Když tančí vážky podobné

Cítíte se osaměle? Máte dojem, že se z vašich krásných představ nic nesplnilo a léta vám ubíhají neuvěřitelným tempem? A vy čím dál víc pochybujete, že je možné ještě otevřít novou kapitolu vašeho lepšího života? Na všechny tyto otázky hledá odpověď také hrdinka románu Jana Králová, když se rozhodne změnit své dosavadní jednotvárné týdny, měsíce a roky, aby se konečně vymanila z kruhu apatie a prázdnoty. Neradostné dětství a manželství z rozumu v ní neubily cit, ani sen o tom, jak hezké by bylo poznat někoho, kdo by ji potřeboval a koho by mohla mít ve svých třiapadesáti letech ještě ráda. S mužem, který odpoví na její inzerát, si začíná rozumět od prvního okamžiku, kdy se spolu setkají. Ze vzájemné laskavosti a ohleduplnosti se u obou aktérů příběhu vyvíjí pocit blízkosti, který přerůstá v něžnou zamilovanost, i když dosud oboustranně skrývanou. A právě v této chvíli se Jana při zdravotní prohlídce dozvídá, že je vážně nemocná. V další části románu čtenář sleduje, jak se vypořádává s počátečním zoufalstvím, jak bojuje se svojí nemocí a hlavně, jak se k nové situaci postaví také její přítel Pavel. Příběh má silný citový akcent, odehrává se na pozadí všedního života, s jeho každodenními starostmi a s lidmi, žijícími kolem nás, které často ani nevnímáme. Zdánlivě šedé věci a postavy ožívají, děje se proplétají, odhaluje se jejich podstata i překvapivé řešení. Román se snaží přispět k poznání, že stojí za to žít a že lze najít v každé situaci její světlejší stránky. V podtextu pak utěšuje, když říká, že vždy existuje naděje, jež odměňuje ty, kteří se nevzdávají a věří v sílu lidské vzájemnosti i v sílu myšlenky, byť byla dosud většinou zasutá a často neprávem opomíjená. ... celý text