Bubáci pro všední den část díla

Zápletky všech sedmi povídek jsou založeny na podivuhodných setkáních lidí s bájnými a pohádkovými bytostmi a jevy, jež zkomplikují jejich dosud obyčejný život a naruší jeho stereotyp. Plachý účetní dostane od stařečka kouzelný prsten, který mu umožní proměňovat se v medvěda (Silná osobnost). Správce hradu Šaratice potká v křížové chodbě Bílou paní a ohlásí to ministerstvu kultury, které vyšle k prozkoumání jevu odbornou komisi (Jak Pupenec k štěstí přišel). Žurnalista se dostane do potíží, když mu někdo hodí oknem do pokoje mrtvé zvíře, které nejen mluví, ale navíc myslí tak neúprosně logicky, že jeho odpovědi působí někdy jako politická provokace (Mrtvá kočka). Jiný redaktor se při reportážní návštěvě kanálů pod městem setká ve starém sklepení s pidimužíkem a ten mu nabídne své služby – zabíjet paličkou lidi, na něž mu ukáže (Kokeš). Dvěma důstojníkům se na chodbě kasáren zjeví duch vojáka, který se tam oběsil před sto lety, a oni se děsí povinnosti hlásit případ nahoru (Mimořádná událost). Plivník chce pomoci zbohatnout svému pánovi, jenž si ho v opilosti „vyseděl“, a pracuje pro něho tak, že daleko překonává všechny normy; tím vzbudí nevoli spoludělníků a vytvoří podniku neřešitelné administrativní a právní obtíže (Plivník dlaždiče Housky). Konečně strašidýlko Vikýřník, žijící na půdách a střechách, pomůže podporučíku Bezpečnosti, potěšeno jeho přátelstvím, dopadnout půdního zloděje a slíbí mu pomoc i v dalších případech, je však otřeseno, když z jeho rozhovoru s manželkou pozná, že jím má být jen využito v zájmu kariéry a potom odkopnuto (Balada o Vikýřníkovi). Vyústění povídek a jejich hlubší smysl vyplývá z toho, jak se jednotliví lidé, případně i bubáci s nečekanou situací vyrovnávají; člověk zpravidla v tomto vztahu neobstojí. Schopnost proměnit se v medvěda a budit v lidech úděs změní mentalitu ušlápnutého úředníčka natolik, že se začne cítit mimořádnou bytostí, rozhodne se jít za svým zájmem cestou silných – a pokusí se o loupež ve spořitelně. V záležitosti Bílé paní odborník z komise u přednosty na ministerstvu nakonec zapře, že zjevení spatřil, ač předtím důkladně popsal a historicky zařadil jeho oblečení, a navrhne suspendování nešťastného správce, který trvá na tom, co viděl. Důstojníci se rozhodnou dělat, že duch není a nikdo ho neviděl; a kdo by jej uviděl, bude potrestán pro šíření poplašných zvěstí a rozvracení morálky. Atp. Nejsvéráznější řešení přináší Balada o Vikýřníkovi: zhrzené strašidýlko vyškolené předtím příslušníkem Bezpečnosti v zásadách lidské morálky si vzpomene na jeho slova, že špatné je nedodržet slib nebo využít pro sebe práce někoho jiného a že všichni mají bojovat, aby se takový způsob života nikomu nedařil; a protože takto špatně se zachoval jeho falešný přítel, pokládá za svou mravní povinnost zmařit příslušníkovo prospěchářství: začne samo krást na půdách. 1. vydání... celý text