Všichni milovali naději podobné

Během svého pobytu v nemocnici jsem se beznadějně zamilovala do chlapce s okouzlujícím úsměvem a rošťáckou povahou. Stal se mou kotvou, mým světlem v temnotě, tím jediným, co mi na tomhle bezútěšném místě vnášelo do života radost. O to víc mě zlomilo, když přede mnou spáchal sebevraždu. Od té chvíle jsem se zařekla, že už nikoho milovat nebudu. Až na tři výjimky: mé přátelé Sony, Nea a Coeura. Mou partu rebelů na smrtelné posteli, jejichž oblíbenou zábavou je terorizovat personál nemocnice a kazit náladu sestřičkám. Než nás smrt definitivně povolá k sobě, máme ještě jeden velký plán. Grandiózní útěk, který nám na chvíli pomůže zapomenout na realitu. Ale pak do dveří vstoupí nováček – dívka s rozpustilým a tajuplným úsměvem – a já jí okamžitě propadnu.... celý text