Adolf Zeman

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1882 - 1952

Populární knihy

/ všech 25 knih
Zborov
Zborov
Plukovník Švec
Plukovník Švec
Mračna
Mračna
Doss Alto
Doss Alto

Nové komentáře u knih Adolf Zeman

Zborov Zborov

„Patřím ke generaci, která se k podobným knihám neměla šanci dostat. A v dějepise se za nás tohle neučilo. A ani po roce 1989 se situace moc nezlepšila. Přitom na co bychom měli být hrdi, než na legie a bojovníky z II. světové. Obrovský dík patří nadšencům, kteří dokáží tyto staré knihy najít, zkopírovat a pustit mezi čtenáře. Musím uznat, že vítězí nadšení nad literární kvalitou. Navíc i doba nastupujícího fašismu značně ovlivňovala pojetí založené hlavně na antigermanismu. Ale účel světí prostředky a v tomto případě to sloužilo jen absolutně čistým účelům.“... celý text
— hanzmb

Plukovník Švec Plukovník Švec

„Autor ve svém románu představuje život národního hrdiny plukovníka Josefa Švece (1883-1918), od jehož tragické smrti v roce vydání románu uběhlo 16 let. Příběh začíná v roce 1912 v Praze na VI. všesokolském sletu a končí 1.10.1933, kdy byly Švecovy ostatky přivezeny z Ruska a manifestačně uloženy v Národním památníku na Vítkově. Autor Švece vykresluje jako zapáleného Sokola a vlastence, pro něhož je povinnost nade vše. Krátce se zmiňuje o jeho platonických láskách Maki (Sokolka z Třebíče) a Ljubě (mladší sestře jeho studenta v Jekatěrinodaru). Jinak se o osobním životě moc nerozepisuje. Zaměřuje se na vznik České družiny, budování legií, vývoj politické situace v Rusku i rozpory uvnitř legií a v ústředí, boje u Zborova, Penza, Samara, Kazaň,....). Autor se však vůbec nezmiňuje o tom, že Švec přijal pravoslaví a druhé jméno Georgij. Román oslavuje Sokol a legionáře a Švecovu oběť, kterou se snažil vyburcovat své vojáky, kteří odmítali splnit rozkaz. Cituji jeho dopis na rozloučenou: "Nemohu přežíti hanby, stihnuvší naše vojsko vinou několika nezřízených fanatiků-demagogů, kteří ubili v sobě i v nás všech ubíjejí to nejcennější - čest!" Nejzábavnější je postavička vojenského posluhy pana Kódla s jeho mluvou pražského Pepíka, autor nezapomněl ani na Jaroslava Haška (1883-1923). Cituji: "Jaroslav Hašek, sekretář plukovního výboru, seděl v koutě, kouřil a uplivoval a páchl nesnesitelně "samogonkou." Kdy a kde Hašek sežene tento nápoj, nikdy se nevědělo. Nikdy se také vlastně nevědělo, kdy je Hašek střízliv a kdy opilý. Mluvils s ním a projevoval bystrost a rozumný úsudek...A za pět minut byl jeho mozek ovanut parami alkoholu." Zajímavá je i přezdívka Karla Kutlvašra (1895-1961) zvaného Kultivator. Autor se ale neubránil vlasteneckému patosu. Ukázka: "Zem se chvěje pod ráznými kroky 18 tisíců sokolských borců, nad jejichž hlavami vlaje přes 300 praporů. Jde župa za župou. Z Čech, Moravy Slezska. A v jedné z těch žup, západomoravské, jdou bratři z Třebíče a mezi nimi Sokol sporé postavy, ale krásně urostlé, hnědých jiskrných očí a vlasů ztemnělých. Josef Švec...jeho zrak nehledí na ty davy kolem. Nejásá. Jde v jakémsi divném opojení a hrouží svůj pohled dolů před sebe, jakoby fascinován tou nesmírnou, mohutnou, rudou vlnou, která se valí nezadržitelně a křepce kupředu. "Bože můj," myslí si, "jaká to nesmírná síla je skryta v této mase, ovládané jedinou myšlenkou dobrovolné kázně. Jaká to síla a moc. Vždyť je to vlastně vojsko - armáda.."“... celý text
— cori

Hrdinové od Arrasu Hrdinové od Arrasu

„Kniha je doplněna pár fotografiemi z pochodu a bojů Československých legií Francií.“
— hoesch

Doss Alto Doss Alto

„Boje na italské frontě za světové války.“
— hoesch

Cestami odboje II Cestami odboje II

„Zajímavé čtení o vojácích našich legií za světové války.“
— hoesch

Přejít na knížky autora