soukroma oblíbené citáty

„ "Proč si, proboha, každej blbec z kriminálky o sobě myslí, že je bůhvíjakej komik?" "Možná, aby zakryl nějakou hlubokou vnitřní nejistotu, pane." (Mrazivá hlubina, s. 23)“
— Adrian McKinty

„ Má mysl je jako houba: když na ni budete svítit světlem jediné pravé církve, inspirace nemusí vůbec vypustit výtrusy. (Živel, s. 47)“
— Jess Kidd

„ To, kam míříš, nemusí vždycky souviset s tím, kde jsi byla předtím. (Tam, kde ji našli, s. 83)“
— Kimberly McCreight

„ Pí a jeho život, Kapitola 56 Musím na tomto místě říct něco o strachu. Strach je jediný skutečný protivník života. Jen strach může porazit život. Je to chytrý, proradný soupeř, já to vím až moc dobře. Postrádá veškerou slušnost, nedodržuje žádné zákony ani úmluvy, nezná slitování., Vždy se zaměří na vaše nejslabší místo, které najde s neomylnou lehkostí. Začne ve vaší mysli, vždycky. V jednom okamžiku jste klidní, vyrovnaní, šťastní. Pak do vašich myšlenek jako špeh proklouzne strach, převlečený za mírnou pochybnost. Pochybnost se setká s nedůvěrou a nedůvěra se ji pokusí vytlačit. Jenomže nedůvěra je jen špatně vyzbrojený pěšák. Pochybnost si s ní bez obtíží poradí. Zmocní se vás úzkost. Do bitvy se za vás vrhne rozum. Znovu zíkáte sebedůvěru. Rozum je vyzbrojen až po zuby nejnovější bojovou technikou. Ale k vašemu úžasu je navzdory vynikající taktice a řadě nepochybných vítězství rozum sražen na lopatky. Cítíte, jak slábnete a kolísáte. Úzkost se promění v děs. V další fázi boje se strach vrhne na vaše tělo, které si mezitím začalo uvědomovat, že se něco strašlivě pokazilo. Plíce vám uletěly jako pták a střeva se odplazila jako had. Teď vám jazyk zmrtví jako brouk, zatímco čelisti uhánějí na místě. Uši vám zalehnou. Svaly se rozechvějí, jako by je postihla malárie, a kolena se vám roztřesou, až skoro tančí. Srdce se stáhne, zatímco svěrač se uvolní. A tak to dopadne i se zbytkem vašeho těla. Každý kousek vás se zhroutí tím nejpříhodnějším způsobem, jakým umí. Jen oči vám slouží dobře. Ty vždycky věnují strachu pozornost, jakou si zaslouží. Brzy začnete dělat neuvážená rozhodnutí. Zavrhnete své poslední spojence – naději a víru. Tak, teď jste porazili sami sebe. Strach, pouhý pocit a dojem, nad vámi zvítězil. Je to příliš složité, abych to dokázal vyjádřit slovy. Neboť strach, skutečný strach, který otřese samotnými základy vaší duše, který cítíte, když se ocitnete tváří v tvář svému smrtelnému konci, se vám zahnízdí v paměti jako gangréna: snaží se všechno rozložit, i slova, kterými byste jej chtěli popsat. Musíte tvrdě bojovat, abyste ho vyjádřili. Musíte tvrdě bojovat, abyste jej dokázali ozářit světlem slov. Protože když to nedokážete, když se váš strach promění v bezeslovnou tmu, které se vyhýbáte, na kterou možná i zapomenete, otevíráte se tak dalším útokům strachu – protože jste se s tím soupeřem, který vás porazil, vlastně nikdy neutkali.“
— Yann Martel

„ Ztratit bratra znamená ztratit někoho, s kým můžete společně stárnout, kdo vám má darovat švagrovou, synovce a neteře, aby obsadili váš strom života a obdařili jej novými výhonky. Ztratit otce znamená ztratit toho, jehož radu a pomoc potřebujete, který vás vždy podrží tak, jako kmen stromu drží své větve. Ztratit matku - no, to je jako ztratit slunce nad hlavou. Je to jako ztratit - ne, nezlobte se, raději už o tom nebudu mluvit. (Pí a jeho život, s. 150)“
— Yann Martel

„ Mezi dvěma body lze vést jen jedinou přímku, ale mezi dvěma lidmi může vést nekonečně mnoho lží a podvodů. (Probudit lvy, s. 199)“
— Ajelet Gundar-Gošen

