SCP SCP oblíbené citáty

☰ menu

 „ Kde jsou ty časy, kdy člověk sklouzl z hřebene a zastavil se až o nějakých tisíc metrů níž v údolí, kde už ležely hromady žeber, holenních kostí a lebek jiných dobrodruhů, které potkala stejná smůla. Tomu se říká život.“
— José Saramago
„ ... venku zdivočela a naučila se bránit, takže nikomu nedovolila, aby ji ovládl nebo se k ní přiblížil, nezabili ji vlci, kterým se dvanáct dní úspěšně bránila, ale stejní lidé, kteří ji zachránili, možná přímo její majitel, protože nedokázal pochopit, že dříve poddajné a mírumilovné zvíře se jednou naučilo bojovat a už nikdy nepřestane.“
— José Saramago
„ ... jeden ve stopách druhého ponořili se do rozezpívaného šumotu větví.“
— Miguel Ángel Asturias
„ Ne všechny bitvy si může člověk vybrat, nemůže si ani vždycky vybrat správnou stranu, a když bojuje dost dlouho, pochopí, že jedna strana nemusí být ta správná navěky. Všechno se může kdykoli změnit, všechno kromě slibů, které dal, kontraktů, které podepsal, přísah, jimiž se zavazoval sloužit a válčit.“
— Matt Bell
„ ... narodit se do příběhu zkázy není zločin, ale je hřích nepokoušet se z něj uniknout.“
— Matt Bell
„ K tomu, co ti ohlašují prvotní představy, si nic už dále nepřimýšlej! Ohlašuje se ti, že ten nebo onen špatně o tobě mluví. Ano, to se ti ohlašuje; ale že jsi tím utrpěl škodu, se neohlašuje.“
— Marcus Aurelius
„ Sám zpříma, nikoli zpřimován.“
— Marcus Aurelius
„ Smutek na mě dolehl, když se vlak pohnul. To když jsem si uvědomil, že kdyby vyrazil jiným směrem, jakýmkoli, mně by to vyšlo nastejno.“
— Gianfranco Calligarich
„ V jistém smyslu tomu tak bylo a já jsem mu jako kluk nedokázal odpustit jeho antihrdinské povolání, jeho lásku k řádu, jeho přehnanou úctu k věcem, aniž jsem například chápal, jak strašlivému ničení asi musel přihlížet, když hned v den svého návratu z války začal s nekonečnou trpělivostí opravovat starou kuchyňskou židli.“
— Gianfranco Calligarich
„ ... naším jediným vůdcem je touha po domově.“
— Hermann Hesse
„ Musíš přece vidět, že jsou všechna správná, že ani jedno jediné zvíře není na rozpacích a že se nestane, aby nevědělo, co dělat a jak se chovat. Nechtějí se ti zalichotit. Žádné divadlo. Jsou, jaká jsou, jako kameny a květiny nebo hvězdy na nebi.“
— Hermann Hesse
„ Nejklidnější byla mrtvola, která neznala ani strach, ani nervozitu, jen tak si tu hnila a modrala a vůbec jí nevadilo, že může každou chvíli puknout.“
— Chálid Chalífa
„ Nemohli ho ze svých životů smýt jako něco dočasného. Vzpomínky se jim jako kyselina zažraly hluboko do nitra a prošpikovaly jim srdce.“
— Chálid Chalífa
„ Ve válce je smrt slepá a své oběti nepočítá.“
— Chálid Chalífa
„ Plynutí času propůjčuje věcem zvláštní kouzlo a on si přál, aby se z dopisů stala sbírka ikon, které jednoho dne čirou náhodou objeví jeho děti, jimž vykreslí obraz jeho doby a ony svého otce uvidí v úplně jiném světle.“
— Chálid Chalífa
„ Vyznání lásky se podobá kytici růží unášené řekou. Nebude na vás čekat moc dlouho - musíte ji zachytit ve správný okamžik, jinak ji proud strhne pryč;“
— Chálid Chalífa
„ Na válce bylo nejhorší, jak se v ní množily neskutečné příhody a z tragédií se stávaly naprosto běžné události.“
— Chálid Chalífa
„ Kedysi boli všade, oci. Kým sme sa k nim nedostali. Všetkého sme sa zmocnili! Zaslúžime si byť sami.“
— Richard Powers
„ Je nám tu v lese spolu dobre. Ale bojím sa ho zobrať domov.“
— Richard Powers
„ Celý život verím, že keď človek zomrie, všetka krása a vedomosti a nádej - ale aj všetka bolesť a hrôza -, všetko uložené v tých tisícoch biliónoch synapsií sa rozptýli a premení na šum.“
— Richard Powers
