Dům ocelových jehel
Povídka od:
Lucie Lukačovičová
Z knihy:
Žena se lvem
Ne vždy je na první pohled jasné, kdo je tady oběť. Přesvědčí se o tom i lovec, který se rozhodne pomoct zbídačeným vesničanům trpícím kvůli šíleným vědeckým pokusům zvrhlé šlechtičny.
Komentáře (5)
Přidat komentář
Jedna z těch opravdu vydařených, která mě i přes svou rozsáhlost bavila. Povídka nabitá akcí, která má promyšlený fungující děj.
Povídka se odehrává ve světě, v němž proti sobě bojují lidé posedlí anděly a ďábly a v němž existuje magie v různých podobách. Celkem akční povídka s trojicí hrdinů.
Trocha Van Helsinga s možnostmi Planescape Tormentu, do toho dvorská etiketa v rozhovorech a špetka anglického humoru. Ačkoli mě steampunky a další punky zase tolik neoslovují, Lucka z toho udělala mix, který parádně šlape, funguje dohromady...a nese i dosti vážné tóny. Potěšila taky absence twistu, kterého jsem se trochu bál, dal by se očekávat, ale zápletku by imo strhl a navíc by neseděl do memoranda sborníku.
V podstatě jediný problém jsem měl u pár dialogů, které mě vyhodily z plynulosti čtení. Nevěřím postavám, které i ve vypjatých situacích mluví skoro spisovně a v delších větách. Faktem je, že u části české produkce vnímám určitou jazykovou konzervativnost způsobující někdy až zaměnitelnost textů a tohle je jeden z podaspektů.
Tak tady je opravdu znát, že autora od prvního slova ví, co s textem zamýšlí. Při čtení mě nevyrušila snad žádná začátečnická chyba. Mělo to vlastně jen jeden háček. Zjistila jsem, že kyberpunk nebude můj šálek kávy. Já se na tyhle roztodivné vynálezy, šperky a fotky ze srazů moc ráda dívám. Povídka pro mne osobně byla ale až příliš dlouhá vzhledem k ostatním, které mi více padly do noty. Tím neshazuju autorčin um. Měla to pěkně promyšlené, zapadalo to do sebe jako dobře promazaná kolečka ;)
Docela čtivé, ale nevyvážené, jako celá antologie Žena se lvem.