„ Ve skutečnosti člověk nikdy neví, co se druhým honí hlavou. Přesto to může zkusit uhodnout. Trpělivě sledovat okna domu, dokud lehký závan nepoodhrne jednu ze záclon. A nakouknout. A v duchu si dosadit chybějící dílek. Jenom si musí pamatovat, že to, co tam dosadil, přinesl ze sebe a ne odtamtud. (Probudit lvy, s. 199)“
— Ajelet Gundar-Gošen

„ Pakliže lékař provádí resuscitaci pět minut po zástavě dechu a srdeční činnosti, už to není lékař. Oživování mrtvých mají na starost spasitelé a proroci, ne posluchači medicíny. (Probudit lvy, s. 182)“
— Ajelet Gundar-Gošen

„ Mozek je vskutku zvláštní nástroj. Nikdy nevíte, jaký tón zazní, když se dotknete té či oné struny.... Medicína má ráda všeobecně platné zákonitosti, zatímco lidé se naopak rádi navzájem liší. Jako naschvál si dávají záležet, aby vykazovali pokaždé jiné symptomy, jež sice bývají často jen variacemi na totéž téma, ale jsou navzájem natolik nesourodé, že se vzpírají jakékoli jednoznačné klasifikaci. Dva lidé s poraněním orbitofrontálního kortexu nikdy neprokážou lékařům tu laskavost, aby projevovali tytéž vedlejší příznaky... (Probudit lvy, s. 15)“
— Ajelet Gundar-Gošen

„ Když si člověk jednou něco přečte, už to nikdy nelze vzít zpátky. (Důstojník a špeh, s. 185)“
— Robert Harris

„ Život není krátký. Je příliš dlouhý na to, aby byl marněn tím, že člověk nemiluje, nesměje se a nerozhoduje se. Začíná okamžikem, kdy dotyčný poprvé zariskuje, ztroskotá a zjistí, že neúspěch přežil. S tímto vědomím se odváží všeho. (Přístav naděje, s. 235)“
— Nina George

„ Velké duše se poznají podle toho, že chyby ostatních nepoužvají proti nim. (Přístav naděje, s. 228)“
— Nina George

„ Pochopila, proč jsou muži magicky přitahováni zármutkem žen. Předevšm trápením kvůli jinému. Ano, pro některé neexistuje nic erotičtějšího než snaha dát ženě zapomenout na svého rivala. Byla to egoistická, masochistická, sadistická opovážlivost slepá k upřímnosti milostného hoře. (Přístav naděje, s. 87)“
— Nina George

„ Schopnost získat a udržet peníze může imponovat stejně jako hrdost, pokora nebo jakákoli jiná vlastnost hodná úcty. To jen v tomhle husitském národě v sobě nosíme tolik pokrytectví, že to navenek neoceňujeme. (Wirth versus stát, s. 66)“
— Petr Ritter

„ Usilování o moc v malém státě je komická záležitost. Bývá často nej známkou malé sebedůvěry a nízkých pohnutek. Neboť lze být chytřejší než občan velmoci, lze být nadanější i fyzicky silnější, ale nikdy ne mocnější. Kdo zde, na tom pětníku, usiluje o moc, mu téměř vždycky připadá směšný; a nebezpečný zároveň. (Wirth versus stát, s. 24)“
— Petr Ritter

„ Jsou chvíle, kdy po všech diskuzích zůstane jako jediný argument facka. (Wirth versus stát, s. 18)“
— Petr Ritter

„ Od médií očekával jenom fakta, jejich přežvýkání si rád zajišťoval sám. (Wirth versus stát, s. 10)“
— Petr Ritter

„ Utajit hřích znamená spáchat další. (Kolumbova záhada, s. 66)“
— Steve Berry

„ Experti. Lidé, kteří se živí hledáním chyb. Ať se děje cokoli, vždycky na to mají názor a vždycky kritický. (Kolumbova záhada, s. 46)“
— Steve Berry

„ Ďábel uvádí nás lidi v pokušení, svádí nás. Ale vlastně nás jenom testuje. Jde o zkoušku charakteru. Ne všichni mu přece podlehnou. Pouze ti, u nichž jsou žádostivost, závist a sobectví silnější než všechny ostatní vnitřní síly. Jako v případě našeho pachatele. Takoví lidé nepodlehnou ďábelskému pokušení proto, že je to jejich osud, že je jim to předurčeno, nýbrž proto, že to připustí, sami se pro to rozhodnou. Každý má možnost volby. (Bretaňský příliv, s. 287)“
— Jörg Bong