„ V bohatých zemích má bída obrovský úspěch.“
— José Eduardo Agualusa
„ Člověk je mladý, to ano, zhruba stejně jako je sklenice celá okamžik předtím, než se roztříští o zem.“
— José Eduardo Agualusa
„ Když zestárneme, zbývá nám jedině jistota, že brzy budeme ještě starší.“
— José Eduardo Agualusa
„ Jako když z fučících větrů se prudká vichřice žene v takový den, kdy po cestách všude je nejvíce prachu, větry se srazí a zdvihnou ta obrovská oblaka prachu: takto se v společném boji tam snažili, dychtili v srdci ostrým oštěpem hubit muž muže v tom nesmírném davu.“
— Homér
„ Hluboko, kolem dělových hlavní a lodních šroubů, přes okraj trupu, za obrovitánský bitevní kolos, v mořském vodním sloupci, který omývá korálový písek a odtéká za modrý horizont. Ten proud v sobě nese i nás. Svědky. Obrazotvorce - ty, kteří se vznášeli.“
— Nadim Samman
„ Ta spousta let mezi nimi visí jako těžká opona. Jako kdyby stůl, za kterým sedí, měřil desítky kilometrů.“
— Anna Cima
„ Prichádzal zo severu ako posol, unavený od toľkého chodenia po ceste, kde ho nik nechcel počuť, preto zúrivo ničil všetko, čo mu prišlo do cesty, a keby bol mohol, celé mesto by bol vyvrátil od základov, lebo bolo hluché ako jeho múry a slepé ako jeho noc.“
— Miguel Ángel Asturias
„ Ak aj jestvujú otroci, to ešte neznamená, že niet v živote miesta pre slobodných ľudí.“
— Miguel Ángel Asturias
„ Zatímco mladé ženy snily o tom, jak si natrvalo získají muže, ty nad padesát, které už nějakého v minulosti měly, o žádného dalšího nestály.“
— Annie Ernaux
„ Na nás, které jsme prodělaly potrat v kuchyni, rozvedly se a věřily, že naše úsilí za osvobození poslouží i dalším, padala velká únava.“
— Annie Ernaux
„ Války bylo zapotřebí, lidé už dávno nezažili nic převratného, začalo jim to scházet, záviděli těm, které něco podobného potkalo a které mohli sledovat jen v televizi. Toužili navázat na dávnou tragédii.“
— Annie Ernaux
„ V jistém okamžiku, jen se přesně nevědělo v jakém, nám něco uteklo - nebo jsme si to utéct nechali.“
— Annie Ernaux
„ Paměť, stejně jako sexuální touha, nemá konce. Propojuje mrtvé s živými, skutečné bytosti s představami, sny s minulostí.“
— Annie Ernaux
„ ... bola slabá ako umierajúci, ktorý na konci svojej životnej púte nenávidí a opovrhuje tými, čo ostávajú nažive.“
— Miguel Ángel Asturias
„ Dívala se špatným směrem, smrt, kterou vyhlížela, přišla zezadu.“
— Katie Kitamura
„ (...) budoucnost je nevyhnutelná. To, co může znít jako stoická moudrost, je často omluvou pro lhostejnost.“
— David Wallace-Wells
„ Tíha mrtvých roztáčí zem v noci a ve dne tíha živých... Až bude mrtvých víc nežli živých, nastane věčná noc, nekonečná, to již nevzejde úsvit skrze ony živé...“
— Miguel Ángel Asturias
„ Jednoho dne, už brzy, uzamknou se ulice do sebe hrůzou. Stromy už nenesou takové ovoce jako dřív. Ani kukuřice už neposkytuje lidem pravou obživu. Spánek nikoho neposilní. Vzduch je nedýchatelný. Pohromy stíhají zkázu... zkáza pohromy, zakrátko učiní tomu všemu konec zemětřesení. Kéž bych to viděl na vlastní oči, vždyť jsme národ prokletý!“
— Miguel Ángel Asturias
„ Za rozednívání se spolu rozloučili na hranici. Nad smaragdem plání, nad horami s hustými hvozdy, proměněnými ptactvem v skutečné orchestriony, i nad pralesy plynula oblaka ještěřího tvaru a unášela na svých vzdušných bedrech záplavy světla.“
— Miguel Ángel Asturias
„ Zkoušel jsem lidi přesvědčovat realitou a pravdou, ale jako by ti lidé okolo mě byli obětí nějakého kouzla, které jim doslova zatemnilo mysl, a realitu nemohli nebo z nějakého důvodu nechtěli vidět. Přitom jsem si naivně myslel, že tu lež, hloupost a manipulaci musí vidět všichni.“
— Jan Tománek