Sourire oblíbené citáty

„ Moc velká čistota vydrhne srdce z těla. (Vejce a já)“
— Betty MacDonald

„ Jemu sa ušiel iba dar, s prepáčením ako mne, iba smutný a nevýnosný dar intelektuála: byť zvedavý z nedostatku iných citov alebo obdivovať. (Prútené kreslá)“
— Dominik Tatarka

„ Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí. Kdo myslí jenom na sebe, ochudí jiné o sebe, ochudí sebe o jiné, zakrní a zahyne.“
— Jan Werich

„ Šialene ho milovala, ale akýmsi blúznivým, svojským spôsobom, nikdy sa necukrovali, nijaké ťu-ťu mu-ťu, len rozhovory a strašne hlboké kamarátstvo, do ktorého nikto z nás nedokázal nazrieť. Tá čudná odťažitosť a chlad medzi nimi, to bola forma humoru, ktorou si prejavovali najvnútornejšie poryvy. Láska môže byť všetkým; Jane od neho nebola nikdy ďalej ako na tri kroky a nikdy jej neuniklo jeho jediné slovo, a rozprával naozaj ticho. (Na ceste)“
— Jack Kerouac

„ Na krátky okamih som dospel do extázy, do akej som vždy chcel dospieť, do extázy, ktorá by bola dokonalým prekročením hranice plynúceho času do bezčasových tieňov, úžasom nad pustotou a bezútešnosťou ríše smrteľníkov, pocitom, že smrť ma kope do nôh, aby som sa pohol ďalej, sama poháňaná vpred iným prízrakom, a ja sám sa náhlim k mostíku, z ktorého vzlietajú všetci anjeli do posvätného prázdna nestvorených priestorov, mocným a nepredstaviteľným vyžarovaním v oslnivej podstate Duševna, nespočetnými lotosovými krajinami, ktoré sa roztvárajú na čarovných krídlach nebeských motýľov. (Na ceste)“
— Jack Kerouac

„ The only people for me are the mad ones, the ones who are mad to live, mad to talk, mad to be saved, desirous of everything at the same time, the ones who never yawn or say a commonplace thing, but burn, burn, burn, like fabulous yellow roman candles exploding like spiders across the stars and in the middle you see the blue centerlight pop and everybody goes "Awww!"“
— Jack Kerouac

„ "Vieš," nadhodil Arthur, "vo chvíľach, ako je táto, keď som uväznený v prechodovej komore vogónskej lode s chlapom z Betelgeuze a čaká ma smrť zadusením vo vákuu vesmíru, vážne ľutujem, že som nepočúval, čo mi hovorila matka, keď som bol malý." "Prečo? Čo ti hovorila?" "Neviem. Nepočúval som ju." (Stopárov sprievodca galaxiou)“
— Douglas Adams

„ Všetci sme mŕtvi. Len na niektorých to až tak nevidno.“
— Peter Gregor

„ Netvrdím, že človek vekom speje k múdrosti, naučí sa však bystro rozoznať hovno od čokolády bez toho, aby musel zakaždým ochutnávať.“
— Peter Gregor

„ Byť múdry, keď si múdry, to predsa nie je nijaký kumšt. Ale skús to, keď si sprostý.“
— Peter Gregor

„ Život je příliš důležitý, než abychom jej brali vážně.“
— Oscar Wilde

„ Ženy nevědí, co chtějí, a nedají pokoj, dokud to nedostanou.“
— Oscar Wilde

„ Ženy jsou k tomu, abychom je milovali a ne abychom je chápali.“
— Oscar Wilde

„ Proč berete všechno tak smrtelně vážně? Svědčí to jenom o vašem povrchním charakteru.“
— Oscar Wilde

„ Nebezpečné je všecko, kamaráde, kdyby nebylo, nestálo by za to žít.“
— Oscar Wilde

„ K čemu by bylo přátelství, kdyby člověk nemohl říct přesně to, co si opravdu myslí. Každý přece dovede říkat věci příjemné, potěšit a lichotit! Jen pravý přítel nám však řekne věci nepříjemné a nebude váhat nás zranit.“
— Oscar Wilde

„ Jenom průměrní lidé nemají nepřátele.“
— Oscar Wilde

„ Ale krása, opravdová krása, ta přestává tam, kde začne intelektuální výraz. Intelekt je už sám o sobě jistý druh přehnanosti a ruší harmonii každé tváře. V okamžiku, kdy si člověk sedne a začne přemýšlet, je hned samý nos nebo samé čelo nebo prostě něco děsného. Jen se podívej na lidi, kteří vynikli v kterémkoli učeném povolání! Jak jsou dokonale oškliví! (Obraz Doriana Graye)“
— Oscar Wilde