„ Od počátku věků se ďábel snaží napodobovat vše, co Bůh stvořil. Nikdy se mu to ale nepodaří úplně, vždycky něco málo chybí. Výtvory ďábla v sobě mají cosi nedokonalého, nepodařeného, v nejlepším případě jsou to jakési polotovary. Koncepce, která působí velmi přesvědčivě - stačí, aby se člověk rozhlédl kolem sebe! (Bretaňský příliv, s. 287)“
— Jörg Bong

„ Smrt málokdy změní to, co k někomu cítíme. Spíš je ten pocit ještě intenzivnější. (Sucho, s. 243)“
— Jane Harper

„ Jak velký rozdíl je mezi smrtí dítěte a smrtí bitvami ošlehaného lva. S odchodem dítěte prožívá každý z nás malou smrt naděje. (Poledne u Tiffanyho, s. 148)“
— Echo Heron

„ Posaď umělce společně s obyčejným člověkem do vězeňské cely. Umělec se bude dívat, jak světlo proniká skrze mříže a kreslí stíny. Objeví texturu a vzory betonových stěn. Obyčejný člověk bude vnímat jen ošklivost svého žaláře. (Poledne u Tiffanyho, s. 50)“
— Echo Heron

„ Diplomacie má něco společného s rybařením: návnadu musíte použít v pravý čas. (Poledne u Tiffanyho, s. 36)“
— Echo Heron

„ Základní vlastnost spisovatele je vcítění: schopnost vnímat situaci očima jiného živého tvora a cítit se jako on. Je to i základní vlastnost úzkostlivce. Nevidí rozdíl mezi tím, co se stane jemu a někomu jinému. Stejně tak nerozlišuje mezi tím, co je a co by mohlo být. (Má věčná Q, s. 50)“
— Evan Mandery

„ Někdy to bývá tak, že osoba s velkou imaginací je nejméně schopná věc řádně analyzovat. Například v šachu. Fantazie ji může přivést na správnou cestu, ale často ztratí stopu. Bude rozhodně lepší nevěřit samotné přemíře znalostí: zahrne fakta spoustou věcí, jež zakryjí její význam. Méně bývá často více, jednoduchý přístup je správnější. (Obléhání, s. 169)“
— Arturo Pérez-Reverte

„ Když jste naštvaní na celý svět, občas si vylejete zlost na jedné jeho části. (Sůl do rány, s. 236)“
— Becky Masterman

„ Prostě nemůžete za někoho jiného dýchat. (Sůl do rány, s. 97)“
— Becky Masterman

„ Gazela nežije celý život ve strachu ze lva. Strach ji popadne, až když ji ten lev začne honit. Ale lidi, lidi žijí v hůze, co se stane. (Sůl do rány, s. 86)“
— Becky Masterman

„ Paměť je triky a podivnost. (Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta, s. 281)““
— David Mitchell

„ Příběh se musí hýbat a hybnou silou příběhu je neštěstí. Spokojenost znamená nehybnost. (Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta, s. 269)“
— David Mitchell

„ Izolace, vynalézavost, moc... Strach... S jejich pomocí se dá dosáhnout ledasčeho. (Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta, s. 261)“
— David Mitchell

„ Být naživu znamená žít se zápalem. Je to jako ve vztahu mezi muži a ženami. Stejně jako žena hledá u muže vroucí vášeň, stejně Bůh hledá vroucnost v nás. Člověk nemůže žít dvakrát. Nebýt zapálený, ani chladný, ale pouze vlažný... (Samuraj, s. 84)“
— Šúsaku Endó

„ Když dojde na střílení, víme, jak začalo, ale nevíme, jak skončí. (Obléhání, s. 85)“
— Arturo Pérez-Reverte

„ Pochopením se dá ve vteřině zvládnout víc než vzdorem. (Obléhání, s. 37)“
— Arturo Pérez-Reverte

„ Říká se, že straky nejde zastavit v přinášení smutku, ale můžete jim zabránit, aby si vám postavily hnízdo ve vlasech. (Smrt na podzimní řece , s. 189)“
— Ingrid J. Parker

„ Nic v životě není jisté kromě smrti. Ale jakkoli je život krátký a pomíjivý, nabízí nejrůznější možnosti. (Odsouzencův meč, s. 338)“
— Ingrid J. Parker

„ Vševědoucnost je báječná vlastnost u Boha, ale u kohokoliv jiného vzbuzuje podezření. (Vraždy podle Shakespeara, s. 48)“
— Jennifer Lee Carrell

„ S tajemstvím je to podobné jako se slibem. Také se z něj může stát vězení. (Vraždy podle Shakespeara, s. 43)“
— Jennifer Lee Carrell