Až na dno
Povídka od:
Miroslav Žamboch
Z knihy:
Ostří oceli, Muž na stezce, Ovacon 2004
Koniáš je zahnaný do kouta,cítí se jako štvané zvíře, je vystresovaný z neustálého pronásledování bojovníky jeho otce. Po dvou letech neustálého schovávání se, utíkání, bránění se a zabíjení je Koniáš psychicky vyčerpán. Za ty dva roky se Koniáš naučil lstivosti, opatrnosti, naučil se také nikomu nevěřit.
V povídce se dozvídáme, jak se může ze syna jednoho z nejvyšších šlechticů stát štvanec na útěku. (mz-fans.cz)
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (6)
Přidat komentář
Má první povídka od autora, ale jistě ne poslední. Svižný děj, žádné zbytečné zdržování.
Mé první seznámení jak se Žambochem tak i s Koniášem. První představovací povídka v lepím průměru - 70 %
Souhlasím s vlkodlaqem. Povídka působí hlavně jako osvětlení Koniášovi minulosti, ale v porovnání s ostatními, je spíše jakýmsi epilogem. Tudíž se neřadí mezi ty nejlepší. Žamboch, ale umí psát, takže i tato stojí za to.
Na začátek velmi čtivé a dobré, doporučuji jako samovzdělávací lekci k sérii Koniáš, mnoho poznámek a náznaků v knihách dalších tak dává větší smysl a děj je tak více obohacen.
„Neustálé napětí
a vědomí nebezpečí
mě změnilo ve zvíře zahnané do kouta,
ve tvora, který se nejprve brání
a teprve potom přemýšlí“.
Klasický Koniáš, jak ho známe. Na útěku před svým otce, návštěvy neznámých hostinců, sem tam nějaká šlapka. Koniáš má talent, nebo nadání, říkejte si tomu jak chcete. Ať se hne kamkoliv, všude kolem něj umírají lidé. Vinní, nevinní, všechno jedno. Možná proto jsou příběhy s ním tak „lákavé“. Ta nejistota kdo umře je lákavá. Navíc pointa tohoto příběhu je velmi poučná.
Citát: Když jsem se před týdnem viděl v odraze na vodní hladině, samotného mě překvapilo, jak špatně a zle vypadám.