Huascarán, zastavení po padesáti letech podobné

Půl století nás dělí od nezměrné tragédie způsobené 31. května 1970 zemětřesením v Peru v regionu Ancash, jemuž vévodí nádherný oslnivě bílý dvojvrchol Huascaránu. Severní vrchol se tyčí do výšky 6652 m, jižní pak do výšky 6768 m (nejvyšší hora Peru). Neštěstí navždy spojilo smrtí Čechy a Peruánce. Těch prvních zahynulo čtrnáct, celá horolezecká expedice Peru 70. Zůstali pod lavinou uvolněnou právě z Huascaránu. Počet druhých se odhaduje přes 70000. Ruiny domů pohřbily téměř 50000 z nich, více než 20000 pak lavina – tisícinásobně větší sestra té, jež měla na svědomí československé horolezce. Srdce Huascaránu tehdy nemělo slitování. Šlo o jednu z největších přírodních katastrof posledních staletí. Kniha zobrazuje pozadí vzniku expedice a její průběh, především pak životní peripetie manželek horolezců a dění pod Huascaránem očima katastrofou postižených obyvatel. Najdete zde zamyšlení, co člověka vábí do skal a ke štítům. Nechybí vysvětlení, jak osudová hora působí v rodinách i po padesáti letech. Prostor k vyjádření též dostávají potomci tří členů výpravy a bratr jednoho z nich, také dalších sedm osob spojených s horolezectvím. Kniha je věnována přednostně příbuzným účastníků expedice a horolezcům samotným, stejně tak všem, kdo „toho svého“ ztratili kdekoli v říši skal a štítů. Nepochybně patří milovníkům hor a také ostatním vnímavým lidem. Kniha volně navazuje na dvě předchozí knihy – „Huascarán, cesta končí, cesta začíná“ a „Huascarán, život v údolí krásy a hrozby“ z let 1995 a 1999. V knize je uvedeno vyjádření prezidenta Václava Havla k tématu Huascarán, které napsal v roce 1995 po přečtení knihy "Huascarán, cesta končí, cesta začíná". V knize je dále věnování rakouského horolezce Petera Habelera... celý text