Když z mrtvých procitáme podobné

Arnold Rubek, který se po letech úspěšného působení v cizině vrací do poklidného a místy až poněkud zatuchlého prostředí rodného Norska. Doprovázen o mnoho let mladší manželkou Majou setkává se v lázních s tajemnou Irenou, ženou, která mu stála kdysi modelem k nejslavnějšímu dílu, soše s názvem Den vzkříšení. Trojici vyhraněných lidských typů - stárnoucí, unavený a se životem účtující umělec Rubek; mladá, životaplná, v manželství nespokojená Maja; Irena, která obětovala život nenaplněné lásce s Rubekem a od té doby se cítí být "mrtvou" - doplní statkář Ulfheim, živočišný typ, lovec medvědů, naprostý protiklad umělce Rubeka. Irena přichází jako výčitka svědomí, připomíná Rubekovi, že ji pouze zneužil jako model pro své slavné dílo, a tím, že nenaplnil vztah mezi nimi, vlastně uzavřel její život, "pohřbil" ji za živa. Rubek si uvědomuje, že prožil většinu života tím, že se "mordoval s kusy hlíny a kamene" a že je vlastně také spíše "mrtvý" než živý. Rubek a Irena, ale vlastně všichni čtyři hrdinové hry, se pokoušejí "procitnout do života", začít znovu.... celý text