„ Niet nikoho, kým by som bol radšej než sám sebou - aj keď sa v skutočnosti nemám rád a dokonca som si ani nie istý, kto som. (Niečo sa stalo)“
— Joseph Heller

„ Člověk se protloukal, jak nejlíp uměl, až si jednoho dne uvědomil, že marní čas a vlastně nic nedělá. Na světě bylo tolik věcí, které chtěl uskutečnit, tolik toho ještě chtěl, a přitom si najednou naprosto jasně uvědomil, že nic z toho nedělá a ani nikdy dělat nebude, a tak o tom začal horečne přemýšlet, až ucítil, jak se v něm vzdouvá vlna zmatku. Pochopil, jak ohromný je okolní svět, a zároveň si uvědomil, že je sám tak omezený, že všechno, co se mu naskýtá, nestihne poznat a využít, a najednou nabyl dojmu, že musí honem něco podniknout, než bude pozdě. (Od rána do večera /poviedka/)“
— Joseph Heller

„ Chci současně obývat malé, bezvýznamné tělo a ohromný nezbadatelný vesmír. Chci si odžít svůj nezbadatelný čas a chci se pokusit žít věčně. Chci jíst a spát a pracovat a založit si rodinu a umřít, ale zároveň nechci být nikdy víc tělem nežli duchem.“
— William Saroyan

„ Jednoho zářijového dne si uvědomil, že už se definitivně musí rozhodnout. Pro jedno, nebo pro druhé. Buď zůstat a ještě hlouběji upadnout do tísnivé nečinnosti a zoufalství, anebo si najít cestu, která vede ke světu tam venku...“
— William Saroyan

„ Když řekne on: Co se děje? a vy řeknete: Jak to myslíš? Kde? A on řekne: Tak, všeobecně. Na to mu, Same, řeknete: Tak abys věděl, já toho nevím o nic víc, než víš ty. Přisámbůh, Same, já toho vím ještě míň. Věř mi, jestli máš na mysli všelijaký ty trable, jestli máš na mysli lidi, co maj peníze, a ty druhý, co je nemaj, a jiný, co maj kvalitní pití, a druhý, co ho nemaj, a ještě jiný, co se můžou někde v pohodlí vyspat, a ty druhý, co takový pohodlíčko nemaj, věř mi, tomu já nerozumím. Jestli máš dokonce na mysli nějakýho mužskýho a nějakou ženskou, a jestli se milujou nebo nemilujou, pak se tedy omlouvám. Kdybych na tebe dělal dojem, že patřím k těm, co vědí, nebo k těm, co by měli vědět, tak to jsem nechtěl. Nevím. Nemá to pro mě hlavu ani patu. Vyznám se v dešti. Když jsem někde venku za deště, tak vím, že prší.“
— William Saroyan

„ Lidi jsou složité. Lidi jsou lidi. Lidi jsou legrace, hra, fantazie, kouzlo. Lidi jsou bolest, lidi jsou nemoc, lidi šílet, lidi mají ublížení, lidi ubližovat lidi, zabíjet, zabíjet sebe. Kde je legrace, kde je hra, kde je fantazie, kde je kouzlo? Psychiatrii já nerad. Lidi miluju. Šílení lidi, krásní lidi, zranění lidi, nemocní lidi, zlomení lidi, zhroucení lidi, mám rád, miluju. Proč? Proč lidi ztratí legraci, hru, fantazii, kouzlo? Proč to? Peníze? Myslím si to. Peníze. Je láska, tyhle peníze. Je krása, tyhle peníze. Je legrace, tyhle peníze. Kde jsou peníze? Nevím. Už není legrace. Teď jen práce. Práce. Tygr. Tygr.“
— William Saroyan

„ Člověk je obětí společnosti, která odmítá pochopit jeho duši.“
— Charles Bukowski

„ Doprčic, copak může být někdo odvázanej z toho, že se každý den v půl sedmý probudí drnčením budíku, vyskočí z postele, obleče se, násilím se nakrmí, vysere, vychčije, vyčistí si zuby a pak bojuje se silničním provozem, aby se dostal na místo, kde v podstatě vydělává hromadu prachů pro někoho jiného a ještě se po něm chce, aby byl vděčný za to, že dostal šanci to dělat?“
— Charles Bukowski