Zborov podobné

Plzeň, září 1914. K nádraží pochodují mobilizované setniny pětatřicátníků "jako stádo dobytka na porážku …, aby je odvezli na bojiště" první světové války. Jen o měsíc později bojují Češi na obou stranách rusko-rakousko-uherské fronty. V ruské armádě slouží jednotky České družiny – především jako rozvědčíci, v rakousko-uherské armádě jsou Češi hlavně jako "kanónenfutr". Češi – rakousko-uherští vojáci – buď jako zajatci, či přeběhlíci o České družině vědí a řada z nich má zájem do Družiny vstoupit. A vidíme zde i několik pětatřicátníků, ale nejen je. Je tu i řada a řada dalších osob – důstojníků, praporčíků i prostých vojáků. Z České družiny se stává Československý střelecký pluk, pak brigáda. V Rusku vypukla revoluce a probíhá boj o pokračování, či ukončení války proti Německu a Rakousku-Uhersku; Čeští zástupci se přiklání k pokračující válce, neboť ji berou jako boj za osamostatnění Čechů a Slováků. A v červnu 1917 se schází pluky Československé brigády v Jezerné a 21. 6. jsou nasazeny do první obranné linie jihozápadně od Zborova. Ach jaká hrůza, přebírat zákopy od demoralizované a nespolehlivé ruské armády – neudržované, poničené, znečištěné! A té práce opravit, zpevnit, vyčistit… A 29. 6. je zahájen dělostřeleckou přípravou útok ruských sborů a 2. 7. se k útoku připojuje i Československá brigáda…... celý text