, Rusům jsme říkali zachvátčiki, něčeho se chopit způsobem loupežným. Inspirace má rovněž i tuto vlastnost: ona se zmocní celého člověka tím nejkrásnějším způsobem, ale také způsobem loupežným a způsobem imperativním, to znamená rozkazovačným. V případě Thanathey to bylo tak, že já jsem vstal prostě ráno z postele a poslední, co si pamatuju, jsou moje nahé nohy, které vsouvám do pantoflí - a už nic víc si nepamatuju... už to bylo ve mně... šest nebo sedm hodin jsem spal, pak jsem vstal a najednou se to zřítilo, nějaké duchovní těleso... Já jsem zasunul nohy do pantoflí, vstal jsem, už si nepamatuju, jestli jsem se umyl, jestli jsem se oholil, vyčistil si zuby, ty nejbanálnější záležitosti... ale pamatuji si určitě, že jsem šel na verandu, do stroje jsem zasunul kus papíru a začal jsem pracovat, okamžitě, a pracoval jsem nepřetržitě - bez jídla, bez pití, nevím, asi jsem kouřil při tom - sedm nebo osm hodin" Výsledek se dostavil. Měl jsem 481 veršů! Zcela hotovou skladbu, rozčleněnou do tří zpěvů a - což je vždycky velmi dobré znamení! - bylo tam minimálně korektur, tři čtyři škrty, naprosté minimum... a důležité je datum: znělo a bylo 14. května 1967! (televizní interview)“
— Ivan Diviš

„ Jsme uštvaní, chronicky rozladění, neschopni se soustředit, vykořistění, neustále švorc, na nic nemáme čas... Sami jsme vinni. Neschopnost vzdát se věcí a blbých požitků z nás ze všech dělá kolaboranty. My se NECHÁME uštvat, děláme vše, abychom byli rozladěni, nejsme s to VYBOJOVAT si prostor k soustředění, neumíme žít s pěti korunami denně, nechali jsme se zarohovat. KOVÁME řetěz vlastního otroctví.“
— Ivan Diviš

„ Jen neštěstí nás přivádí k sobě samým.“
— Ivan Diviš

„ Každý člověk má všechno. I svého génia, i kolosální tupost, i schopnost rozhořčení, shovívavost i rouhačství a třeba v skrytu nošené ponětí o svatosti, svůj um a zkum a svoje nadání, i lásku k hudbě, i naprostou amúzičnost, i svou radost i své tajné hoře, domnívám se, že co do vloh a výbavy není lidí privilegovaných.“
— Ivan Diviš

„ Považuji za nežádoucí zkrat, dokonce za svého druhu příkoří, aby po umělci zbylo jen a jen dílo a současně nebyl vydán počet i o jeho soukromém utrpení, kterým je nejen vykupoval, ale bez něhož by prostě nebyl ani občanem, ani otcem, doslova nikým.“
— Ivan Diviš

„ Sny Abrahámovy, proroků nebo Adrienne von Speyer, sny tedy biblické nebo pravých mystiků, jsou často hlasné, hromově hlučné, přičemž snějící vědí, co se jim říká a Kdo jim to říká. Kdo jim uděluje příkazy.“
— Ivan Diviš

„ Existuje jenom jedno téma, totiž stesk, stesk po úplnosti, po splynutí, strašný stesk nad neúplností, rozpůleností, rozpolceností. Existuje jenom jedno téma, nářek nad tou poltící ranou. Je to téma nevývratné, absolutně nenapadnutelné. Je napadnutelné jen ještě jediným tématem, radostí. Avšak radost není téma.“
— Ivan Diviš

„ Imaginární zlo je romantické a pestré, zatímco skutečné zlo je ponuré, monotónní, holé a všední.“
— Simone Weil

„ Moudrost a dobro se zlu jeví zle a sprostotě se líbí sprostota. (Albany, IV. 2. 36–37)“
— William Shakespeare

„ Nevinnost často mlčky zvítězí i tam, kde selže síla výmluvnosti. (Paulina II. 2.. 44–45)“
— William Shakespeare

„ Příroda zlá není, člověk často je a lidské zlo je proti přírodě. (Antonio, III. 4. 357–358)“
— William Shakespeare

„ Najväčšou tragédiou je nebyť svätým.“
— Léon Bloy

„ Člověk má v srdci místa, o nichž mnohdy nemá ani potuchy. Teprve až se zaplní bolestí, doví se o jejich existenci.“
— Léon Bloy

„ Kapka lásky stačí k tomu, aby ten odporný mok vášní dostal jinou příchuť.“
— Léon Bloy

„ Ak sama láska je už hodnota, nehodná celkom nie som. Čo mám? Tvár chorobne bledú. Slabých kolien pár, čo srdce, ktoré taží clivota, nevládzu uniesť. Biedu života básnika, ktorý túži na končiar vzniesť sa, no nedá svojej túžbe tvar, ako keď slávik v háji tlkotá – no načo vravieť? Ako tvojou byť, keď nemôžem byť tebe na roveň. No pretože ťa ľúbim, lásky cit pri tebe poznám a som šťastná preň. Žit budem v láske, hoci márne žiť ... žehnat a vzdávať sa ťa zároveň.“
— Elizabeth Barrett Browning

„ A zisk je požehnání, jen se nesmí krást.“
— William Shakespeare

„ Náboženská pravda je nejen součástí, nýbrž podmínkou všeobecného vzdělání.“
— John Henry Newman

„ "Duch svolující poslušnosti vychází z lásky, ne z nenávisti." (Bojujeme za spravedlnost?)“
— Simone Weil