Čtvereční centimetr za šedesát korun
Povídka od:
Bohumil Hrabal
Z knihy:
Krasosmutnění
Chlapec, a zároveň vypravěč, právě píše domácí úkoly z pilnosti, když k nim přijde na večeři jeho strýc Pepin, bratr jeho otce a vede své řeči, které mu i chlapci dělají radost a chlapec mu ukáže svou mořskou pannu, otec je z toho zděšený, a přelepí mu mořskou pannu náplastí.
Pepin odchází do městečka, pobavit se, chlapec píše dál domácí úkol, a to na téma čím by chtěl v budoucnu být. Nejvíc se mu zamlouvá být nezaměstnaným, protože každý nezaměstnaný je klidný, pěkně opálený, nikam nespěchá, což se ale nelíbí jeho otci.
Chlapec zvídá čím tak být a ptá se třeba pana Vaňátka, nočního hlídače, který řekne, že kdyby se rozhodoval znovu, tak by chtěl být epileptikem. Co je to za zaměstnání, táže se chlapec a noční hlídač mu říká, že dobrý epileptik umí najít studnu, jsou i hledači pramenů, vody; umějí taky filozofii, píší básničky, dokonce když epileptik dosáhne dokonalosti, píše romány tak jako Dostojevskij nebo Gogol. Největším epileptikem byl ovšem Mohamed...
Chlapec usíná, ale hlas otcův ho probudí, hádají se s matkou, která je nadšená hereckým výkonem Garryho Coopera, a to otce velice hněvá.
Povídka zřejmě autobiografická o tom, co si vypravěč v dětství natropil a co kolem sebe pozoroval a utkvělo mu v paměti. Šedesát korun stál centimetr za odstranění tetování.